32 Odo 443/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně P. n. s., a.s., proti žalovanému J. K., o zaplacení 62.983,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 9 C 64/99, o dovolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 18. dubna 2000, č.j. 9 C 64/99-39, a proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. června 2002, č.j. 17 Co 212/2000-58, ve znění usnesení ze dne 6. března 2003, č.j. 17 Co 212/2000-71, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 18. dubna 2000, č.j. 9 C 64/99-39, se zastavuje.
II. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. června 2002, č.j. 17 Co 212/2000-58, ve znění usnesení ze dne 6. března 2003, č.j. 17 Co 212/2000-71, se odmítá.
III Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Ústí nad Labem shora označeným rozsudkem potvrdil rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 18. dubna 2000, č.j. 9 C 64/99-39, kterým bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku 62.983,20 Kč s příslušenstvím a náklady řízení (výrok I.). Odvolací soud dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Rozsudek odvolacího soudu a výslovně též rozsudek soudu prvního stupně napadl žalovaný dovoláním, opíraje jeho přípustnost o ustanovení § 237 odst. 1 občanského soudního řádu. Pochybení se podle dovolatele dopustily soudy obou stupňů tím, že vystavené směnky posoudily jako uznání závazku, ačkoli vůle jednajících stran k tomuto úkonu nesměřovala a na uvedených listinách chybí důvod plnění, jeho výše i přesné označení věřitele. Vystavené směnky nejsou podle dovolatele neplatné z důvodu označení neexistující měny, jak uvedl odvolací soud v odůvodnění rozsudku, ale z důvodu nepřesného označení remitenta bez právní subjektivity. Navrhl, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 – dále též jen „o. s. ř.“). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud věc ve shodě s bodem 15., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb. rovněž projednal podle dosavadního znění občanského soudního řádu.
Dovolatel svým podáním výslovně napadl i rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je ve smyslu ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Z uvedeného vyplývá, že dovoláním rozhodnutí soudu prvního stupně úspěšně napadnout nelze. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení § 201 o. s. ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje; občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ proti rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (shodně srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 10/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v této věci pak není přípustné.
V případě dovolání směřujícího do potvrzujícího rozsudku odvolacího soudu ve věci samé lze obecně přípustnost dovolání opřít o ustanovení § 237, § 238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nebo o ustanovení § 239 o. s. ř.
O případ podřaditelný ustanovení § 238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde, neboť potvrzený rozsudek soudu prvního stupně je prvním rozsudkem tohoto soudu ve věci.
Podle § 239 o. s. ř. dovolání rovněž přípustné není, neboť odvolací soud ji výrokem svého rozsudku nevyslovil a žalovaný návrh na vyslovení přípustnosti nepodal.
Zbývá posoudit podmínky přípustnosti určené v ustanovení § 237 o. s. ř.
Ustanovení § 237 o. s. ř. spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným a k nimž je povinen dovolací soud přihlížet z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Přípustnost dovolání však není založena již tím, že dovolatel příslušnou vadu řízení tvrdí, ale až zjištěním, že řízení takovou vadou skutečně trpí.
Ačkoliv dovolatel opřel přípustnost dovolání výslovně o ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., jeho námitky žádné tvrzení o existenci zmatečnostních vad neobsahují. Protože dovolací soud ani žádnou z těchto vad z obsahu spisu neshledal, uzavřel, že dovolání není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
Rovněž dovolání směřující do výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů odvolacího řízení (majícího s ohledem na § 167 odst. 1 o. s. ř. povahu usnesení) přípustné není. Nelze je totiž podřadit žádnému z usnesení, proti nimž zákon připouští dovolání podle § 238a odst. 1 písm. b) až f) o. s. ř. a nemá ani povahu potvrzujícího rozhodnutí ve věci samé (§ 239 odst. 1 o. s. ř.); existenci zmatečnostních vad řízení dle § 237 odst. 1 o. s. ř. Nejvyšší soud již dříve vyloučil.
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž by se mohl věcí dále zabývat, bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle § 243b odst. 4 věty první a § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. usnesením odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 4, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2 věty první (ve vztahu k výroku o odmítnutí dovolání užitého per analogiam) o. s. ř. Jelikož žalovaný z procesního hlediska zavinil, že řízení bylo zastaveno a dovolání bylo odmítnuto, nemá právo na náhradu těchto nákladů a žalobkyni v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 11. listopadu 2003
JUDr. Miroslav Gallus, v.r.
předseda senátu