32 Odo 610/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Jiřího Macka v právní věci žalobkyně S. P. P. spol. s r.o., zastoupené, advokátkou, proti žalované A. – A. s.r.o., zastoupené, advokátem, o zaplacení 200.218,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 2 Cm 36/99, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. listopadu 2003, č.j. 7 Cmo 457/2001-96, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Vrchní soud v Olomouci shora označeným rozsudkem potvrdil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. června 2001, č.j. 2 Cm 36/99-52, v odvoláním napadené části, tj. ve vyhovujícím výroku ve věci samé, kterým bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 200.218,- Kč s příslušenstvím, jakož i v obou jeho výrocích o nákladech řízení (výrok I.).
Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním ze dne 19. února 2004, které dne 20. února 2004 předala k poštovní přepravě. Jeho přípustnost opřela o zásadní právní význam napadeného rozhodnutí podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a důvodnost o ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím odvolacímu
soudu vytkla nesprávné právní posouzení věci. Dovolatelka snesla argumenty na podporu jí uplatněného dovolacího důvodu a navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání bylo podáno opožděně.
Se zřetelem k době vydání rozsudků soudů obou stupňů se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001.
Podle § 240 odst. 1 věty první o. s. ř. může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání této lhůty nelze prominout (§ 240 odst. 2 věta první o. s. ř.).
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen, jak vyplývá z doručenky založené ve spisu na č.l. 96, obecnému zmocněnci žalované dne 11. prosince 2003.
Podle ustanovení § 57 odst. 2 věty první o. s. ř. končí lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce.
Ve smyslu tohoto ustanovení byl posledním dnem dvouměsíční lhůty k podání dovolání den 11. únor 2004 (středa). Dovolání podané žalovanou k poštovní přepravě až dne 20. února 2004 je tedy zjevně opožděné (po uplynutí lhůty k podání dovolání bylo ostatně i vyhotoveno).
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), opožděné dovolání odmítl (§ 243b odst. 5 věta první, § 218a o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaná, která podáním opožděného dovolání zavinila jeho odmítnutí, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalobkyni v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 18. ledna 2005
JUDr. Miroslav Gallus, v.r.
předseda senátu