32 Odo 679/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy
JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Petra Hampla a JUDr. Pavla Vosečka v
právní věci žalobců A) JUDr. V. B., B) S. B., proti žalovaným 1) V. M.,
2) M. M., o zaplacení částky 189.052,- Kč, vedené u Okresního soudu v
Benešově pod sp. zn. 11 C 345/99, o dovoláních obou žalobců proti usnesení
Krajského soudu v Praze ze dne 13. března 2002, č.j. 29 Co
96/2002-152, takto:
I. Dovolání se odmítají.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Benešově usnesením ze dne 30. října 2001,
č.j. 11 C 345/99 – 140, zastavil řízení o přiznání
osvobození od soudních poplatků žalobcům (výrok I.) pro překážku věci již
pravomocně rozhodnuté usnesením ze dne 6. 8. 1999, kterým tentýž soud
žalobcům nepřiznal osvobození od soudního poplatku. Dále zastavil řízení ve
věci samé (výrok II.) pro nezaplacení soudního poplatku z návrhu a rozhodl, že
žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).
Krajský soud v Praze k odvolání žalobců shora označeným usnesením potvrdil
usnesení soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na
náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud shodně se soudem prvního
stupně dospěl k závěru, že projednání návrhu žalobců na přiznání osvobození od
soudních poplatků brání překážka věci pravomocně rozhodnuté, neboť ve věci již
soud prvního stupně pravomocně rozhodl usnesením ze dne 6. srpna 1999, č.j. 11
C 345/99 - 6. V novém návrhu žalobci totiž uplatnili stejné důvody jako ve svém
dřívějším návrhu a pokud uvedli další skutečnosti, jednalo se o skutečnosti,
které zde existovaly již v době rozhodnutí soudu prvního stupně ze dne 6. srpna
1999. Odvolací soud je projednat nemohl, neboť o nich již bylo pravomocně
rozhodnuto.
K námitce odvolatelů na nesprávný postup soudu prvního stupně, podle nichž
tento soud neměl řízení zastavit do doby rozhodnutí o osvobození od soudního
poplatku, odvolací soud konstatoval, že pokud nebylo rozhodnuto o žádosti
žalobce o osvobození od soudního poplatku, nelze ho vyzvat k jeho
zaplacení a nelze ani vydat usnesení o zastavení řízení pro jeho nezaplacení.
Protože však v posuzovaném případě již bylo pravomocně rozhodnuto o nepřiznání
osvobození od placení soudních poplatků, další návrh neobsahoval nové
skutečnosti a řízení o tomto návrhu proto bylo zastaveno pro překážku věci
rozhodnuté, nevytkl odvolací soud soudu prvního stupně žádné pochybení.
Usnesení odvolacího soudu napadli žalobci společným dovoláním, které podali
zejména z důvodu uvedených v § 241a odst. 2 písm. a) a b) občanského soudního
řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Jejich prostřednictvím odvolacímu soudu vytkli,
že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí
ve věci [písmeno a/] a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení
věci [písmeno b/], a snesli argumenty na podporu svých tvrzení, že
podmínky pro přiznání osvobození od soudních poplatků jsou u nich splněny.
Poukázali rovněž na to, že jejich novým návrhem na přiznání osvobození od
soudních poplatků, který obsahoval kromě známých skutečností i nové
skutečnosti, se soudy nižších stupňů nezabývaly a svým přístupem k celému
případu jim znemožňují domoci se práva na vymožení finančních prostředků, což
označili jako porušení základního práva na řádný proces. Navrhli, aby dovolací
soud rozhodnutí soudů obou stupňů v celém rozsahu zrušil.
Se zřetelem k době vydání usnesení soudů obou stupňů se uplatní pro dovolací
řízení – v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy první, části dvanácté, zákona
č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – občanský soudní řád
ve znění účinném od 1. ledna 2001.
Dovolání v této věcí není přípustné.
Podle ustanovení § 236 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí
odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. V případě dovolání
směřujícího do potvrzujícího usnesení odvolacího soudu lze obecně
přípustnost dovolání opřít o ustanovení § 237, § 238, § 238a a § 239
o. s. ř.
O případ podřaditelný ustanovení § 237 o. s. ř. nejde, neboť usnesení soudu
prvního stupně, které bylo rozhodnutím odvolacího soudu potvrzeno, nebylo
usnesením ve věci samé.
Dovolání není přípustné ani podle § 238, § 238a a § 239 odst. 1 a 3 o. s.
ř., neboť dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu nelze podřadit
žádnému z usnesení v těchto ustanoveních taxativně uvedených.
Zbývá posoudit, zda je dovolání přípustné podle § 239 odst. 2 o. s. ř. Podle
tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým
bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle § 104
odst. 1 [písmeno a)], nebo kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu
prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem
účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo
dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1)
a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2) [písmeno b)].
O žádný z případů usnesení taxativně uvedených v § 239 odst. 2 písm. b)
se nejedná, takže ani podle tohoto ustanovení dovolání přípustné není.
Konečně podle § 239 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není dovolání rovněž přípustné,
neboť jeho přípustnost je vázána na usnesení soudu prvního stupně o zastavení
řízení podle § 104 odst. 1 o. s. ř. (tj. pro neodstranitelný nedostatek
podmínky řízení) ve věci samé, a nikoliv na usnesení o zastavení řízení
pro nezaplacení soudního poplatku nebo o zastavení řízení o procesních návrzích
účastníků (např. řízení o prominutí soudního poplatku, řízení o
prominutí zmeškání lhůty). Protože v posuzovaném případě soud
prvního stupně zastavil podle § 104 odst. 1 o. s. ř. řízení o přiznání
osvobození od soudních poplatků, a nikoliv řízení ve věci samé, není dovolání
ani podle § 239 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné.
Dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení není podle
právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinné od 1. ledna
2001 přípustné, a to bez zřetele k povaze takového výroku (bez ohledu na to,
zda jde např. o měnící nebo potvrzující rozhodnutí o nákladech
řízení).
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaných dovolání jako
nepřípustných. Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a
odst. 1, věta první, o. s. ř.), podaná dovolání odmítl (§ 243b odst. 5, § 218
písm. c/ o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §
243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobci, jejichž
dovolání byla odmítnuta, nemají na náhradu těchto nákladů právo a žalovaným v
souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 13. února 2003
JUDr. Miroslav Gallus, v.r.
předseda senátu