32 Odo 851/2006
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing.
Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní
věci žalobkyně M. S., zastoupené advokátem, proti žalované V. B., a. s., o
zaplacení částky 127 575,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně
pod sp. zn. 20 Cm 358/94, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v
Olomouci ze dne 15. 11. 2005, č. j. 7 Cmo 449/2003-187, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 11. 2005, č.j. 7 Cmo 449/2003-187
se zrušuje v části výroku I., v níž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 85.520,-
Kč se 16% úrokem z prodlení od 10. 5. 1994 do zaplacení a v souvisejících
výrocích o nákladech řízení a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Krajský soud v Brně jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 28. 5. 2003, č.
j. 20 Cm 358/94/153, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku
94.450,- Kč s 16 % úrokem z prodlení od 10. 5. 1994 do zaplacení, to vše do 3
dnů od právní moci rozsudku; soud prvního stupně dále rozhodl o nákladech
tohoto řízení.
Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací rozsudkem ze dne 15. 11. 2005, č. j.
7 Cmo 449/2003-187, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovanému
uložil povinnost zaplatit žalobci částku 9.200,- Kč se 16 % úrokem z prodlení
od 10. 5. 1994 do zaplacení a žalobu co do částky 85.250,- Kč se 16 % úrokem z
prodlení od 10. 5. 1994 do zaplacení zamítl; odvolací soud dále rozhodl o
nákladech řízení před soudy obou stupňů.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že převzal skutková zjištění
soudu prvního stupně ohledně toho, že mezi žalobkyní a právním předchůdcem
žalované bylo dohodnuto, a to na základě nepojmenované smlouvy (§ 269 odst. 2
obch. zák.), že žalobkyně zajistí pro žalovaného ve dnech 15. až 21. 9. 1993
ubytování tuzemských a zahraničních novinářů ve 30 dvoulůžkových pokojích, a to
za cenu 2.250,- Kč / noc při ubytování zahraničního novináře a 1.000,- Kč / noc
v případě ubytování tuzemského novináře. Podle odvolacího soudu byla imanentní
součástí dohody též dohoda o uhrazení objednané, avšak neobsazené ubytovací
kapacity, o čemž svědčí dopis žalovaného ze dne 1. 3. 1994, adresovaný
žalobkyni.
Odvolací soud se však neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že ubytování
bylo skutečně poskytnuto 15 zahraničním a 9 tuzemským novinářům po dobu 6 nocí
a žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení 202.500,- Kč za ubytování
zahraničních hostů (novinářů) a 54.000,- Kč za ubytování tuzemských hostů a
36.000,- Kč za neobsazenou objednanou ubytovací kapacitu. Soudu prvního stupně
vytkl, že svá skutková zjištění ohledně této skutečnosti založil na přehledu
ubytovaných hostů zpracovaných svědkyní Raevovou, který vycházel „z
předpokládané návštěvy“ nikoliv „z konečného stavu“. Podle odvolacího soudu
nebylo prokázáno, že by se účastníci dohodli na úhradě ceny v rozsahu dle
předpokládané návštěvy novinářů, ale výše úplaty byla odvislá od počtu skutečně
ubytovaných hostů. Počet skutečně ubytovaných hostů vyplývá z přehledu
zpracovaného Ú. M. u. v B. (vlastník ubytovací kapacity), včetně jejich složení
(zahraniční a tuzemští novináři), délky ubytování, ale také počtu míst, jež
žalobkyně obsadila, poté co ji žalovaný sdělil, že celou objednanou ubytovací
kapacitu nevyužije. Na základě toho dospěl odvolací soud k závěru, že z
objednané kapacity 180 noclehů (30 pokojů po 6 nocí) bylo žalovanou (jejími
hosty) obsazeno 45 noclehů zahraničními novináři, 2 noclehy tuzemskými hosty a
vlastní hosté žalobkyně obsadili 39 nocí a žalovanou zůstalo neobsazeno 94
míst. Podle odvolacího soudu byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni za
ubytování částku 101.250,- Kč (45 x 2.250,- Kč) za zahraniční hosty, 2.000,- Kč
za tuzemské hosty, 94.000,- Kč za žalovanou neobsazené místa, za tzv. předjezdy
9.000,- Kč (4 x 2.250,- Kč) a 1.000,- Kč zahraničních a tuzemských novinářů,
celkem 207.250,- Kč. Protože žalovaná žalobkyni již zaplatila 198.050,- Kč,
zůstalo k úhradě 9.200,- Kč.
Odvolací soud, vzhledem k uvedenému, a protože bylo požadováno plnění ze
smlouvy, rozhodl tak, jak bylo uvedeno shora.
Dovoláním ze dne 6. 2. 2006 napadla žalobkyně rozsudek odvolacího soudu v jeho
měnící části, v níž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 85.250,- Kč s
příslušenstvím s tím, že dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o.
s. ř.
V odůvodnění dovolání žalobkyně zejména uvedla, že oba soudy dospěly ke
správnému závěru, že imanentní součástí uzavřené smlouvy o ubytování byla i
dohoda o úhradě žalovanou objednané, ale neobsazené ubytovací kapacity. Proto
je nerozhodné, kolik lůžek žalovaná svými hosty v období od 15. do 21. 9. 1993
obsadila či nikoliv dle tabulky ubytovaných zpracované majitelem ubytovací
kapacity (Ú. M. u. v B.).
Podle dovolatelky dále odvolací soud nesprávně posoudil, co a v jakém rozsahu
žalovaná objednala a nesprávně zhodnotil výslechy svědků D. a R. včetně
zpracované tabulky ze dne 15. 9. 1993 o požadovaných ubytovacích službách, z
níž vyplývá, že ubytováno bylo 15 cizinců a 9 tuzemců. Uvedená tabulka byla
podle dovolatelky součástí smluvních ujednání a upřesňovala objednávku žalované
tak, že stanovila počet ubytovaných cizinců a tuzemských hostů a tato byla
předána žalobkyni k realizaci.
Dovolatelka je proto toho názoru, že soud prvního stupně rozhodl správně, když
jí přiznal částku 94.450,- Kč za objednaný rozsah ubytovacích služeb, ačkoli
rozhodnutí nesprávně odůvodnil tím, že tato částka byla přiznána za skutečně
„odbydlené“ noci. Odvolací soud po zjištění, že uvedená tabulka ze dne 15. 9.
1993 neuvádí skutečný rozsah poskytnutého ubytování, přehlédl, že v ní je
uveden rozsah objednaného ubytování a tuto skutečnost dokládá. Odvolací soud z
tohoto důkazu nevyvodil správné skutkové závěry jinak by musel dospět ke
stejnému závěru jako soud prvního stupně, a to že žalobkyně měla nárok na
zaplacení částky celkem 292.500,- Kč a po úhradě 198.050,- Kč mu měla být
přiznána částka 94.450,- Kč.
Žalobkyně proto navrhuje, aby dovolací soud zrušil v napadané části rozhodnutí
odvolacího soudu a věc vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná se podle obsahu spisu k dovolání žalobkyně nevyjádřila.
Nejvyšší soud s ohledem na čl. II. bod 3 zák. č. 59/2005 Sb., kterým se mění
zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony, podle něhož se dovolání proti rozhodnutím odvolacího
soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. 4. 2005)
nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, projednají a
rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, a protože rozhodnutí odvolacího
soudu bylo vydáno po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, tj. ve znění
před novelou provedenou zák. č. 59/2000 Sb. (dále jen „o. s. ř.“), dovolání
projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů.
Nejvyšší soud dále konstatoval, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou
(§ 240 odst. 1 o. s. ř.), obsahuje stanovené náležitosti a dovolatelka je
zastoupena advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno.
Dovolání je v posuzovaném případě v dovoláním napadené části (zaplacení částky
85.250,- Kč s přísl.) přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť
odvolací soud v této části změnil rozsudek soudu prvního stupně.
V dovolání uplatněným dovolacím důvodem je nesprávné právní posouzení věci (§
241a písm. b) o. s. ř.), které bylo obsahově ve stručnosti vymezeno tak, že
pokud odvolací soud dospěl k závěru, že imanentní součástí uzavřené smlouvy o
zajištění ubytování byla i dohoda o úhradě objednané, ale neobsazené ubytovací
kapacity, měl vycházet z počtu objednaných lůžek pro cizince a tuzemce dle
tabulky zpracované svědkyní R., která byla podle dovolatelky součástí smluvní
dokumentace, nikoliv ze skutečně poskytnutého rozsahu ubytování dle přehledu
zpracovaného Ú. M. U. V podrobnostech namítala, že jí měla být přiznána úhrada
za ubytování dle smluvené předpokládané návštěvy, tj. 15 cizinců a 9 tuzemců,
za období od 15. 9. do 21. 9. 1993 a 36 neobsazených míst po 1.000,- Kč v
celkové výši 292.500,- Kč (po částečné úhradě ve výši 198.050,- Kč zbývá k
úhradě 94.450,- Kč), tj. rozsah objednané ubytovací kapacity (celkem 180 míst)
členěné na cizince a tuzemce, bez ohledu na to, kolik bylo skutečně ubytováno
zejména cizinců (dle přehledu zpracovaném svědkyní R.).
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle
právní normy, která na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice
správně určenou, nesprávně vyložil, popřípadě ji na daný skutkový stav
nesprávně aplikoval. Nesprávným právním posouzením je i posouzení věci, které
je neúplné.
V posuzované věci odvolací soud (i soud prvního stupně) dospěl k závěru, že
byla účastníky uzavřena nepojmenovaná smlouva podle § 269 odst. 2 obch. zák.
Podle § 269 odst. 2 obch. zák. mohou účastníci uzavřít i takovou smlouvu, která
není upravena jako smluvní typ. Jestliže však účastníci dostatečně neurčí
předmět svých závazků, smlouva není uzavřena.
Z rozhodnutí soudů obou stupňů však není zřejmé, co bylo obsahem předmětné
smlouvy, tj. jaká práva a povinnosti z ní pro účastníky vyplývala. Zejména z
rozhodnutí nevyplývá, zda obsahem smlouvy bylo závazné ujednání o počtu
ubytovaných zahraničních a tuzemských novinářů, neboť rozhodnutí vycházejí z
rozdílných přehledů ubytovaných hostů, aniž by bylo náležitě zjištěno, který z
těchto přehledů odpovídá smluvnímu ujednání či se stal součástí smlouvy. Dále
nebylo zjištěno, zda obsahem smlouvy bylo ujednání o úhradě případně
neobsazených míst, včetně výše této úhrady (viz rozdíl ceny u tuzemského a
zahraničního hosta). Odvolací soud, aniž by bylo zřejmé na základě čeho k
takovému závěru dospěl, tj. zda takové ujednání bylo součástí předmětné
smlouvy, vycházel z toho, že žalovaný byl povinen za neobsazený nocleh zaplatit
1.000,- Kč. Taktéž není zřejmé, z jakého důvodu či jaká ujednání účastníků
vedla odvolací soud k tomu, že dospěl k závěru, že 39 noclehů bylo v rozhodné
době obsazeno hosty žalobkyně.
Soudy obou stupňů se však především nezabývaly tím, zda předmětná smlouva
vznikla, pouze konstatovaly její vznik, aniž by konkretizovaly, kdy a jakým
způsobem byla uzavřena a jaký je její obsah (viz již uvedené shora).
Dovolací soud s ohledem na uvedené proto dospěl k závěru, že rozhodnutí
odvolacího soudu je zejména nepřezkoumatelné a tudíž je postiženo vadou, která
mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (k této vadě, je-li dovolání
přípustné dovolací soud podle § 242 odst. 3 o. s. ř. přihlíží, i když nebyla
uplatněna v dovolání) a je též zřejmé, že právní posouzení věci je též neúplné
a tedy nesprávné.
V dalším řízení bude především nutné posoudit, zda a jak předmětná smlouva
vznikla, jaký je její obsah, tj. zda především její součástí je ujednání o
úhradě smluvně zajištěných a neobsazených noclehů, včetně výše úhrady.
Nejvyšší soud vzhledem k uvedenému proto podle § 243b odst. 2 o. s. ř. rozhodl
tak, že rozhodnutí odvolacího soudu v části, v níž byla zamítnuta žaloba o
85.250,- Kč s přísl. zrušil, včetně souvisejících výroků o nákladech řízení a
věc mu vrátil k dalšímu řízení, neboť shledal, že dovolání je důvodné.
O náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího bude podle § 243d
odst. 1 o. s. ř. rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 27. března 2008
JUDr. Ing. Jan Hušek, v.r.
předseda senátu