NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY
32 Odo 285/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Pavla Severina v právní věci žalobkyně S. ž. d. c., státní organizace, proti žalovaným 1) D. spol. s.r.o. v likvidaci, 2) D.C., s.r.o., o zaplacení 103.796,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 34 Cm 96/2002, o dovolání první žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. března 2003, č.j. 12 Cmo 55/2003-177, takto:
Dovolání se odmítá.
Vrchní soud v Praze shora označeným usnesením k odvolání první žalované potvrdil usnesení ze dne 30. října 2002, č.j. 34 Cm 96/2002-155, kterým Krajský soud v Hradci Králové nepřipustil zastoupení první žalované JUDr. E. Z., advokátem, se sídlem v P.
Usnesení odvolacího soudu napadla první žalovaná dovoláním. Věc má podle názoru dovolatelky po právní stránce zásadní právní význam, neboť je v ní řešena právní otázka, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena a která je dvěma odvolacími soudy rozhodnuta rozdílně. Dovolatelka argumentuje a ztotožňuje se k dovolání s připojeným usnesením Krajského soudu v Hradci Králové, který jako odvolací soud v jiné souzené věci dospěl k závěru, že likvidátor JUDr. E. Z. byl oprávněn udělit sám sobě jako advokátu plnou moc k zastupování společnosti, v níž byl ustanoven likvidátorem. Proto navrhla, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení.
K dovolání se vyjádřila S. ž. d. c., státní organizace, která, označujíc se za právní nástupkyni žalobkyně Č. d., státní organizace, navrhla, aby soud vydal usnesení o tom, že s ní bude pokračováno v řízení jako s její procesní nástupkyní. Dále uvedla, že se ztotožňuje s názorem odvolacího soudu o nemožnosti likvidátora zastupovat sám sebe vlastní osobou a v souladu s poučením odvolacího soudu v dovoláním napadeném rozhodnutí, podle něhož není dovolání přípustné, navrhla dovolání odmítnout.
Se zřetelem k době vydání usnesení soudů obou stupňů se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001 (dále též jen „o. s. ř.“).
Dovolací soud pokračoval v dovolacím řízení na straně žalobkyně se S. ž. d.c., státní organizací, se sídlem v P., (namísto původní žalobkyně Č. d., státní organizace), jelikož Krajský soud v Hradci Králové k jejímu návrhu podanému po zahájení dovolacího řízení rozhodl podle § 107 odst. 1 a 3 o. s. ř. usnesením ze dne 29. března 2004, č.j. 34 Cm 96/2002-203, tak, že s ní bude v řízení jako s účastníkem na straně žalobkyně pokračovat a toto jeho rozhodnutí potvrdil Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 14. prosince 2004, č.j. 12 Cmo 364/2004-224, které nabylo právní moci dnem 8. února 2005.
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.
Usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž nebylo připuštěno zastoupení dovolatelky advokátem JUDr. E.Z., nelze podřadit žádnému z usnesení, proti nimž zákon připouští dovolání v ustanoveních § 238, § 238a a § 239 o. s. ř.
Dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 237 o. s. ř. upravujícího přípustnost dovolání rovněž proti usnesení odvolacího soudu, ovšem pouze za podmínky, že jde o usnesení ve věci samé. Protože usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o nepřipuštění zastoupení účastníka určitou osobou, však nemá povahu rozhodnutí ve věci samé, není dovolání přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), usnesením odmítl [§ 243b odst. 5 věta první, §
218 písm. c) o. s. ř.]. O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo v řízení rozhodováno, protože rozhodnutím o dovolání řízení ve věci nekončí (srov. § 151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 3. srpna 2005
JUDr. Miroslav Gallus, v.r.
předseda senátu