32 Odo 873/2004
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Miroslava Galluse a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ivana Meluzína v
právní věci žalobkyně S. P. a.s., zastoupené, advokátem, proti žalované S.
P. P. a.s. (dříve S. P. a.s.), zastoupené, advokátem, o ochranu obchodní
firmy, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 22 Cm 81/99, o
dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24.
února 2004, č.j. 3 Cmo 95/2003-100, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Plzni v pořadí druhým rozsudkem ze dne 19. prosince
2002, č. j. 22 Cm 81/99-82, žalované uložil
změnit svoji obchodní firmu nahrazením slova „S….“ jiným slovem nebo jinými
slovy a podat u příslušného rejstříkového soudu návrh na zápis změněné obchodní
firmy (první výrok), jakož i zaplatit žalobkyni náklady řízení (druhý výrok).
Soud prvního stupně tak rozhodl poté, co Vrchní soud v Praze
usnesením ze dne 15. ledna 2002, č.j. 3 Cmo 394/2000-54,
zrušil v pořadí jeho první rozsudek ze dne 17.
dubna 2000, č.j. 22 Cm 81/99-26, a věc mu vrátil se závazným právním názorem k
dalšímu řízení.
K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 24. února
2004, č.j. 3 Cmo 95/2003-100, změnil rozsudek soudu prvního
stupně ve věci samé tak, že žalovaná je povinna změnit svou obchodní firmu
jejím doplněním nejméně o jedno dvouslabičné slovo, žalobu v rozsahu požadavku
na nahrazení slova „S….“ zamítl a ve zbývajícím rozsahu rozsudek soudu
prvního stupně ve věci samé potvrdil (první věta výroku). Dále rozhodl
o nepřiznání náhrady nákladů za řízení před soudy obou stupňů žádnému z
účastníků (druhá věta výroku).
Odvolací soud, vycházeje ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně,
dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné, byť z jiných důvodů než v něm
uvedených. Ve shodě se soudem prvního stupně vzal za prokázané, že právní
předchůdkyně žalobkyně byla do obchodního rejstříku zapsána dne 1. dubna 1992
pod obchodní firmou (tehdy obchodním jménem) S…. P. a.s., IČ … a žalovaná byla
do téže evidence zapsána dne 1. května 1992 pod obchodní firmou (tehdy
obchodním jménem) S….. P. a.s. Dále bylo skutkově zjištěno, že v roce 1999 S….
P. a.s. změnila obchodní firmu (dále též jen „firma“) na S…. G. a.s. z důvodu,
že vkladem části podniku založila obchodní společnost S…. P. a.s., IČ … s tím,
že původní firmu převedla na tuto nově založenou společnost, jež
byla do obchodního rejstříku zapsána
dne 31. srpna 1999. Žalovaná, jež
byla do obchodního rejstříku zapsána později než právní předchůdkyně žalobkyně,
je sice právní nástupkyní státního podniku S…. P., který byl do uvedené
evidence zapsán již v roce 1990, ten však firmu na žalovanou nepřevedl,
ponechal si ji a existuje jako tzv. zbytkový
státní podnik do doby vyřízení restitučních nároků.
Odvolací soud vyšel z ustanovení § 10 odst. 1 obchodního zákoníku v platném
znění (dále též jen „obch. zák.“), podle něhož nesmí být obchodní firma
zaměnitelná s firmou jiného podnikatele. Pokládaje pro posouzení zaměnitelnosti
zapsané obchodní firmy účastníků sporu za rozhodné zjištění, že ve vztahu mezi
nimi to byla právní předchůdkyně žalobkyně, která jako první použila v kmeni
obchodní firmy slovo S…., se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že
obchodní firma žalované oproti starší obchodní firmě právní předchůdkyně
žalobkyně (i žalobkyně) požadavek nezaměnitelnosti nesplňuje. Ze znění obou
obchodních firem vyplývá, že jejich kmen je zčásti – v dominantním slově S….
totožný, přičemž zde není výrazněji rozlišující prvek, za který nelze považovat
uvedení sídla žalované ve znění obchodní firmy. Za této situace se jedná o
závadný stav, a žalobkyně se proto právem domáhá jeho odstranění postupem podle
§ 12 obch. zák.
Za právně nerozhodnou pro posouzení žalobního nároku odvolací soud označil
částečnou shodu předmětu podnikání obou účastníků řízení, neboť § 10 odst. 1
obch. zák. již nerozlišuje zaměnitelnost firem účastníků, kteří se setkávají
nebo nesetkávají v hospodářské soutěži.
Odvolací soud se však neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, podle něhož
lze sjednat nápravu onoho závadného stavu pouze tím, že žalovaná nahradí ve své
firmě slovo S…. jiným slovem nebo slovy. Stav zaměnitelnosti znění firem obou
účastníků lze podle odvolacího soudu odstranit i tím, že žalovaná doplní znění
své stávající obchodní firmy o další nejméně dvouslabičné slovo
tak, aby zákonný požadavek kladený na znění obchodních firem byl splněn. Uvedl,
že takový postup je v souladu i s právním závěrem formulovaným Nejvyšším soudem
v rozhodnutí sp. zn. 1 Odon 5/97, podle něhož je obecný, striktní zákaz
používat slovo či slovní kmen v jakékoli podobě a kombinaci neodůvodněně
široký, jelikož lze sestavit kombinace slova či kmenu, které zaměnitelné s
jiným obchodním jménem nejsou. Podle odvolacího soudu je třeba přihlédnout i k
tomu, že žalobkyně svůj nárok bezprostředně po vzniku závadného stavu
neuplatnila a po řadu let ho tolerovala a že žalovaná pod svou firmou
obsahující slovo S…. po celé období působila a budovala své postavení na trhu.
Proto vyhovující výrok rozsudku soudu prvního stupně změnil tak, že žalované
uložil změnit svou obchodní firmu doplněním minimálně o jedno dvouslabičné
slovo a ve zbývající části, pokud šlo o nahrazení slova S…. jiným slovem či
slovy, žalobu zamítl.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost
opřela o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu
(dále též jen „o. s. ř.“), z důvodu nesprávného právního
posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.].
Podle názoru dovolatelky není rozhodnutí odvolacího soudu v souladu se zákonným
požadavkem (§ 10 odst. 1 obch. zák.), aby obchodní firma nepůsobila klamavě.
Tvrdí, že dovoláním napadený rozsudek toleruje existenci klamavé
obchodní firmy žalované, jelikož ponechání slova S…. v její obchodní firmě i po
doplnění o nové dvouslabičné slovo musí u běžného soutěžitele či spotřebitele
minimálně vyvolávat mylnou představu o shodné koncernové příslušnosti obou
účastníků řízení. Ponechání slova S…. v obchodní firmě žalované je podle
dovolatelky v rozporu s ustanovením § 11 odst. 6 obch. zák., z něhož
dle jejího názoru vyplývá, že obchodní firmy podnikatelů, jejichž podniky
nenáleží ke stejnému koncernu, shodné prvky
obsahovat nemohou. Jelikož podnik žalované nepatří ke
koncernu, jehož součástí je i podnik žalobkyně, nemůže obchodní firma žalované
obsahovat dominantní prvek shodný s takovým prvkem, který je součástí obchodní
firmy žalobkyně a součástí obchodních firem osob, jejichž podniky spolu se
žalobkyní tvoří koncern.
Za nepřípadný dovolatelka označila odkaz odvolacího soudu na v odůvodnění
citovaný judikát Nejvyššího soudu s poukazem na to, že je v něm posuzován
případ zaměnitelnosti obchodních firem používajících označení „strategie“, tj.
označení běžně a obecně používané v mnoha oblastech lidské činnosti, zatímco
slovo S…. je specifické označení, jež je typické pro
podnikání v oblasti projektové činnosti (jde o zkrácený název dřívějšího S. ú.
d. p.). Kromě toho má dovolatelka za to, že odvolacím soudem formulovaný výrok
ukládající žalované povinnost doplnit svou obchodní firmu pouze jakýmkoliv
dvouslabičným slovem nemůže odstranit závadný stav, neboť si lze představit
mnoho takových slov, které žalovaná může použít k doplnění své obchodní firmy,
aniž by však tím odstranila zaměnitelnost obou obchodních
firem, případně aby vyloučila klamavé působení své obchodní firmy.
V závěru dovolání pak dovolatelka k argumentaci odvolacího soudu namítá, že
žádný právní předpis nesnižuje úroveň práva na ochranu obchodní firmy, je-li
toto právo uplatněno s odstupem času, jakož i za situace, kdy porušitel
právního předpisu po určitou dobu budoval své postavení na trhu jako nositel
zaměnitelné a klamavé obchodní firmy.
Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc
mu vrátil k dalšímu řízení.
