NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY 32 Odo 296/2005
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v
právní věci žalobce PaedDr. J. Š., podnikatele, proti žalované O. Ž., a.s. o
zaplacení 124.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod
sp. zn. 11 Cm 268/98, o dovolání žalobce proti rozsudku soudu Vrchního soudu v
Olomouci ze dne 2. června 2004, č.j. 1 Cmo 136/2003-110, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 28. 2. 2002, č.j. 11 Cm 268/98-68, výrokem
I. uložil žalované zaplatit žalobci částku 112.000,- Kč s 3% úrokem z prodlení
od 5. 3. 1994 do 14. 7. 1994 a se 16 % úrokem z prodlení od 15. 7. 1994 do
zaplacení, 12 000 Kč s 3 % úrokem z prodlení od 24. 3. 1994 do 14. 7. 1994 a se
16 % úrokem z prodlení od 15. 7. 1994 do zaplacení, výrokem II. zamítl žalobu
co do 13 % úroku z prodlení z částky 112.000,- Kč od 5. 3. 1994 do 14. 7. 1994
a co do 13 % úroku z prodlení z částky 12 000 Kč od 24. 3. 1994 do 14. 7. 1994;
zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení. Dospěl k závěru, že mezi žalobcem
jako zhotovitelem a žalovanou jako objednatelem byla uzavřena dne 18. 2. 1993
smlouva o dílo podle § 536 obchodního zákoníku (dále jen obch. zák.), že
žalobce předal dílo přímo investorovi stavby O. a. s. Brno (listina z 21. 6.
1993), tudíž bylo-li dílo předáno přímo investorovi stavby, bylo řádně splněno
i vůči žalované jako objednateli díla. Pokud žalovaná uhradila žalobci doplatek
ceny díla opožděně, uzavřel, že se žalovaná dostala do prodlení úhradou ceny
díla, a žalobci vznikl nárok na zaplacení dohodnuté smluvní pokuty ve výši
124.000,- Kč.
Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 2. června 2004, č.j. 1 Cmo
136/2003-110, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu na zaplacení
124.000,- Kč s příslušenstvím zamítl; zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení
před soudem prvního stupně i odvolacím soudem. Na rozdíl od soudu prvního
stupně dospěl k závěru, že žalobci nárok na zaplacení smluvní pokuty ve smyslu
§ 544 občanského zákoníku (obč. zák.) vůbec nevznikl. Dovodil tak jednak z
článku 5 předmětné smlouvy, z něhož vyplývá, že si smluvní strany u úhrady
konečné faktury sjednali lhůtu splatnosti 14 dní po předání dodávky, přičemž o
předání a převzetí dodávky měl být podle článku 9 smlouvy sepsán mezi smluvními
stranami protokol, jenž měl obsahovat mimo jiné i výslovné prohlášení žalované
jako objednatele, že dodávku přijímá, a takový protokol nebyl k důkazu
předložen. Odmítl názor žalobce, že k předání a převzetí díla došlo zápisem ze
dne 11. 10. 1993, případně zápisem ze dne 21. 6. 1993, neboť obě tyto listiny
nebyly sepsány mezi žalobcem a žalovanou a nebylo prokázáno ani žádné případné
pověření společnosti O. a. s. k zastupování při předání a převzetí díla. Takové
zmocnění nedovodil odvolací soud ani výkladem článku 7 písm. j) smlouvy, který
pouze stanovil obecnou povinnost investora zajistit podmínky pro společné a
navazující činnosti při dostavbě. Uzavřel, že nebyl prokázán okamžik vzniku
splatnosti doplatku ceny díla, a tím ani prodlení žalované se zaplacením díla,
proto žalobci nárok na zaplacení dohodnuté smluvní pokuty, jež byla sjednána za
účelem sankcionování porušení smluvní povinnosti, vůbec nevznikl.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, z jehož obsahu je
zřejmé, že uplatnil dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o.
s. ř., neboť má za to, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném
právním posouzení nároku na zaplacení smluvní pokuty, jestliže vycházel ze
závěru, že dílo nebylo předáno, který nemá oporu v provedeném dokazování.
