32 Odo 444/2004
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci
žalobkyně Z. s.r.o., proti žalované P. P. CH. C., spol. s r.o., o zaplacení
částky 3 558 720 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové
pod sp. zn. 34 Cm 277/96, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v
Praze ze dne 2. prosince 2003 č. j. 1 Cmo 11/2003-368, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího
řízení částku 34 205 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr.
M. J., advokáta.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 2. prosince 2003 č. j. 1 Cmo 11/2003-368
potvrdil rozsudek ze dne 14. srpna 2002 č. j. 34 Cm 277/96-314, jímž Krajský
soud v Hradci Králové zamítl žalobu o zaplacení částky 3 558 720 Kč s 0,3%
úrokem z prodlení od 7. 9. 1996 do zaplacení, představující doplatek ceny díla
zhotoveného podle smlouvy o dílo ze dne 3. května 1994 ve znění dodatků (dále
jen „smlouva“). Vyšel ze zjištění soudu prvního stupně o tom, že dílo bylo
předáno žalované (objednatelce) dne 7. dubna 1995 s vadami, které vyplývají ze
zápisu o odevzdání a převzetí díla z téhož dne a v němž si účastníci rovněž
dohodli, že žalovaná není povinna zaplatit část ceny díla ve výši 3 558 721 Kč
do doby odstranění vad díla uvedených v zápise o odevzdání a převzetí díla.
Jelikož vady nebyly odstraněny do doby rozhodnutí odvolacího soudu, nevznikl
žalobkyni nárok na zaplacení uvedené částky, jež odpovídá částce uplatněné v
žalobě. Odvolací soud se ztotožnil i se skutkovými zjištěními soudu prvního
stupně a tomu odpovídajícími právními závěry o tom, že žalované vznikl vůči
žalobkyni nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 3 900 000 Kč v důsledku
skutečnosti, že žalobkyně byla v prodlení se zhotovením díla po dobu 52 dnů.
Žalobou uplatněná pohledávka tak zanikla započtením proti části pohledávky
žalované z titulu zmíněné smluvní pokuty.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jímž se domáhala
zrušení jak rozsudku odvolacího soudu, tak i rozsudku soudu prvního stupně v
rozsahu, v němž byl zamítnut její nárok na zaplacení částky 2 450 583 Kč s 0,3
% úrokem z prodlení z dlužné částky od 7.9.1996 do zaplacení, a ve výrocích o
nákladech řízení. Přípustnost dovolání dovozovala z ustanovení § 237 odst. 1
písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a jeho důvody
spatřovala v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním
posouzení věci [dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.] a dále v
tom, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu
spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (dovolací důvod dle
ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř.). Konkrétně namítala, že dohoda o
pozastavení částky 3 558 721 Kč je v rozporu se zásadami poctivého obchodního
styku podle § 265 obchodního zákoníku (dále jen „ObchZ“) co do částky 2 450 583
Kč, jež přesahuje výši nároku na slevu z ceny díla (ve výši 1 108 137 Kč).
Pozastavená část ceny díla představuje, podle žalobkyně, takzvaný garanční
paušál, jenž má svůj odraz v ustanovení § 439 odst. 4 ve spojení s ustanovením
§ 564 ObchZ, a její výše musí korespondovat s výší nároku na slevu z ceny díla.
Současně představuje odškodnění objednatele v případě, kdy vady díla nejsou a
nebudou odstraněny. Proto je také nesprávný závěr odvolacího soudu, že
„pozastávka“ ve výši 3 558 721 Kč nepředstavuje právo, jež objednateli přiznává
ustanovení § 439 odst. 4 ve spojení s § 564 ObchZ. Rozhodnutí odvolacího soudu
má zásadní právní význam pro řešení případu, kdy objednatel neuhradí
zhotoviteli část ceny díla, která značně převyšuje nárok objednatele na slevu,
jestliže by vady nebyly odstraněny a to v souvztažnosti se skutečností, že vady
nejsou a nebudou žalobcem odstraněny. V další části dovolání žalobkyně vytýká
odvolacímu soudu, že skutková zjištění, z nichž vycházel, nemají podle obsahu
spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, pokud dovozuje, že
žalované vznikl nárok na smluvní pokutu z titulu prodlení žalobkyně s předáním
díla. Z provedených důkazů naopak vyplývá, že žalovaná byla v permanentním
prodlení s placením dohodnutých splátek, což žalobci umožňovalo přerušit práce
na díle podle článku V smlouvy o dílo, aniž byl povinen tuto skutečnost
žalobkyni oznamovat. Odvolací soud rovněž bagatelizuje dohodu účastníků
uvedenou v článku III smlouvy, z níž jednoznačně vyplývá eliminace jakýchkoliv
sankcí ze strany žalované pro případ pozdního předání stavebního povolení
žalovanou a v souvislostí s tím kritizuje závěr odvolacího soudu, že opožděné
předání stavebního povolení nelze hodnotit dle ustanovení § 365 ObchZ. V
souvislosti s tím žalobkyně zdůrazňovala, že nebyla smluvně vázána k oznamování
přerušení díla žalované a podstatný je objektivní stav, tj. žalobkyni prokázané
prodlení žalované s předáním stavebního povolení a pro toto prodlení nemohla
být ani žalobkyně v prodlení s plněním svého závazku.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto, když má
za to, že je nepřípustné dle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.
Dovolání považuje i za nedůvodné, protože soudy obou stupňů dospěly ke správným
skutkovým i právním závěrům.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná
rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., není
však důvodné.
Žalobkyně v první řadě vytýká odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení věci
z hlediska ustanovení § 265 ObchZ a argumentuje tím, že žalovaná v pozici
objednatele uplatňuje právo „si zadržet“, s přihlédnutím k ustanovení § 439
odst. 4 za použití § 564 ObchZ část ceny díla, která značně převyšuje nárok
objednatele na slevu z ceny díla pro vady, které zhotovitelem nebyly odstraněny
v souvztažnosti se skutečností, že vady nejsou a nebudou zhotovitelem
odstraněny.
V případě, že je dílo předáno s vadami, umožňuje ustanovení § 564 ObchZ
přiměřené použití ustanovení § 439 odst. 4 ObchZ, podle kterého má objednatel
právo do doby odstranění vady díla nezaplatit (zadržet) část ceny díla
odpovídající jeho nároku na slevu z ceny díla. Jde přitom o ustanovení
dispozitivní (viz § 263 ObchZ). Účastníci smlouvy o dílo se proto mohou
dohodnout, že v případě předání díla s vadami je objednatel oprávněn nezaplatit
(zadržet si) určitou část ceny díla, jejíž výše nemusí korespondovat s výší
odpovídající slevě z ceny díla, jež by odpovídala těmto vadám. Trvání tohoto
práva je vázáno na odstranění vad zhotovitelem díla; jde proto o právo časově
omezené, které zaniká odstraněním vad. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že
žalobkyně tento svůj závazek dosud nesplnila a nevznikl jí proto nárok na
zaplacení zbytku ceny díla. Právní závěr odvolacího soudu je správný. Výkon
tohoto práva žalovanou není v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku
podle ustanovení § 265 ObchZ, protože nejde o uplatnění nepřiměřeně vysoké
slevy z ceny díla, ale jde pouze o posunutí splatnosti dohodnuté části ceny
díla do doby, kdy zhotovitel vady díla odstraní.
Pokud žalobkyně brojí i proti skutkovým a právním závěrům odvolacího soudu
týkajícím se posouzení vzniku nároku na smluvní pokutu a následně zániku
žalobou uplatněného nároku započtením, Nejvyšší soud se přezkumem těchto závěrů
již nezabýval, protože i kdyby tyto závěry z důvodů uplatněných v dovolání
neobstály, nemělo by to vliv na neopodstatněnost uplatněného nároku ze shora
uvedených důvodů.
Jelikož se žalobkyni prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost
rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo a nebyly shledány (ani
namítány) vady řízení, k jejichž existenci dovolací soud přihlíží z úřední
povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), Nejvyšší soud dovolání podle § 243b odst.
2 věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b
odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalované vzniklo
právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Tyto náklady
sestávají z odměny za zastupování advokátem v částce 34 130 Kč podle ustanovení
§ 3 odst. 1, § 10 odst. 3, § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. a z paušální
částky 75 Kč za jeden úkon právní služby - vyjádření k dovolání podle § 13
odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může
žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně 25. ledna 2006
JUDr. Zdeněk Des, v.r.
předseda senátu