NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY
32 Odo 388/2003-65
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Miroslava Galluse a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Františka Faldyny, CSc.
v právní věci žalobce D. p. r. b., zastoupeného JUDr. M. B., advokátem, proti
žalované P. CS, spol. s r. o., o zaplacení částky 1,374.000,- Kč, vedené u
Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 Cm 116/92, o dovolání žalobce proti
usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. prosince 2002, č. j. 11 Cmo
122/2002-55, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 1. února 2002, č. j. 1 Cm 116/92-36, jímž bylo řízení pro
neodstranitelnou překážku podle ustanovení § 104 odst. 1 občanského soudního
řádu (dále též jen „o. s. ř.“) zastaveno a žádnému z účastníků nepřiznáno
právo na náhradu nákladů řízení, a dále rozhodl, že žalobce
nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
V odůvodnění usnesení odvolací soud zejména uvedl, že soud prvního stupně
zastavil řízení pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení spočívající ve
ztrátě právní subjektivity žalované, která byla ke dni 21. listopadu 2001
vymazána z obchodního rejstříku. Odkazuje na ustanovení § 103 o. s. ř. a § 20a
odst. 2 občanského zákoníku odvolací soud uzavřel, že žalovaná byla z
obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze (oddíl C, vložka 2312)
vymazána k 21. listopadu 2001, a to poté, co rozhodnutím téhož
soudu z 17. července 2001, č. j. 91 K 91/94-34, které nabylo právní moci 17.
srpna 2001, byl zrušen konkurs na majetek žalované po splnění rozvrhového
usnesení. Žalovaná tedy zanikla výmazem z obchodního rejstříku bez právního
nástupce, a proto soud prvního stupně, pokud rozhodl o zastavení řízení,
rozhodl věcně správně. Byť toto rozhodnutí mělo být odůvodněno
odkazem na ustanovení § 107 odst. 5 větu první o. s. ř.,
aplikace jiného ustanovení neměla na správnost závěru o nutnosti
zastavení řízení vliv. Pouze pro úplnost odvolací soud dále zdůraznil, že
ustanovení § 216 odst. 1 o. s. ř. vylučuje užití ustanovení § 92 o. s. ř. v
odvolacím řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, v němž namítal,
že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení
věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Připustil, že soud
prvního stupně v průběhu řízení podle ustanovení § 107 o. s. ř. správně
zjistil, že žalovaná po zahájení řízení ztratila způsobilost být účastnicí
řízení, a že se tak stalo dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno. Podle
dovolatele však tato skutečnost sama o sobě „neopravňovala“ soud k tomu, aby
vydal usnesení o zastavení řízení, když správně měl řízení podle ustanovení §
107 odst. 1 o. s. ř. přerušit a teprve následně, v součinnosti s účastníky
řízení, nebo alespoň s jedním z nich, zjišťovat, jde-li skutečně o takový
nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit. V této souvislosti dovolatel
upozorňoval na možnost, že by zde existoval právní nástupce
žalované, např. podle smlouvy o prodeji podniku v souvislosti s
konkursním řízením, jakož i na to, že by práva a povinnosti
mohly přejít na jiné osoby, např. na členy statutárního orgánu žalované, kteří
podle ustanovení § 194 obchodního zákoníku ručí za závazky společnosti.
Proto dovolatel požadoval, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu
zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
V souladu s body 1., 15. a 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000
Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů, a některé další zákony, se pro dovolací řízení uplatní
občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř.; není
však důvodné.
Ustanovení § 107 určuje, že ztratí-li účastník po zahájení řízení způsobilost
být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud
podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned
pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud
rozhodne usnesením (odstavec 1). Ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení
právnická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou jejím
procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří po zániku právnické
osoby vstoupili do jejích práv a povinností, popřípadě ti, kteří po zániku
právnické osoby převzali práva a povinnosti, o něž v řízení jde (odstavec 3).
Neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví (odstavec 5
věta první).
Podle ustanovení § 19 o. s. ř. způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má
způsobilost mít práva a povinnosti; jinak jen ten, komu ji zákon přiznává.