Nesouhlasí s odvolacím soudem, jenž založil své rozhodnutí zejména na výkladu
článku 9 smlouvy o předání a převzetí díla, a pominul ostatní důkazy, jako
výzvu žalované žalobci ze dne 4. 10. 1993 a dopis ze dne 11. 11. 1993, z
jejichž textu je zcela jasně patrno, že žalovaná svůj závazek, doplatit
sjednanou cenu díla ve výši 100.000,-Kč, uznala. Poukazuje, že pokud by
žalovaná neakceptovala převzetí díla od žalobce, nemohla by jako součást svého
díla předat tuto část díla třetí osobě společností O. a. s. Brno. Dovolatel
navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k
dalšímu řízení. Své dovolání doplnil podáním ze dne 6. ledna 2006, jež bylo
Nejvyššímu soudu České republiky doručeno dne 9. ledna 2006. K tomuto dovolání
však dovolací soud nepřihlédl, neboť bylo učiněno po lhůtě podání dovolání a
navíc nebylo podepsáno zástupcem dovolatele (§ 241 o. s. ř.).
Žalovaná ve vyjádření k dovolání žalobce navrhla jeho zamítnutí, neboť se
domnívá, že odvolací soud otázku nároku na zaplacení smluvní pokuty posoudil
správně, vyšel-li ze závěru, že k předání a převzetí díla mezi účastníky
nedošlo sjednaným způsobem, čímž se žalovaná nedostala do prodlení se
zaplacením ceny díla, a nárok na uplatnění sankce za pozdní úhradu ceny díla
nikdy nevznikl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu – dále jen o.
s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§
240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), je
přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a opírá se o způsobilé dovolací
důvody podle § 241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o. s. ř., rozhodnutí odvolacího
soudu přezkoumal podle § 242 o. s. ř.
V průběhu dovolacího řízení došlo ke změně obchodní firmy Ž. B., a.s. na O. Ž.,
a.s.
Pro dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., jímž dovolatel namítá, že
rozhodnutí soudu vychází ze skutkového zjištění, jenž nemá v podstatné části
oporu v provedeném dokazování, nenalezl Nejvyšší soud ČR v dané věci
opodstatnění.
Dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř se totiž nepojí s každou námitkou
účastníka ke zjištěnému skutkovému stavu; pro dovolací řízení jsou významné jen
ty námitky, jejichž obsahem je tvrzení, že skutkové zjištění, ze kterého
napadené rozhodnutí vychází, nemá podle obsahu spisu v provedeném dokazování
oporu v podstatné části. Tak je tomu tehdy, týká-li se skutkové zjištění
skutečností, které byly významné pro skutkový závěr o věci a tím i pro
posouzení věci z hlediska hmotného (případně i procesního) práva (srov. též
rozhodnutí uveřejněné pod číslem 8/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek). Skutkové zjištění pak v provedeném dokazování nemá oporu také
tehdy, neodpovídá-li výsledek hodnocení důkazů odvolacím soudem ustanovení §
132 o. s. ř., protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými
důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo. Dovolacím důvodem podle
ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. lze napadnout výsledek činnosti soudu při
hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost lze usuzovat - jak vyplývá ze zásady
volného hodnocení důkazů - jen ze způsobu, jak k němu soud dospěl. Nelze-li
soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho
skutkovými závěry. Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové
zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených důvodů, nelze
dovoláním úspěšně napadnout.
Dovolací soud dospěl k závěru, že žalobce se mýlí, poukazuje-li, že skutková
zjištění ohledně předání a převzetí díla, z nichž napadené rozhodnutí vychází,
nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování v podstatné části.
