32 Odo 200/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně O. C., a.s., zastoupené, advokátem, proti žalovanému F. n. m. Č. r., zastoupenému, za účasti vedlejší účastnice T. a.s., zastoupené, advokátem, o určení neplatnosti smlouvy, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 27 Cm 467/98, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. července 2003, č.j. 1 Cmo 23/2003-165, 1 Cmo 180/2003, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.200,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Vrchní soud v Praze shora označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 4. října 2002, č.j. 27 Cm 467/98-155, kterým Městský soud v Praze přerušil řízení do doby pravomocného rozhodnutí ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 17 C 126/98 (výrok I.). a zamítl návrh žalobkyně na nařízení, aby v dalším řízení věc projednal a rozhodl jiný samosoudce (výrok II.).
Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost opřela o ustanovení § 237 odst. 3 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí pro jeho rozpor s hmotným právem a důvodnost o ustanovení § 241a odst. 2 písm.a) a b) o. s. ř. Namítajíc, že řízení bylo postiženo vadou mající za následek nesprávné rozhodnutí obecných soudů o přerušení řízení obecnými soudy, dovolatelka snesla argumenty na podporu jí uplatněného dovolacího důvodu a navrhla, aby dovolací soud potvrzující výrok usnesení odvolacího soudu ve znění usnesení soudu prvního stupně o přerušení řízení zrušil, věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení a nařídil, aby věc projednal a rozhodl jiný soudce.
Ve vyjádření k dovolání žalovaný poukázal především na nepřípustnost podaného dovolání s tím, že navrhl jeho odmítnutí a aby byla uložena povinnost žalobkyni nahradit mu náklady dovolacího řízení.
Jelikož řízení před soudem prvního stupně bylo zahájeno po 1. lednu 2001, uplatní se pro dovolací řízení – v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001.
Z obsahu dovolání dovolací soud dovodil, že podání žalobkyně směřuje jen proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu, kterým byl potvrzen výrok usnesení soudu prvního stupně o přerušení řízení.
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.
Usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o přerušení řízení, nelze podřadit žádnému z usnesení, proti nimž zákon připouští dovolání v ustanoveních § 238, § 238a a § 239 o. s. ř.
Dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 237 o. s. ř. upravujícího přípustnost dovolání rovněž proti usnesení odvolacího soudu, ovšem pouze za podmínky, že jde o usnesení ve věci samé. Protože usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o přerušení řízení, však nemá povahu rozhodnutí ve věci samé, není dovolání přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), usnesením odmítl [§ 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Jelikož dovolání bylo odmítnuto, vzniklo žalovanému vůči žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Náklady žalovaného sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 3.125,- Kč podle § 5 písm. a), § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. a z paušální částky 75,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 21. září 2004
JUDr. Miroslav Gallus,v.r.
předseda senátu