32 Odo 818/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Františka Faldyny, CSc. v právní věci žalobce J. D., zastoupeného, advokátem, proti žalovanému D. W., zastoupenému, advokátem, o zaplacení částky 143.423,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 3 C 975/2001, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. května 2003, č.j. 29 Co 261/2003-90, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek Okresního soudu v Rakovníku ze dne 5. září 2002, č.j. 3 C 975/2001-57, kterým soud prvního stupně žalovanému uložil zaplatit žalobci 143.423,- Kč s 10 % úrokem od 2. května 2000 do zaplacení a na nákladech řízení 31.903,- Kč (první výrok), a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že soud prvního stupně vycházel z postačujících skutkových podkladů a jím zjištěný skutkový stav nedoznal změn ani v odvolacím řízení, a dospěl rovněž ke správnému závěru právnímu. Ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že mezi účastníky jako podnikateli byla 18. února 1999 uzavřena smlouva o nájmu dopravního prostředku ve smyslu ustanovení § 630 a násl. obchodního zákoníku, v rámci které si strany sjednaly, že případné opravy dopravního prostředku bude hradit nájemce. Jelikož skutečnost, že na pronajatém vozidle došlo k poškození, byla mezi účastníky nesporná, a „výše vzniklé škody“ byla prokázána fakturou „opravárenské firmy“, dospěl odvolací soud shodně se soudem prvního stupně k závěru, že zaplacením provedené opravy žalobcem se žalovaný ve smyslu ustanovení § 454 občanského zákoníku bezdůvodně obohatil, když podle smluvního ujednání účastníků měl zmíněné náklady hradit sám.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný včasné dovolání, odkazuje, pokud jde o jeho přípustnost, na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, (dále též jen „o. s. ř.“), a uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze odvolacímu soudu vytýkat, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Namítal, že ve věci jednal věcně nepříslušný soud, a to v prvém i v druhém stupni, když předmětem řízení je nárok na vydání bezdůvodného obohacení vzniklý z obchodně závazkového vztahu (smlouvy o nájmu dopravního prostředku) mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti [§ 9 odst. 3 písm. r) o. s. ř ].
Aniž současně dovolatel konkretizoval, v čem spatřuje zásadní právní význam napadaného rozhodnutí, požadoval, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.
V souladu s body 1., 15. a 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se pro dovolací řízení uplatní občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti rozsudku upravuje ustanovení § 237 o. s. ř.
Jak vyplývá z obsahu výroku rozsudku soudu prvního stupně a výroku rozsudku soudu odvolacího, je rozsudek odvolacího soudu ve věci samé rozsudkem potvrzujícím; dovolání proti němu proto není z hlediska § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné.
Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť rozsudkem odvolacího soudu potvrzené rozhodnutí soudu prvního stupně bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci.
Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jehož se žalovaný výslovně dovolává. Podle tohoto ustanovení je přípustné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] zejména tehdy, řeší-li otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší- li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozsudek odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), nebo
obsahuje-li řešení právní otázky, které je v rozporu s hmotným právem. Dovolání je přípustné, jde-li o řešení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva), jiné otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají.
Dovolatel, jak je zřejmé z obsahu podaného dovolání, se pouze omezil na „domněnku“, že napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam má, aniž současně konkretizoval, v čem jeho zásadní význam spočívá.
Dovolací soud ovšem rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným neshledává. Řešení otázky, zda v daném případě jsou splněny podmínky určené ustanovením § 9 odst. 3 písm. r) o. s. ř. pro to, aby byla dána věcná příslušnost krajských soudů k projednání a rozhodnutí věci v prvním stupni, je totiž odvislá od konkrétních okolností vztahujících se právě a pouze k projednávané věci, v důsledku čehož nelze hovořit o potřebném judikaturním přesahu dovoláním napadeného rozhodnutí.
Přípustnost dovolání tak není založena ani ustanovením § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Vycházeje z výše uvedených závěrů dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. dovolání žalovaného jako nepřípustné odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 větu první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s . ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobci podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 25. listopadu 2003
JUDr. Miroslav Gallus, v.r.
předseda senátu