32 Odo 220/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Kateřiny
Hornochové v právní věci žalobce JUDr. R. K., správce konkursní podstaty
úpadkyně S. spol. s r.o., zastoupeného advokátem, proti žalované B. –P., spol.
s r.o., zastoupené advokátem, o zaplacení 971 250,- Kč s příslušenstvím, vedené
u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 35 Cm 23/2002, o dovolání žalobce proti
rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. dubna 2005, č.j. 1 Cmo 341/2004-50,
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího
řízení částku 7 575,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k
rukám jejího zástupce.
Dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. dubna
2005, č.j. 1 Cmo 341/2004-50, v rozsahu, jímž byl potvrzen rozsudek Městského
soudu v Praze ze dne 21. července 2004, č.j. 35 Cm 23/2002-30, v zamítavém
výroku ve věci samé o zaplacení částky 971 250,- Kč s příslušenstvím, není
přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen
„o. s. ř.“), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny,
a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť
napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po
právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Dospěl-li odvolací soud k závěru, že ustanovení § 14 odst. 1 písm.
g) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, v platném znění (dále též
jen „zákon o konkursu a vyrovnání“) se v případě žalované pohledávky na
doplacení ceny za sedmou etapu díla neuplatní, neboť žalobce, resp. shora
označená úpadkyně žádnou takovou pohledávku vůči žalované ještě v době, kdy byl
prohlášen konkursu na majetek úpadkyně, neměla, tvrzeného rozporu s hmotným
právem se nedopustil. Odvolací soud, vycházeje z dispozitivního ustanovení §
548 odst. 1 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), zcela správně
dovodil, že žalobci (resp. úpadkyni) dosud nárok na požadované doplacení ceny
díla nevznikl, jelikož dosud nedošlo ke splnění podmínek, které si účastníci
dohodli pro vznik tohoto nároku.
Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu je zřejmé, že dovolatel nerozlišuje
mezi vznikem práva na zaplacení ceny díla a její splatností. Naproti tomu
odvolací soud vyšel zcela správně ze zjištění, že mezi účastníky nedošlo k
dohodě o odložení doby splatnosti ceny díla, jak se patrně mylně domnívá
dovolatel, nýbrž k dohodě o podmínkách vzniku nároku na doplacení ceny díla.
Sjednali-li si proto účastníci (úpadkyně jako zhotovitel a žalovaná jako
objednatel) v bodě 12.2 smlouvy o dílo ze dne 4. února 1999, že část ceny díla
v rozsahu 5 % bude zaplacena až po uplynutí záručních lhůt a po odstranění
závad, mohlo právo na zaplacení této části ceny díla vzniknout až odstraněním
závad, nejdříve však uplynutím záručních lhůt. Pakliže tyto podmínky vzniku
nároku na zaplacení uvedené části ceny díla nebyly v okamžiku prohlášení
konkursu na majetek úpadkyně naplněny, pohledávka na zaplacení této části ceny
díla úpadkyni před prohlášením konkursu na její majetek ještě nevznikla, v
důsledku čehož se nemohla stát prohlášením konkursu splatnou ve smyslu § 14
odst. 1 písm. g) zákona o konkursu a vyrovnání, jak správně uzavřel odvolací
soud.
Vzhledem k tomu, že dovolací soud neshledal z pohledu uplatněných dovolacích
námitek ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v
potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, a že ani dovolání
proti rozsudku odvolacího soudu ve zbývajícím rozsahu, tj. proti jeho
rozhodnutí o nákladech za řízení před soudy obou stupňů, není přípustné (srov.
usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek), lze uzavřít, že dovolání žalobce směřuje proti
rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný
prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a
odst. 1, věta první, o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§ 243b odst. 5,
věta první, o. s. ř. a § 218 písm. c) o. s. ř].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b
odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Jelikož žalobce z
procesního hlediska zavinil (tím, že podal nepřípustné dovolání), že dovolání
bylo odmítnuto, vzniklo žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů
dovolacího řízení. Náklady žalované sestávají ze sazby odměny za zastupování
advokátem v částce 7 500,- Kč podle § 3 odst. 1, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, §
15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů
a z paušální částky 75,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání)
podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se
oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 24. července 2007
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu