32 Odo 530/2003
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně H. Š., zastoupené, advokátkou, proti žalovanému M. S., zastoupenému, advokátkou, o zaplacení částky 94 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 21 C 20/2001, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2002 č. j. 22 Co 487/2002 - 47, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2002 č. j. 22 Co 487/2002 - 47 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v daném případě byly splněny všechny předpoklady stanovené v § 153 b) o. s. ř., když žalovanému byla řádně v souladu s § 46 o. s. ř. doručena žaloba do vlastních rukou, kterou žalovaný převzal dne 29. 1. 2001 na adrese, kde se fakticky zdržuje, a předvolání k jednání dne 26. 11. 2001 bylo žalovanému doručeno dne 26. 10. 2001 na adresu jeho faktického pobytu, kde si převzal žalobu, přičemž předvolání k jednání a poučení o následcích, pokud se žalovaný nedostaví, byly žalovanému doručeny uplynutím 10 dne ode dne, kdy zásilka byla uložena na poště. Žalovaný se k jednání nařízenému na den 26. 11. 2001 nedostavil, ani soudu nesdělil důvody, které by mu v tom bránily, přičemž žalobkyně navrhla, aby soud o žalobě rozhodl rozsudkem pro zmeškání.
Žalovaný podal návrh na zrušení rozsudku pro zmeškání s tím, že nebude-li uvedený důvod uznán za omluvitelný, žádá, aby jeho podání bylo považováno za odvolání proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně. Namítá, že v jeho případě nebyl dodržen postup pro doručování žaloby a předvolání k jednání do vlastních rukou, neboť žádnou písemnost adresovanou do tzv. faktického bydliště nepřevzal a je-li tímto faktickým bydlištěm míněno místo jeho podnikání (restaurace U s. A., H. č. 46), pak se v tomto místě trvale ani fakticky nezdržuje. Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 29. srpna 2002 č. j. 21 C 20/2001 - 38 návrh žalovaného na zrušení rozsudku pro změškání zamítl.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. listopadu 2002 č. j. 22 Co 487/2002 - 47 potvrdil rozsudek soudu prvního stupě a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaný neunesl důkazní břemeno ohledně svého tvrzení, že nebyla splněna jedna ze základních podmínek, za nichž lze vydat rozsudek pro zmeškání, kterou je doručení žaloby a předvolání do vlastních rukou, neboť se v místě podnikání, kam mu měly být písemnosti doručovány, trvale ani fakticky nezdržuje. Naopak odvolací soud z obsahu spisu zjistil, že v místě trvalého bydliště nebyl žalovaný zastižen, teprve na adrese H. U s. A., H. č. 46, K., osobně převzal dne 29. ledna 2001 platební rozkaz spolu se žalobou a dne 13. února 2001 podal proti platebnímu rozkazu odpor. Výzva, aby se k podané žalobě vyjádřil, byla adresována do trvalého bydliště žalovaného, jenž si ji v úložní době nevyzvedl. Při opakovaném pokusu o doručení na adresu v H. se vrátila zásilka se stejnou poznámkou. Soud prvního stupně proto nepochybil, když zaslal na adresu H. u s. A. v H. 46, předvolání k jednání nařízenému na den 26. 11. 2001, neboť pouze na této adrese si žalovaný osobně vyzvedl soudní zásilku a pošta při dalších pokusech o doručení na tuto adresu nesdělila, že by se žalovaný na této adrese nezdržoval. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že nastaly účinky řádného doručení předvolání k jednání tak, jak předpokládá § 46 odst. 4 o. s. ř, a byly proto splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání (§ 153b o. s. ř).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný včas dovolání, s tím, že je opírá o § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., namítaje, že v době, kdy mu bylo doručováno na adresu H. u S. A., H. 46 K. předvolání k jednání před soudem prvního stupně, se v místě doručování nezdržoval. Žalovaný výslovně tuto skutečnost sdělil odvolacímu soudu, který bez dalších důkazů dovodil, že žalovanému bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Ze sdělení pošty, která zásilku po uplynutí úložní doby vrátila soudu prvního stupně jako nevyzvednutou, nevyplývá, že by se žalovaný fakticky zdržoval v místě doručování.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam. Přitom otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Teprve kladným závěrem dovolacího soudu se stává dovolání přípustným.
Podle § 237 odst.3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dále je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozsudek odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v konkrétní věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec, nebo obsahuje-li řešení právní otázky, které je v rozporu s hmotným právem. Dovolání je přípustné, jde-li o řešení otázek právních, a to jak procesně, tak hmotněprávních; jiné otázky, zejména posouzená správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání nezakládají.
Zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu dovolací soud shledává (a potud má dovolání za přípustné) v řešení otázky posouzení důkazního břemene u jedné ze základních podmínek, za nichž lze vydat rozsudek pro zmeškání (§ 153b o. s. ř), tj. zda bylo žalovanému řádně doručeno předvolání k jednání do vlastních rukou v souladu s § 46 odst. 4 o. s. ř. - zda se žalovaný v místě doručování zdržoval.
Podle § 153b o. s. ř. zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou (§ 45 a) žaloba a předvolání k jednání nejméně 10 dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkajících se sporu za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání.
Odvolací soud své rozhodnutí založil na závěru, že dovolatel neunesl důkazní břemeno o tvrzení, že se v místě doručování předvolání k jednání v rozhodný okamžik nezdržoval.
Z obsahu dovolání je zřejmé, že dovolatel brojí výlučně proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) když namítá, že soud v důsledku chybné aplikace ustanovení § 46 odst. 4 o. s. ř. nesprávně posoudil řádné doručení předvolání k prvnímu jednání..
Podle ustanovení § 46 odst. 4 o. s. ř. nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, písemnost se uloží a adresát se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedl. Nevyzvedne-li se adresát uloženou zásilku do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.
Nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, z ustanovení § 46 odst. 4 o. s. ř. vyplývá, že písemnost mu může být doručena uložením na poště jen tehdy, jestliže se v místě doručování zdržuje. Pro závěr, že se příslušná osoba (adresát) skutečně v místě doručení zdržuje, je rozhodný stav, jaký zde byl v době pokusu doručovatele (pošty) o doručení písemnosti. Tento pokus se uskutečnil dne 11. 10. 2001. Není-li zjištěn opak, má se za to, že se adresát v místě doručení zdržoval (§ 46 odst. 5 o. s. ř.).
Podle ustanovení § 120 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny (§ 120 odst. 3 o. s. ř.).
Důkazním břemenem se rozumí procesní odpovědnost účastníka řízení za to, že za řízení nebyla prokázána jeho tvrzení a že z tohoto důvodu muselo být rozhodnuto o věci samé v jeho neprospěch. Smyslem důkazního břemene je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost, významná pro rozhodnutí o věci, pro nečinnost účastníka nebyla (v důsledku nesplnění povinnosti uložené účastníku ustanovením § 120 odst. 1 o. s. ř.) nebo vůbec (objektivně vzato) nemohla být prokázána a kdy tedy výsledky zhodnocení důkazů neumožňují soudu přijmout závěr ani o pravdivosti této skutečnosti, ani o tom, že by tato skutečnost byla nepravdivá.
Důkazní povinnost uložená účastníkům řízení je procesní povinností. O této povinnosti a o z ní vyplývajícím důkazním břemenu je proto soud povinen (ve smyslu § 5 o. s. ř.) poučit (shodně srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 35/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a poučovací povinnost v tomto směru má i odvolací soud (srov. § 211 o. s. ř.).
Odvolací soud pak závěr o neunesení důkazního břemene dovolatele co do tvrzení, že se v době doručování předvolání k jednání v místě podnikání nezdržoval, učinil, aniž dovolatele - jak je patrno z obsahu spisu - poučil o jeho procesní povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení a následcích případné nečinnosti v uvedeném směru.
Navíc zpochybnil-li účastník řízení údaje v doručence, která neobsahovala všechny náležitosti, které vyžaduje poštovní řád (doručenka neobsahuje jméno doručovatele, pouze jeho podpis), bylo věcí soudu prokázat, že k doručení písemnosti způsobem předjímaným v ustanovení § 47 odst. 4 o. s. ř. skutečně došlo. Nemá-li doručenka všechny obsahové náležitosti, které vyžaduje § 50e zákona č. 29/2000 Sb., zákon o poštovních službách, nelze dovodit, že došlo k řádnému doručení zásilky podle § 50 vyhlášky č. 28/2001Sb., kterou se stanoví poštovní podmínky základních služeb a základní požadavky kvality při jejich zajišťování držitelem poštovní licence (vyhláška o základních službách držitele poštovní licence). Platí totiž, že jen řádné a právním předpisům vyhovující doručení předvolání k jednání má za následek splnění jedné z podmínek pro vydání kontumačního rozsudku.
Právní posouzení věci, na kterém napadené rozhodnutí spočívá, tedy v intencích podaného výkladu neobstojí a dovolací důvod podle § 241a odst.2 písm. b/ o. s. ř. byl uplatněn právem.
Nejvyšší soud České republiky proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.), napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 a 6 o. s. ř.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 22. března 2004
JUDr. Kateřina Hornochová,v. r.
předsedkyně senátu