Z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Plzni – oddíl B,
vložka 199 dovolací soud zjistil, že dne 3. listopadu 2004 byla vymazána
obchodní firma žalované „S…. P. a.s.“ a téhož dne zapsána její nová obchodní
firma „S…. P. P. a.s.“
Se zřetelem k době vydání rozsudků soudů obou stupňů se uplatní pro dovolací
řízení – v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č.
30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – občanský
soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001.
Dovolání je v dané věci přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.
s. ř., není však důvodné.
Dovolací soud nejprve zkoumal, zda řízení netrpí vadami uvedenými v § 229
odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. (tzv.
zmatečnosti), jakož i jinými vadami řízení, které mohly mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Tyto vady, k
nimž dovolací soud přihlíží v případě přípustného dovolání z úřední povinnosti
(§ 242 odst. 3 druhá věta o. s. ř.), dovolatelka netvrdila a dovolací soud je z
obsahu spisu neshledal.
Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal v napadeném rozsahu
(srov. § 242 odst. 1 o. s. ř.), jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně
toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila (srov. § 242 odst. 3 větu první o.
s. ř.). Dovolací soud se proto zabýval správností právního posouzení
věci zpochybňovaného dovolatelkou [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.].
Právní posouzení věci je činnost soudu, spočívající v podřazení zjištěného
skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) vyhledané právní normy, jež
vede k učinění závěru, zda a komu soud právo či povinnost přizná či nikoliv.
Nesprávným právním posouzením věci je obecně omyl soudu při aplikaci
práva na zjištěný skutkový stav (skutková zjištění), tj.
jestliže věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný
skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně
vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Předmětem dovolacího přezkumu bude posoudit, zda odvolacím soudem stanovený
způsob odstranění zjištěného závadného stavu v označení (obchodní firmě)
žalované naplňuje zákonné požadavky jeho nezaměnitelnosti s firmou žalobkyně a
zda netoleruje existenci klamavé obchodní firmy žalované, jak tvrdí dovolatelka.
Podle § 8 odst. 1 věty první obch. zák. je obchodní firma (dále jen „firma“)
název, pod kterým je podnikatel zapsán do obchodního rejstříku.
Podle § 10 odst. 1 věty první obch. zák. nesmí být firma zaměnitelná s firmou
jiného podnikatele a nesmí působit klamavě.
Podle § 11 odst. 6 obch. zák. firmy podnikatelů, jejichž podniky příslušejí k
témuž koncernu (§ 66a odst. 7), mohou obsahovat shodné prvky, obsahují-li
dodatek o příslušnosti ke koncernu a jsou-li dostatečně navzájem rozlišitelné.
S názorem dovolatelky, že rozhodnutí odvolacího soudu toleruje existenci
klamavé obchodní firmy žalované, dovolací soud nesouhlasí. Odvolací soud vyšel
správně ze skutečnosti, že v zákoně nelze najít
žádnou oporu pro předepsání žalované, které konkrétní slovo má doplnit do
kmene své obchodní firmy či z něho vypustit (jak rozhodl soud prvního stupně).
To je věcí žalované s tím, že volba jí zvoleného znění obchodní firmy je
limitována zákonným požadavkem § 10 odst. 1 věty první obch. zák. Jí zvolené
znění obchodní firmy tedy nesmí být zaměnitelné s firmou jiného podnikatele a
nesmí působit klamavě. Byť odvolací soud žalované neurčil, které slovo (či
slova) má doplnit do kmene své obchodní firmy, vycházel z toho, že dostatečně
rozlišujícím prvkem, jenž by se měl stát natolik dominantním, aby převážil nad
stávající částí, slovem S…., dosud ve znění obchodní firmy žalované
dominujícím, nebude slovo jednoslabičné. Tento právní názor odvolacího soudu je
s ustanovením § 10 odst. 1 obch. zák. zcela v souladu, a proto mu žádné právní
pochybení v tomto směru vytknout nelze.
Argumentace dovolatelky ustanovením § 11 odst. 6 obch. zák. rovněž neobstojí. Z
jeho znění je nepochybné, že toto ustanovení umožňuje (neukládá však povinnost)
užívání shodných prvků ve firmách podnikatelů příslušejících do téhož koncernu
za situace, kdy obsahují dodatek o příslušnosti ke koncernu a jsou-li navenek
dostatečně navzájem rozlišitelné. To znamená, že příslušnost k určitému
koncernu dávají podnikatelé najevo dodatkem k obchodní firmě, jenž je uveden za
(před) kmenem obchodní firmy. Tento dodatek má stejnou povahu jako dodatek
odlišující osobu podnikatele nebo druh podnikání u firmy fyzické osoby (srov. §
9 odst. 1 větu druhou obch. zák.) nebo dodatek označující právní formu
právnických osob (např. a.s., s.r.o., atd.) u jejich firmy (srov. § 9 odst. 2
větu třetí obch. zák.). Za situace, kdy obchodní firmy účastníků neobsahují
dodatek o příslušnosti k určitému koncernu, není ani důvod takovou příslušnost
k určitému koncernu dovozovat ze znění kmene obchodní firmy a ze shodnosti
jednoho prvku z víceslovných kmenů obchodních firem účastníků, jak činí
dovolatelka. Pokud tedy odvolací soud svým rozhodnutím připustil, aby si
žalovaná v kmenu své obchodní firmy slovo S…. ponechala, nelze mu vytýkat, že
by postupoval s ustanovením § 11 odst. 6 obch. zák. v rozporu, jelikož z tohoto
slova, jak bylo shora vysvětleno, příslušnost žalované ke koncernu, do něhož
patří žalobkyně, vysledovat nelze.
Taktéž odkaz odvolacího soudu na judikát Nejvyššího soudu sp. zn. 1 Odon
5/97 za nepřípadný nelze označit. Pokud odvolací soud v jeho intencích
zvažoval, zda zákonnému požadavku nezaměnitelnosti obchodních firem účastníků
vyhoví doplněním kmene obchodní firmy žalované o další slovo (když označení
obcí – P., P. k tomu svou shodnou povahou ještě nepostačovalo) s tím, že
dosavadní dominantnost prvku S…. potlačí, nepochybil. Význam slov
„Strategie“ (podle cit. judikátu) a „S….“ pro kmen obchodní firmy byl totožný a
není zde v jejich povaze rozdílu. Dovolatelkou tvrzená specifičnost označení
S…. není z hlediska významu tohoto slova pro kmen firmy relevantní. Rozhodným v
souzené věci je pouze to, zda nezaměnitelnosti obchodních firem účastníků lze
dosáhnout pouze vypuštěním dominujícího prvku ze stávajícího znění obchodních
firem (jak rozhodl soud prvního stupně) či zda postačuje doplnění znění
obchodní firmy žalované o další slovo. Jestliže odvolací soud při své úvaze, za
stavu, kdy znění obchodních firem účastníků již bylo víceslovné a kdy oprávněná
(žalobkyně) strpěla po léta užívání stávajícího znění obchodní firmy žalovanou,
se přidržel postupu podle citovaného judikátu, pak postupoval správně.
K námitce dovolatelky proti argumentaci odvolacího soudu, že žalobkyně po léta
trpěla užívání závadné firmy žalovanou, je třeba uvést, že tato skutečnost byla
podle odůvodnění napadeného rozsudku pro rozhodnutí odvolacího soudu jen
hlediskem doplňujícím, nikoli rozhodným. Poukázání na uvedený fakt vypovídá
pouze o ucelenosti úvahy soudu o možnostech nápravy trvajícího závadného stavu,
o tvrzení žalobkyně k intenzitě zásahu, faktickým projevům záměny účastníků,
atd. na straně jedné a k tvrzení žalované o dosud pokojném stavu společné
existence účastníků a dlouhodobém budování jejího postavení na straně druhé,
pro konečné posouzení zákonného nároku žalobkyně a oprávněných
zájmů obou účastníků spojených s jejich prosazováním na trhu, a tedy i s jejich
obchodní firmou.
Z výše uvedeného vyplývá, že odvolací soud svým rozhodnutím, kterým žalované
uložil odstranit závadný stav v jejím označení tím, že změní svou obchodní
firmu doplněním nejméně o jedno dvouslabičné slovo a v rozsahu požadavku na
nahrazení slova S…. žalobu zamítl, postupoval správně, a proto mu žádné právní
pochybení, jak činí dovolatelka, vytýkat nelze. Lze tedy uzavřít, že dovolací
důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s.
ř. nebyl naplněn.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s.
ř.), dovolání žalobkyně zamítl (§ 243b odst. 2 část věty před středníkem o.
s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 142 odst.
1, § 146 odst. 3, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 věty první o. s. ř. Dovolání
žalobkyně bylo v části zamítnuto a v části odmítnuto, žalované však žádné
prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 15. března 2005
JUDr. Miroslav Gallus, v.r.
předseda senátu