32 Odo 1664/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v
právní věci žalobkyně S. v. P. a.s., zast. advokátem proti žalované O. a. s. v
likvidaci, , zast. advokátem, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované
Ing. R. K., zast. advokátem, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené
u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 6 C 1004/2002, o dovolání
vedlejšího účastníka proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. září
2005, č.j. 29 Co 301/2005, 29 Co 304/2005, 29 Co 305/2005 - 122, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího
řízení.
Okresní soud pro Prahu – západ rozsudkem ze dne 4. listopadu 2004, č. j. 6 C
1004/2002 – 74, ve znění opravného usnesení ze dne 22. března 12005, č. j. 6 C
1004/2002 – 85 a opravného usnesení ze dne 24. března
2005, č. j. 6 C 1004/2002 -
96 určil, že žalobce je vlastníkem pozemků ve výroku I. specifikovaných
parcelních čísel v k. ú. Ch., zapsaných u Katastrálního úřadu pro S. Ve výroku
II. zamítl žalobu na určení, že žalobce je vlastníkem nemovitostí zde
specifikovaných v k. ú. Ch.
Krajský soud v Praze v záhlaví označeném rozsudku ve výroku I. zčásti potvrdil
rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu, v němž soud prvního stupně určil, že
žalobce je vlastníkem pozemků specifikovaných ve výroku I. Ve zbývajícím
rozsahu odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že určil, že
žalobce je vlastníkem nemovitostí specifikovaných ve výroku II odvolacího soudu
(výrok II.). Ve výrocích III., IV. a V. rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů
řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal včasné dovolání vedlejší účastník, který
v řízení vystupoval na straně žalované. Přípustnost dovolání proti výroku I.
napadeného rozsudku opírá dovolatel o ust. § 237 odst. 1 písm. c) občanského
soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu
spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tedy že je dán dovolací důvod
podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.). Přípustnost dovolání proti výroku II.
rozsudku odvolacího soudu opírá dovolatel o ust. § 237 odst. 1 písm. a) o. s.
ř. a namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním
posouzení věci, a že rozhodnutí vychází ze skutkových zjištění, která nemají
oporu v provedeném dokazování (tedy že jsou dány dovolací důvody podle § 241a
odst. 2 písm. b) a § 241a odst. 3 o. s. ř.).
Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu
vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.)
Podle ustanovení § 240 odst. 1 věty první o. s. ř. účastník může podat dovolání
do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který
rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení § 93 odst. 3 o. s. ř. v řízení má
vedlejší účastník stejná práva a povinnosti jako účastník. Jedná však toliko
sám za sebe. Jestliže jeho úkony odporují úkonům účastníka, kterého v řízení
podporuje, posoudí je soud po uvážení všech okolností.
Zákon výslovně neřeší, zda je vedlejší účastník oprávněn podat dovolání.
Vzhledem k tomu, že v zákoně je výslovně upravena legitimace vedlejšího
účastníka pouze k podání odvolání, žaloby na obnovu řízení a žaloby pro
zmatečnost při současném vymezení podmínek, za nichž může tyto opravné
prostředky uplatnit, zatímco o oprávnění vedlejšího účastníka podat dovolání
zákon mlčí, je třeba dovodit, že zákon vedlejšímu účastníku oprávnění podat
dovolání nedává (shodně též rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2003, sp.
zn. 25 Cdo 162/2003, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod
č. 3/2004). Tento výklad (pomocí argumentu a silentio legis) je zastáván i v
literatuře (viz Bureš, Drápal, Krčmář, Občanský soudní řád, komentář, II. díl,
7. vydání, Praha C. H. Beck, 2006, s. 1257, bod 2.; nebo Winterová a kol.,
Občanský soudní řád, 3. vydání, Linde Praha, 2007, s. 709).
Vzhledem k tomu, že dovolání bylo podáno někým, kdo k jeho podání není
oprávněn, bylo podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. b) o.
s. ř. odmítnuto.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 243b odst. 5
věty první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 a § 151 odst. 1 části věty před
středníkem o. s. ř. Vedlejší účastník, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na
náhradu nákladů řízení právo a ostatním účastníkům v dovolacím řízení podle
obsahu spisu žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. července 2007
JUDr. František Faldyna,CSc.
předseda senátu