Skutkové zjištění, že nedošlo k předání a převzetí díla mezi účastníky podle
sjednané smlouvy o dílo jsou zřetelná ze zápisu o odevzdání a převzetí
dokončené části stavby ze dne 12. 5. 1993, který je podepsán žalovanou a
společností O. a. s., nikoliv žalobcem, přičemž jiný důkaz o předání a převzetí
mezi účastníky dané smlouvy o dílo nebyl předmětem dokazování, a stejně tak ani
žádné případné pověření společnosti O. a. s. k zastupování při předání a
převzetí díla. Z uvedeného je zřejmé, že nelze přisvědčit dovolateli, že by
skutkové zjištění ohledně řádného předání a převzetí díla, ze kterého napadené
rozhodnutí vychází, nemělo podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování v
podstatné části. Napadá-li dovolatel hodnocení důkazů s tím, že namítá, že soud
nepřihlédl k listině obsahující výzvu žalované žalobci ze dne 4. 10. 1993 a
dopisu ze dne 11. 11. 1993, je třeba připomenout, jak výše uvedeno, že samotné
hodnocení důkazů nelze napadnout dovolacím důvodem podle § 241a odst. 3 o. s.
ř.
Dovolací soud dále zabýval uplatněným dovolacím důvodem podle § 241a odst. 2
písm. b) o. s. ř.
Nesprávným právním posouzením věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ,
kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl
být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis,
ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně
vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní
pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).
Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že odvolacímu soudu nelze
vytknout pochybení při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, jestliže na
základě skutkového zjištění, že mezi účastníky nedošlo k předání a převzetí
díla tak, jak vyžadovalo ujednání účastníků v článku 9 uzavřené smlouvy o dílo
(sepsání protokolu o předání a převzetí díla mezi účastníky smlouvy o dílo),
dovodil, že v důsledku nepředání díla sjednaným způsobem nebyl prokázán okamžik
vzniku splatnosti doplatku ceny díla, žalovaná se nedostala s úhradou ceny díla
do prodlení, a žalobci tudíž nevznikl nárok na zaplacení dohodnuté smluvní
pokuty, jež byla sjednána za účelem sankcionování porušení smluvní povinnosti –
zaplacení díla v dohodnutém termínu, a to u konečné faktury do 14 dnů po
předání dodávky.
Podle § 548 odst. 1 obch. zák. je totiž objednatel povinen zaplatit zhotoviteli
cenu v době sjednané ve smlouvě. Byla-li tedy v daném případě sjednána doba pro
úhradu konečné faktury do 14 dnů po předání dodávky, avšak dodávka sjednaným
způsobem předána nebyla, nenastala splatnost zaplacení ceny díla, proto se
žalovaná nemohla dostat do prodlení s úhradou ceny díla, jak správně dovodil
odvolací soud, a tudíž žalovaná neporušila povinnost ve smyslu uvedeného
ustanovení - zaplatit zhotoviteli (žalobci) cenu v době sjednané ve smlouvě.
Je-li ve smyslu ustanovení § 544 odst. 1 obč. zák., o smluvní pokutě, podmínkou
pro vznik nároku na zaplacení smluvní pokuty porušení smluvní povinnosti, je
třeba dát za pravdu odvolacímu soudu, dovodil-li, že nárok na zaplacení smluvní
pokuty vůbec nevznikl, nedošlo-li v daném případě k porušení smluvní povinnosti
(žalovanou), které mělo být sankcionováno smluvní pokutou, a pro uvedený závěr
není vůbec rozhodující, že žalovaná svůj závazek, doplatit sjednanou cenu díla
uznala.
Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z
důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud
přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a §
229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Protože
nebylo zjištěno a ani dovolatelem tvrzeno, že by rozsudek odvolacího soudu byl
postižen takovými vadami, Nejvyšší soud České republiky, aniž nařídil jednání
(§ 243a odst. 1 o. s. ř. ), dovolání žalobce podle § 243b odst. 2 o. s. ř.
zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst.
1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy neúspěšný žalobce
nemá právo na náhradu těchto nákladů a žalované v souvislosti s tímto řízením
náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. dubna 2006
JUDr.
Kateřina Hornochová, v. r.
předsedkyně senátu