NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY
32 Odo 593/2003-99
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně Š., a.s., proti žalovaným 1) H. K. a.s. „v likvidaci“, 2) F. n. m. Č. r., o zaplacení 21,152.228,- Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 8 Cm 765/92, o dovolání druhého žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. září 1999, č.j. 8 Cmo 87/97-72,
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Druhý žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7.575,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce JUDr. L. V.
Druhý žalovaný podal dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku Vrchního soudu v Praze, které posléze, podáním ze dne 2. července 2003, došlým Nejvyššímu soudu 16. července 2003, vzal v plném rozsahu zpět.
Nejvyšší soud proto v důsledku tohoto dispozitivního úkonu dovolatele dovolací řízení podle § 243b odst. 4, věty druhé, občanského soudního řádu, ve znění účinném před 1. lednem 2001 – dále též jen „o. s. ř.“ (srov. bod 17., hlavu první, část dvanáctou, zákona č. 30/2000 Sb.) zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 4, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2 věty prvé o. s. ř. Jelikož dovolatel z procesního hlediska (zpětvzetím dovolání) zavinil, že řízení muselo být zastaveno a žalobkyni vzniklo vůči němu právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 7.500,- Kč podle § 3 odst. 1, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů a z paušální částky 75,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 16. září 2003
JUDr. Miroslav Gallus, v.r.
předseda senátu