32 Odo 761/2003
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z
předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr.
Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce A. R., proti
žalované B. , spol. s r. o., zastoupené,
advokátem, o zaplacení částky 126 175 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního
soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 15 C
236/2001, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v
Plzni ze dne 13. března 2003 č. j. 10 Co 51/2003 -
206, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 13. března 2003 č. j. 10 Co 51/2003 –
206 a rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 29.
listopadu 2002 č. j. 15 C
236/2001 - 177 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Karlových Varech k
dalšímu řízení.
zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalovaná
jako vlastnice objektu v K. V., ul. 5. k. č. 9 se se žalobcem
dne 11. 9. 1995 předběžně dohodla na pronájmu nebytových prostor v předmětném
objektu. Žalobce na základě souhlasu žalované provedl opravu sklepních prostor,
které rekonstruoval na prodejnu, a dále se se žalovanou finančně
podílel na vybudování přístavby objektu. Účastníci
se dohodli, že náklady vynaložené žalobcem na
rekonstrukci sklepních prostor budou postupně odečteny z nájemného, které by v
případě uzavření nájemní smlouvy na dobu 5 let platil žalobce žalované. K
uzavření nájemní smlouvy však nedošlo a žalobce prodejnu provozoval pouze 3
měsíce. Za provedenou rekonstrukci sklepních prostor zaplatil žalobce částku
126 175 Kč, na kterou vystavil žalované fakturu ze dne 19. 9.
1997. Ze znaleckého posudku Ing. J. L. soud prvního stupně
zjistil, že náklady na rekonstrukci sklepních prostor byly
vynaloženy účelně, nebyly nadhodnoceny s tím, že hodnota provedených prací byla
vyčíslena celkovou částkou 139 550 Kč. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že
není možné provést ohodnocení nemovitosti s přihlédnutím k provedené
rekonstrukci, neboť v současné době jsou nebytové prostory ve
zcela jiné podobě než byly v době, kdy byla žalobcem rekonstrukce dokončena, a
dovodil, že hodnota nemovitosti se zvýšila nejméně o hodnotu provedených prací
tak, jak byla znalcem zjištěna, tj. o 139 550 Kč. Žalovaná se tak bezdůvodně
obohatila na úkor žalobce, který vynaložil náklady na rekonstrukci sklepních
prostor, rekonstruované nebytové prostory neužíval, a to nejméně ve výši
investic vložených do cizí nemovitosti (§ 451 obč. zák.).
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 13. března 2003 č. j. 10 Co 51/2003 - 206
rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího
řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu
prvního stupně. Uvedl, že nárok žalobce uplatněný žalobou nebyl
vypořádán dohodou o narovnání uzavřenou mezi účastníky dne 1.
srpna 1997, protože předmětem této dohody nebyl nárok žalobce, který mu vznikl
v souvislosti s rekonstrukcí sklepních prostor. Předmětem dohody byly pouze
investice žalobce vynaložené v souvislosti s přístavbou prodejny, na které se
podílel společně se žalovanou. Rozsah bezdůvodného obohacení, vzniklého
žalované na základě plnění žalobce bez právního důvodu - investicí vlastních
prostředků do věci žalované, posoudil podle § 458 odst. 1 obč. zák. tak, že v
posuzovaném případě musí být poskytnuta peněžitá náhrada (obohacení záleželo
ve výkonech), odpovídající výši nákladů, které by bylo potřeba vynaložit na
získání stejného plnění. Výše těchto nákladů na rekonstrukci sklepních prostor
byla kvalifikovaně vyčíslena znalcem.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které
považuje za přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c)
občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť se domnívá, že
rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a je
tudíž dán dovolací důvod podle § 241a odst. 1 písm. b) o. s. ř. Zásadní právní
význam rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně spatřuje v nesprávném
právním posouzení rozsahu bezdůvodného obohacení vlastníka nemovitosti v
případě, kdy někdo jiný než vlastník do nemovitosti investoval své prostředky.
Podle dovolatelky měl znalec určit zhodnocení nemovitosti, nikoliv rozsah a
cenu provedených prací. Odvolací soud rovněž nesprávně vyložil dohodu o
narovnání, neboť předmětná dohoda zahrnovala veškeré zhodnocení nemovitosti ve
vlastnictví žalované, tedy nejen vypořádání závazků z přístavby, ale i další
zhodnocení nemovitosti opravami a úpravami, jež jsou uvedeny v čl. 2 dohody.
Pokud rozsah bezdůvodného obohacení spočívá ve zhodnocení
nemovitosti oproti předcházejícímu stavu, je
třeba dovodit, že čl. 3.3 předmětné dohody, kde je uvedeno „obě strany
prohlašují, že si nečiní jakýchkoli dalších vzájemných nároků z předmětných
právních vztahů“, obsahuje vypořádání zhodnocení nemovitosti veškerými
investicemi žalobce do nemovitosti žalované (včetně rekonstrukce sklepních
prostor), tedy nikoli pouze zhodnocení nemovitosti přístavbou. Dovolatelka
navrhla zrušení rozsudků obou soudů a vrácení věci soudu
prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání navrhl jeho zamítnutí, neboť rozhodnutí
odvolacího soudu je věcně správné.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§
10a o. s. ř.) zjistil, že dovolání proti pravomocnému rozsudku
odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1
o. s. ř. k tomu legitimovaným subjektem, řádně zastoupeným advokátem (srov. §
241 o. s. ř.). Zabýval se proto nejprve otázkou, zde je dovolání přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná
rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek
uvedených v § 237 odst. 1 písm. b) a písm. c) o. s. ř.
Podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku
odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud
prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že
byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O
takový případ se v posuzované věci nejedná, neboť odvolací soud
nezrušil v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně pro jiný názor v
posuzované věci, ale pro procesní nedostatky, kterých se soud prvního stupně
dopustil (Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 30. října 2001 č. j. 1 Cmo
96/2001 - 119 zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 1. prosince 2000
č. j. 28 Cm 420/98 - 97, kterým zamítl žalobu, a věc postoupil Okresnímu soudu
v Karlových Varech jako soudu věcně příslušnému).
Dovolání je však přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.
s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v
něm řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam. Přitom otázku,
zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší
dovolací soud jako otázku předběžnou. Teprve kladným závěrem dovolacího soudu
se stává dovolání přípustným.
Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce
zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování
dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo
dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s
hmotným právem.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.
s. ř. dále je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující
význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl
z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozsudek
odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní
význam nejen pro rozhodnutí v konkrétní věci, ale z hlediska rozhodovací
činnosti soudů vůbec, nebo obsahuje-li řešení právní otázky, které je v rozporu
s hmotným právem. Dovolání je přípustné, jde-li o řešení otázek právních, a to
jak procesně, tak hmotněprávních; jiné otázky, zejména posouzení správnosti
nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání nezakládají.
Dovolací soud je podle § 242 odst. 3 o. s. ř. vázán uplatněným dovolacím
důvodem /§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř./, a to i z hlediska jeho
obsahového vymezení v dovolání.
Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný
skutkový stav. O mylnou aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud
použil jiný předpis, než který měl použít, nebo aplikoval sice správný právní
předpis, ale nesprávně jej vyložil.
Dovolateka dovozuje, že vlastníku nemovitosti, která byla zhodnocena investicí
jiné osoby, vzniká bezdůvodné obohacení v rozsahu zhodnocení nemovitosti oproti
předcházejícímu stavu, nikoliv ve výši prostředků investovaných do nemovitosti.
Podle § 451 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení
vydat Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního
důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu,
který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Podle §
458 odst. 1 obč. zák. musí být vydáno vše, co bylo nabyto
bezdůvodným obohacením. Není-li to dobře možné, zejména proto, že obohacení
záleželo ve výkonech, musí být poskytnuta peněžitá náhrada.
Plněním bez právního důvodu mohou být i investice vynaložené na cizí
věc (srov. Správu o zhodnocení úrovne rozhodovania súdov
SSR vo veciach zodpovednosti za neoprávnený majetkový
prospech podle § 451 a násl. obč. zák., prejednanej a schválenej
občianskoprávnym kolégiom Najvyššieho súdu SSR, Cpj 37/78 z 21. 12. 1978, která
byla publikována pod č. 1 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník
1979), jestliže neexistoval právní důvod (např. smluvní ujednání s vlastníkem
apod.), aby někdo jiný než vlastník do věci investoval své prostředky.
Vlastníku nemovitosti v tom případě vzniká prospěch v rozsahu, v němž se
nemovitost provedenou investicí oproti předchozímu stavu zhodnotila, nikoliv v
rozsahu vynaložených investic.
Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu (správnost skutkových zjištění
dovolatelka nenapadá, ta ostatně vzhledem k přípustnosti dovolání - § 237 odst.
1 písm. c) o. s. ř. - nepodléhají dovolacímu přezkumu), že žalobce provedl ze
svých prostředků rekonstrukci skladových prostor a přístavbu k nemovitosti ve
vlastnictví žalované, aniž by s ní uzavřel dohodu o provedení investic,
případně o povinnosti vlastnice k náhradě výdajů. Soudy obou stupňů pak
nesprávně dovodily, že rozsah vydání bezdůvodného obohacení spočívá v rozsahu
investic - nákladů žalobce do rekonstrukce sklepních prostor nemovitosti
žalované.
Smyslem zákonné úpravy bezdůvodného obohacení je poskytnout ochranu tomu, kdo
pozbyl (za zákonem stanovených podmínek) určité majetkové hodnoty. Zákon však
nepočítá s tím, že by je měl dostat zpět v plném rozsahu, ale pouze v takové
výši, o kterou se jimi obohatil jiný subjekt. Není tedy rozhodující, jakou
hodnotu pozbyl oprávněný (z bezdůvodného
obohacení), ale o kolik se tím zhodnotil majetek povinného.
Pokud podle § 458 odst. 1 obč. zák. má být vydáno „vše co bylo nabyto“, má tím
zákon na mysli vše, co bylo povinným získáno (nikoli to, co bylo oprávněným
vydáno).
V daném případě proto žalobce nemůže požadovat to, co do domu žalované vložil,
tedy hodnotu investic, jak dovodily soudy obou stupňů, nýbrž to, oč se těmito
investicemi při rekonstrukci sklepních prostor zvýšila
hodnota nemovitosti žalované. Pouze v tomto rozsahu se žalovaná bezdůvodně
obohatila a do dané výše je povinna takovéto bezdůvodné obohacení žalobci vydat
- v daném případě poskytnutím peněžité náhrady. Zhodnocení nemovitosti k
okamžiku, kdy k tomuto zhodnocení (zlepšení kvality či charakteru věci) došlo,
tedy kdy se majetkový stav vlastníka zvýšil o hodnotu odpovídající zvýšení
hodnoty věci, je možné zjistit, i když v současné době je
nemovitost ve zcela jiné podobě než v době, kdy byly rekonstrukční práce
žalobcem provedeny. Z uvedeného vyplývá, že právní posouzení odvolacím soudem i
soudem prvního stupně je nesprávné. Tím je naplněn jak dovolací důvod podle §
241 odst. 2 písm. b) o. s. ř., tak i podmínky přípustnosti dovolání podle § 237
odst. 1 písm. c) o. s. ř. a § 237 odst. 3 o. s. ř., neboť rozsudek odvolacího
soudu řeší právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolatelka ve svém dovolání dále namítala, že dohodou o narovnání byl nárok
žalobce, uplatněný touto žalobou, vypořádán. Nejvyšší soud České republiky se
ztotožnil s právním závěrem odvolacího soudu, že tato dohoda nemohla vypořádat
nároky žalobce vzniklé v souvislosti s rekonstrukcí sklepních prostor
nemovitosti žalované. Předmět dohody je vymezen v bodě 2 tak, že odkazuje na
bod 1.1., ze kterého vyplývá, že řeší sporné nároky, které vznikly v
souvislosti se stavebními pracemi (charakteru oprav a úprav) na přístavbě
prodejny žalovaného, a že tyto práce byly provedeny na základě stavebního
povolení. Bod 2.1 dále odkazuje na fakturu, která neobsahovala náklady spojené
s rekonstrukcí sklepních prostor, nýbrž nároky vzniklé žalobci v souvislosti s
přístavbou. Právní posouzení dohody o narovnání odvolacího
soudu je správné.
Na základě výše uvedeného Nejvyšší soud podle § 243b odst. 2 věty za
středníkem o. s. ř. rozsudek odvolacího soudu zrušil a protože
důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozsudek
soudu prvního stupně, zrušil podle § 243b odst. 3 o. s. ř. i rozsudek soudu
prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci
rozhodne soud o náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 13. října 2004
JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.
předsedkyně senátu