32 Odo 771/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Miroslava
Galluse v právní věci žalobkyně J. S., podnikající pod firmou J. A., E. E. A.
e. i. C. e. f., zastoupené advokátem, proti žalované I. O., spol. s r.o.,
zastoupené advokátem, o 8 566,04 EUR s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu
v Ostravě pod sp. zn. 18 Cm 272/2003, o dovolání žalované proti rozsudku
Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. listopadu 2005, č.j. 2 Cmo 202/2005-77,
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 10. listopadu
2005, č.j. 2 Cmo 202/2005-77,
potvrdil v napadené části, tj. ve výroku I., rozsudek Krajského soudu v Ostravě
ze dne 23. prosince 2004, č.j. 18 Cm 272/2003-57, kterým bylo žalované uloženo
zaplatit žalobkyni částku 8 566,04 EUR s 3,5% úrokem z prodlení p.a. z dlužné
částky 8 566,04 EUR od 13. 11. 2002 do zaplacení a náklady řízení; zároveň
rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se plně ztotožnil se
skutkovými a právními závěry soudu prvního stupně tak, že mezi účastníky byla
platně sjednána kupní smlouva podle § 409 a násl. obchodního zákoníku (dále jen
„obch. zák.“), žalobkyně svou povinnost dodat zboží žalované splnila, avšak
žalovaná nezaplatila sjednanou kupní cenu a dostala se s její úhradou do
prodlení. Odvolací soud neuznal důvodnou námitku žalované, že žalobkyně
postupovala v rozporu s uzavřenou smlouvou ze dne 13. 8. 2002, když dodala
svítidla Magic Oslo s tlumivkou namísto s elektronickým předřadníkem, jak bylo
dohodnuto, vyšel-li ze zjištění, že žalovaná svým faxem ze dne 5. 9. 2002 s
touto změnou u daných svítidel souhlasila, čímž došlo k dohodě o změně této
části předmětu dodávky. Rovněž neuznal za důvodnou námitku žalované, že jí
žalobkyně u svítidel Quatros a Lucco účtovala vyšší cenu, než si účastníci
sjednali, protože z provedených důkazů vyplynulo, že sice původně žalovaná
sdělila žalobkyni, že jí účtuje vyšší cenu, než bylo sjednáno, ale poté, co
žalobkyně osvětlila důvody tohoto zvýšení, žalovaná zvýšenou cenu zaplatila.
Odvolací soud uzavřel, že tímto způsobem došlo ve smyslu § 275 odst. 4 obch.
zák. ke změně ujednání smlouvy ohledně ceny těchto výrobků.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, neboť má za to, že
toto rozhodnutí řeší otázky zásadního významu, proto je proti němu dovolání
přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále
jen „o. s. ř.“) a dovolává se důvodu nesprávného právního posouzení podle §
241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Za otázky zásadního významu považuje:
1) Je možno použít ustanovení § 275 odst. 4 obch. zák. i na změny v
obsahu závazků?
2) Pokud se prodávající pokusí zvýšit kupní cenu zboží proti ceně
sjednané v platné kupní smlouvě a hrozí v případě nezaplacení zvýšené ceny
nedodáním zboží, znamená pouhé zaplacení požadované částky (přes slovní i
písemný nesouhlas se zvýšením ceny) platnou změnu v obsahu závazku a tedy
platné zvýšení kupní ceny?
3) Znamená vědomé přijetí vadného zboží automaticky souhlas se změnou
obsahu závazků v části předmětu plnění neboli – vzdává se tím kupující možnosti
uplatnit práva z odpovědnosti za vady zboží?
Dovolatelka přitom poukazuje, že uplatnila nároky z vad zboží a požadovala buď
dodání náhradního zboží za zboží vadné nebo slevu z kupní ceny, ale poté, co jí
bylo sděleno, že náhradní zboží dodat nelze, byla nucena s ohledem na své další
závazky svolit s pokračováním dodávek dalšího vadného zboží s tím, že si vady
odstraní sama a bude následně požadovat slevu z ceny. Dovolatelka navrhla, aby
napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k
dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§
10a o. s. ř.), po zjištění, že dovolání žalované bylo podáno včas (§ 240 odst.
1 o. s. ř.), je řádně zastoupena advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), nejprve
zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí
odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proti potvrzujícímu rozsudku
odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v § 237 odst. 1
písm. b) a písm. c) o. s. ř.
Podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku
odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud
prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán
právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový
případ se v dané věci nejedná, přichází proto v úvahu pouze přípustnost
dovolání, jejíž podmínky stanoví § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Ta je dána
tehdy, pokud dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a
dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po
právní stránce zásadní význam.
Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce
zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování
dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo
dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s
hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o
věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž
rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen.
Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy,
jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v
posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti
soudů vůbec (pro jejich judikaturu).
Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není
založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí
odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce
zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za
použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř.,
dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po
právní stránce zásadní význam skutečně má. Teprve za situace, kdy dovolací soud
shledá přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může
se zabývat uplatněnými dovolacími důvody.
Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání žalované není podle § 237 odst. 1
písm. c) o. s. ř. přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu nemá ve smyslu §
237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam, neřešil-li odvolací soud
dovolatelkou předestřené otázky rozporu s hmotným právem (§ 275 odst. 4 a § 272
odst. 2 obch. zák.). Dovolací soud ani z jiných okolností nedospěl k závěru o
tom, že napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam má.
Podle § 275 odst. 4 obch. zák. s přihlédnutím k obsahu návrhu na uzavření
smlouvy nebo v důsledku praxe, kterou strany mezi sebou zavedly, nebo s
přihlédnutím ke zvyklostem rozhodným podle tohoto zákona, může osoba, které je
návrh určen, vyjádřit souhlas s návrhem provedením určitého úkonu (např.
odesláním zboží nebo zaplacením kupní ceny) bez vyrozumění navrhovatele. V
tomto případě je přijetí návrhu účinné v okamžiku, kdy byl tento úkon učiněn,
došlo-li k němu před uplynutím lhůty rozhodné pro přijetí návrhu.
Podle § 272 odst. 1 obch. zák. smlouva vyžaduje k platnosti písemnou formu
pouze v případech stanovených v tomto zákoně nebo když alespoň jedna strana při
jednání o uzavření smlouvy projeví vůli, aby smlouva byla uzavřena v písemné
formě.
Právní úprava § 272 odst. 2 obch. zák. stanoví, že obsahuje-li písemně uzavřená
smlouva ustanovení, že může být měněna nebo zrušena pouze dohodou stran v
písemné formě, může být smlouva měněna nebo zrušena pouze písemně.
Je třeba konstatovat, že smlouvy mohou být měněny i konkludentně. Pro změnu
závazku, pokud si strany ve smlouvě nesjednaly výjimku, není předepsaná
zvláštní forma. Podstatou změny závazkového právního vztahu dohodou, tzv.
kumulativní novace je, že k původní právní skutečnosti, která daný právní vztah
založila, přistupuje další právní skutečnost, která mění práva a povinnosti z
původního právního vztahu. Tuto právní úpravu lze nalézt pouze v občanském
zákoníku - dále jen „obč. zák.“ (§ 516 odst. 3), neboť obchodní zákoník
speciální úpravu neobsahuje. Změna musí být provedena v době mezi vznikem
závazku a jeho zánikem (srov. např. A. Galíčková, Změna obchodních vztahů,
Obchodní právo č. 1/1994).
V daném případě ze skutkových zjištění, které nelze v dovolacím řízení
přezkoumávat, soudy dospěly k závěru, že žalovaná souhlasila se změnou kupní
ceny u svítidel Quatros a Lucco, což vyplynulo z faxu ze dne 16. 9. 2002, tedy
se změnou kupní smlouvy, žalovaná zboží za zvýšenou cenu převzala a zvýšenou
cenu žalobkyni uhradila. Ze skutkových zjištění nevyplývá, že by žalovaná
nesouhlasila s navrženou změnou kupní smlouvy. Soudy správně na základě tohoto
skutkového zjištění dovodily, že v tomto směru došlo konkludentně ke změně
písemné kupní smlouvy ve smyslu § 272 odst. 2 a § 275 odst. 4 obch. zák.
Obdobná situace je i u převzetí svítidel Magic Oslo s tlumivkou namísto
svítidel s elektronickým předřadníkem. Ze skutkových zjištění, především ze
zprávy žalované o vadách ze dne 4. 9. a 5. 9. 2002 a ze sdělení žalobkyně, že
nesouhlasí s uplatněním práva z odpovědnosti za vady, žalovaná dne 5. 9. 2002
souhlasila se změnou smlouvy, zboží dále přebírala a platila za ně kupní cenu.
Tvrzení žalované, že trvala na slevě z kupní ceny i poté, co zboží dále
odebírala, ze skutkových tvrzení nevyplývá. I v tomto případě soudy správně na
základě skutkového zjištění dovodily, že došlo konkludentně ke změně písemné
kupní smlouvy ve smyslu § 272 odst. 2 a § 275 odst. 4 obch. zák.
Vzhledem k tomu, že žalovaná neprokázala existenci pohledávek, jež podle jejího
tvrzení měly spočívat v rozdílu mezi původní a navýšenou cenou svítidel Quatros
a Lucco a v nákladech na přepracování svítidel Magic Oslo, které započítala
žalobkyni proti pohledávce na zaplacení požadované kupní ceny, je rozhodnutí
odvolacího soudu, jak výše uvedeno, v souladu s hmotným právem.
Nejvyšší soud proto dovolání žalované - aniž by se mohl věcí dále zabývat -
podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224
odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když žalobkyni žádné náklady
dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 18. června 2007
JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.
předsedkyně senátu