Společnost s ručením omezeným jako jedna z forem obchodní společnosti
(právnické osoby založené za účelem podnikání) vzniká dnem, ke kterému byla
zapsána do obchodního rejstříku (srov. § 62 odst. 1 věta první obchodního
zákoníku).
Zrušení a zánik společnosti upravuje ustanovení § 68 obchodního zákoníku.
Společnost zaniká ke dni výmazu z obchodního rejstříku (odstavec 1). Zániku
společnosti předchází její zrušení s likvidací nebo bez likvidace, přechází-li
její jmění na právního nástupce. Likvidace se rovněž nevyžaduje, zrušuje-li se
společnost z důvodů uvedených v odstavci 3 písm. f) a g) a nemá-li žádný
majetek, přičemž se nepřihlíží k věcem, právům, pohledávkám nebo jiným
majetkovým hodnotám vyloučeným z podstaty. Při zrušení společnosti podle
předchozí věty se k výmazu z obchodního rejstříku nevyžaduje souhlas správce
daně podle zvláštního právního předpisu (odstavec 2). Společnost se zrušuje
zrušením konkursu po splnění rozvrhového usnesení nebo zrušením konkursu z
důvodu, že majetek úpadce nepostačuje k úhradě nákladů konkursu (odstavec 3
písm. f). Zbude-li po zrušení společnosti z důvodů uvedených v odstavci 3 písm.
f) a g) majetek, provede se její likvidace (odstavec 4 věta druhá).
V daném případě je z obsahu spisu zřejmé (a dovolatelem ostatně nezpochybněné),
že žalovaná byla ke dni 21. listopadu 2001 vymazána z obchodního rejstříku (§
68 odstavec 1 obchodního zákoníku), přičemž k výmazu žalované došlo poté, co
byl rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 17. července 2001, č. j. 91
K 91/94-34, které nabylo právní moci 17. srpna 2001, zrušen konkurs na její
majetek po splnění rozvrhového usnesení.
Vzhledem k důvodu, pro který byla žalovaná zrušena a vymazána z obchodního
rejstříku, a vzhledem k předmětu řízení, kterým je požadavek na úhradu částky
1,374.000,- Kč z titulu „poplatku z prodlení za pozdní úhradu kupní
ceny“, je nepochybné, že zde nejsou žádné osoby, které by
vstoupily do práv a povinností žalované, popř. převzaly práva a závazky, o něž
v řízení jde.
Poukazoval-li dovolatel na možnost, že zde existuje právní nástupce žalované,
např. podle smlouvy o prodeji podniku v souvislosti s konkursním řízení, tato
jeho argumentace neobstojí.
Ustanovení § 27a zákona č. 328/1991 Sb. o konkursu a vyrovnání (dále též jen
„ZKV“) sice připouští, aby správce konkursní podstaty zpeněžil věci, práva a
jiné majetkové hodnoty, které slouží k provozování podniku, jednou smlouvou,
ovšem na základě takové smlouvy může dojít pouze k převodu existujících aktiv,
s tím, že z úpadce na nabyvatele přecházejí rovněž práva a
povinnosti z pracovně právních vztahů s výjimkou nároků vzniklých do účinnosti
smlouvy. Akceptace názoru opačného by totiž zvýhodňovala věřitele, jejichž
pohledávky souvisely s provozem podniku (jeho části), k provozování kterého
sloužily správcem konkursní podstaty zpeněžované věci, práva a jiné majetkové
hodnoty, a ve svém důsledku by tak odporovala ustanovení § 27a větě poslední
ZKV.
Rovněž úvahy dovolatele, dle kterých mohla práva a povinnosti přejít na členy
statutárního orgánu žalované, kteří podle § 194 obchodního zákoníku ručí za
závazky společnosti, nelze přijmout, když občanský soudní řád, obchodní
zákoník, ani jiný právní předpis s existencí zákonného ručení nespojují
procesní nástupnictví v řízeních, jejichž účastníkem byl zaniklý dlužník.
Protože se dovolateli prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost
napadeného usnesení zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání, aniž
nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s. ř.), jako nedůvodné zamítl (§
243b odst. 2 věta první o. s. ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224
odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo zamítnuto.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 24. června 2003
JUDr. Miroslav Gallus, v. r.
předseda senátu