32 Odo 876/2006
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Františka Faldyny, CSc.,
v právní věci žalobce Mgr. R. G., správce konkursní podstaty úpadce U. T.
a.s., zastoupeného JUDr. P. K., advokátem, proti žalované C. C. spol. s r.
o., zastoupené JUDr. J. P., advokátkou, o 88 437 Kč s příslušenstvím, vedené u
Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 10 C 148/2005, o dovolání žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. února 2006, č.j. 20 Co
640/2005-116, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. února 2006, č.j. 20 Co
640/2005-116, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
dobu od 7. 11. 2002 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze
závazného právního názoru Nejvyššího soudu České republiky, který jeho předešlé
rozhodnutí rozsudkem ze dne 28. července 2005, č.j. 32 Odo 187/2005-72, zrušil
s tím, že soud prvního stupně nezkoumal, jaký byl obsah návrhu (objednávky) na
uzavření kupní smlouvy a kdy prodávající žalovaná návrh kupujícího žalobce
přijala. Po opakování a doplnění dokazování soud dospěl k závěru, že žalovaná
akceptovala nejpozději dne 8. 1. 2003 objednávku žalobce na koupi látky s
místem plnění v K., čímž došlo ke konkludentnímu uzavření kupní smlouvy. Dále
dovodil, že žalovaná doručením dodacího listu č. 6262 z 22. 1. 2003 žalobci
učinila návrh na změnu smlouvy v části týkající se místa plnění, když v tomto
dodacím listu byl uvedem způsob dopravy „autem odběratele“. Žalobce jeho
přijetím společně s fakturou č. 32052, kterou částečně žalované uhradil, přijal
podle názoru soudu prvního stupně návrh na změnu obsahu kupní smlouvy v části
týkající se místa plnění tak, že žalobce si převezme zboží v sídle žalované.
Pokud žalovaná úpadci umožnila se zbožím nakládat v jejím sídle, kde bylo
vyrobeno, dospěl k závěru, že žalovaná svoji povinnost z kupní smlouvy splnila
a žalobce nebyl oprávněn od smlouvy odstoupit, proto žalobu zamítl.
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 23. února 2006, č.j. 20 Co
640/2005-116, ve věci samé potvrdil rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí
žaloby, změnil výrok soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení a zároveň
rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se s okresním soudem, že
v daném případě byla uzavřena platná kupní smlouva podle § 409 obchodního
zákoníku (dále jen „obch. zák.“), jestliže byl jasně dohodnut předmět koupě a
kupní cena. K vyřešení otázky místa plnění vyslechl svědkyni Ing. J. S., jejíž
výslech byl navržen před soudem prvního stupně a nebyl proveden, a s ohledem na
její svědeckou výpověď a na další listinné důkazy dospěl k závěru, že účastníci
místo plnění nedohodli, tudíž bylo ze zákona místem plnění sídlo žalované, kde
bylo zboží vyrobeno a připraveno k odebrání kupujícím žalobcem. Uzavřel, že
žalovaná své povinnosti z kupní smlouvy ke dni prohlášení konkursu na majetek
úpadce splnila, proto žalobcem učiněný právní úkon odstoupení od kupní smlouvy
podle § 14 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, považoval za
neplatný a potvrdil rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z
ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s.
ř.“), neboť má za to, že odvolací soud posoudil otázku místa dodání zboží v
rozporu s hmotným právem a nerespektoval závazný právní názor Nejvyššího soudu
České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) ohledně obsahu konkludentně uzavřené
kupní smlouvy. Navrhuje k přezkoumání, zda výslech svědkyně, provedený
odvolacím soudem, není porušením principu neúplné apelace a zároveň se domnívá,
že odvolací soud přecenil výpověď svědkyně a nesprávně dospěl k závěru, že
místo dodání zboží nebylo sjednáno, aniž by se řídil pokynem Nejvyššího soudu
vyložit konkludentně uzavřenou smlouvu tak, že místem dodání byl sklad Č. 41,
K. Jestliže ze skutkových zjištění vyplynulo, že žalovaná zboží do K. nedodala,
nesplnila svůj závazek a žalobce po právu od smlouvy odstoupil. Dovolatel má za
to, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází z nesprávného právního posouzení
věci a navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil
tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a zákona o. s. ř.) po zjištění, že
dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o. s. ř., k tomu
oprávněnou osobou (žalobcem) řádně zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1, 4 o.
s. ř.), se zabýval nejdříve otázkou, zda je dovolání v dané věci přípustné.
Podle ustanovení § 236 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí
odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proti potvrzujícímu rozsudku
odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v § 237 odst. 1
písm. b) a písm. c) o. s. ř.
Podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku
odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud
prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán
právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový
případ se v dané věci nejedná, přichází proto v úvahu pouze přípustnost
dovolání, jejíž podmínky stanoví § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Ta je dána
tehdy, pokud dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a
dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po
právní stránce zásadní význam.
Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce
zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování
dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo
dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s
hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o
věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž
rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen.
Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy,
jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v
posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich
judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v
rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem
rozhodována rozdílně. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího
soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně;
zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Dospěje-li ke kladnému závěru, jde o
přípustné dovolání a dovolací soud bez dalšího přezkoumá napadený rozsudek a
rozhodne o něm meritorně.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání je podle § 237 odst. 1 písm. c) o.
s. ř. přípustné, neboť odvolací soud rozhodl o uplatněném nároku žalobce v
rozporu s hmotným právem (§ 43a občanského zákoníku - dále jen „obč. zák.“).
Ustanovení § 43a obč. zák., které upravuje vznik smlouvy, platí i pro
uzavírání smluv mezi podnikateli, jak je tomu i v daném případě. Právní úprava
občanského zákoníku v uvedeném ustanovení vychází z toho, že ve všech případech
je smlouva uzavírána na základě určitého návrhu. Smlouva pak vzniká včasným
přijetím tohoto určitého konkrétního návrhu. Pokud by přijetí návrhu obsahovalo
dodatky, výhrady, či jiné změny, je odmítnutím návrhu a považuje se za nový
návrh (srov. např. Obchodní zákoník, komentář, Štenglová, Plíva, Tomsa a kol.,
C.H.BECK, 11. vydání, 2006, str. 995 a násl.).
V daném případě byl učiněn písemný návrh smlouvy formou objednávky, která
obsahovala i konkrétní místo plnění. Dovodil-li soud prvního stupně, s jehož
závěrem, že došlo k uzavření kupní smlouvy konkludentně, tj. vystavením
zálohové faktury, se i odvolací soud ztotožnil, muselo dojít k uzavření smlouvy
v doslovném znění návrhu smlouvy. V případě, že by, jak uváděl odvolací soud,
nedošlo k akceptaci návrhu uvedeného v objednávce bez výhrad, to je včetně
místa plnění, nemohlo by dojít k uzavření kupní smlouvy konkludentně. Jestliže
odvolací soud, vycházeje z tohoto nesprávného právního závěru o uzavření
smlouvy bez sjednaného místa plnění a následném dovození závěru, že žalovaná
žádnou smluvní povinnost neporušila, jestliže umožnila žalobci převzít vyrobené
zboží v jejím sídle, posuzoval pak platnost odstoupení od smlouvy a důvodnost
zamítnutí žaloby, není možno dospět k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je
správné.
Nejvyšší soud proto podle § 243b odst. 2 o. s. ř. rozsudek odvolacího soudu bez
jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) zrušil, a věc vrátil Krajskému soudu v Hradci
Králové k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 o. s. ř.), v němž bude uvedený soud
vázán právním názorem dovolacího soudu (§ 243d odst. 1, věta za středníkem o.
s. ř.), přičemž rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení
dovolacího (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 23. dubna 2007
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu