32 Odo 306/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce C. C. d., proti žalovanému J., s. d., M. K., o zaplacení 9.511,- Kč, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 12/31 Cm 252/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. prosince 2002, č.j. 2 Cmo 194/2001-75, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce s výslovným odvoláním na ustanovení § 241 odst. 3 písm. b), c) a d) občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2000 (dále též jen „o. s. ř.“) včasné dovolání. V něm snesl zejména argumenty na podporu svého tvrzení, že jím uváděná skutková zjištění odvolacího soudu nemají v podstatné části oporu v provedeném dokazování a že jím napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní právní význam. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud věc ve shodě s bodem 15., hlavy I. části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb. rovněž projednal podle dosavadního znění občanského soudního řádu, jak sám výslovně zmínil v důvodech rozsudku.
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Dovolání proti měnícímu rozsudku odvolacího soudu je přípustné pouze za podmínek taxativně uvedených v ustanoveních § 237 a § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Vady řízení vyjmenované v § 237 odst. 1 o. s. ř., k nimž dovolací soud přihlíží podle § 242 odst. 3 o. s. ř. z úřední povinnosti a jejichž existence činí zmatečným (s výjimkami zakotvenými v § 237 odst. 2 o. s. ř.) každé rozhodnutí odvolacího soudu, dovoláním namítány nejsou a z obsahu spisu rovněž nevyplývají.
Přípustnost dovolání podle ustanovení podle § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. je v této věci vyloučena ustanovením § 238 odst. 2 písm. a) o. s. ř., neboť je zřejmé, že jde o věc obchodní, přičemž dovoláním dotčeným měnícím výrokem ve věci samé bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč.
Rovněž dovolání směřující do obou výroků rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, která – ač součástí rozsudku – mají s ohledem na § 167 odst. 1 o. s. ř. povahu usnesení, přípustné není. Rozhodnutí odvolacího soudu ve věci nákladů řízení před soudy obou stupňů nelze totiž podřadit žádnému z usnesení, proti nimž zákon připouští dovolání v § 238a o. s. ř. a podmínky stanovené v § 239 o. s. ř. daná věc rovněž nesplňuje, neboť usnesení o nákladech řízení není usnesením o věci samé; existenci zmatečnostních vad řízení dle § 237 odst. 1 o. s. ř. Nejvyšší soud již dříve vyloučil.
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání [§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.], dovolání podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
Žalobce zavinil (tím, že podal nepřípustné dovolání), že dovolání bylo odmítnuto, žalovanému však v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly. Této procesní situaci odpovídá výrok o nákladech dovolacího řízení odůvodněný ustanoveními § 146 odst. 2 věty první (per analogiam), § 224 odst. 1 a § 243b odst. 4 o. s. ř.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 11. listopadu 2003
JUDr. Miroslav Gallus, v.r.
předseda senátu