32 Odo 894/2002
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr.
Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Františka Faldyny,
CSc. v právní věci žalobkyně Z. a.s., zastoupené, advokátem, proti žalovanému
E. R., podnikateli, zastoupenému, advokátem, o 114.830,- Kč s příslušenstvím,
vedené u Okresního soudu v Bruntále, pobočka v Krnově pod sp. zn. 7 C 301/2000,
o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne
20. června 2002, č.j. 51 Co 140/2002-94, takto:
Rozsudek Okresního soudu v Bruntále, pobočka v Krnově ze dne 23. listopadu
2001, č.j. 7 C 301/2000-66, a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 20.
června 2002, č.j. 51 Co 140/2002-94, se zrušují a věc se vrací soudu
prvního stupně k dalšímu řízení.
Krajský soud v Ostravě shora označeným rozsudkem změnil rozsudek Okresního
soudu v Bruntále, pobočka v Krnově ze dne 23. listopadu 2001, č.j. 7 C
301/2000-66, tak, že žalobu o zaplacení částky 114.830,- Kč s 18%
úrokem z prodlení z částky 214.830,- Kč od 10. července 1996 do 26.
listopadu 1996 a s 18% úrokem z prodlení z částky 114.830,- Kč od 27. listopadu
1996 do zaplacení, představující nedoplatek ceny díla, zamítl a uložil
žalobkyni zaplatit žalovanému náklady řízení (výrok I.). Odvolací soud dále
rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Odvolací soud po opakování dokazování smlouvou o dílo ze dne 5. května 1996
včetně listiny označené „základní údaje pro akci M. l. O.“ a fakturou na částku
214.830,- Kč dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné, byť z jiných
než jím namítaných důvodů. Shodně se soudem prvního stupně vzal za prokázané,
že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo podle § 536 a násl. obchodního
zákoníku, v níž se žalobkyně zavázala zhotovit pro žalovaného ve smlouvě
specifikované dílo a žalovaný se zavázal uhradit cenu za jeho provedení. Rovněž
shodně se soudem prvního stupně posoudil její ujednání v bodu VII.1.
o úhradě dílčích faktur s podmínkou jejich předchozího odsouhlasení třetí
osobou jako sjednání zálohových plateb vázaných na odkládací podmínku dle ust.
§ 36 odst. 2, věta prvá občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), přičemž za
rozhodující shledal vyřešení otázky platnosti uvedené podmínky. Soud prvního
stupně dospěl k závěru, že nestanovení formy zmíněného souhlasu
třetí osoby s fakturou, bližších podmínek a důvodů pro případný nesouhlas,
jakož i nemožnost žalobkyně případný nesouhlas rozporovat a domáhat
se nápravy, má za následek neplatnost uvedené podmínky pro neurčitost,
jakož i pro rozpor se zásadami poctivého obchodního styku. Odvolací
soud se se závěrem soudu prvního stupně o neplatnosti uvedené podmínky pro
neurčitost neztotožnil, neboť předmětná podmínka, jakožto vedlejší ujednání
právního úkonu, všechny požadavky uvedené v ust. § 37 odst. 1
obč. zák., tj. včetně určitosti úkonu splňuje. Přisvědčil však tomu závěru
soudu prvního stupně, že absence jím vytýkaných nedostatků sjednané podmínky
má za následek neplatnost uvedeného ujednání pro rozpor s dobrými
mravy dle ust. § 39 obč. zák. ve spojení s ust. § 3 obč. zák., neboť předmětné
ujednání by znamenalo možnost absolutní libovůle osoby, na jejíž souhlas by
byla dílčí platba vázána, zda takový souhlas poskytne či nikoli, čímž by
byla výrazným způsobem narušena právní jistota účastníků smlouvy.
Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl však odvolací soud k závěru, že
neplatnost sjednané podmínky má za následek i neplatnost podmíněné části
právního úkonu, tj. té části smlouvy o dílo, která se vztahuje k dohodě o
úhradách dílčích faktur za dílčí plnění. Proto rozsudek soudu prvního
stupně změnil tak, že žalobu zamítl, když v posuzované věci žalobkyně
neprokázala, že jí vznikl nárok na úhradu ceny díla, ani to, že by mezi
účastníky byla platně sjednána povinnost žalovaného hradit žalobkyni částku
odpovídající dílčímu plnění – vypracování projektu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, opírajíc jeho
přípustnost o ust. § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též
jen „o. s. ř.“), z důvodu nesprávného právního posouzení věci odvolacím soudem
[§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Namítla, že odvolací soud dospěl k závěru o
neplatnosti podmíněné části právního úkonu, aniž zkoumal, zda lze neplatnou
podmínku oddělit od ostatního obsahu právního úkonu. Podle dovolatelky nemůže
argumentace odvolacího soudu o neplatnosti podmíněné části právního úkonu v
důsledku neplatnosti sjednané podmínky obstát, neboť smlouva o dílo obstojí i
bez ujednání o dílčích platbách i s tímto ujednáním, aniž by byly tyto platby
jakkoli podmíněny. Při posuzování, zda je při neplatnosti sjednané podmínky
neplatná i podmíněná část právního úkonu, je třeba respektovat vůli účastníků
právního úkonu s přihlédnutím k účelu, jehož dosažení osoba konající právní
úkon sledovala. Vycházejíc z jednání žalovaného, který část úhrady žalobkyni
poskytl, bylo podle dovolatelky vůlí účastníků právního úkonu sjednat podmínky
úhrady díla tak, že dílo bude placeno na základě dílčích vyúčtování v
návaznosti na realizované práce, což je u děl obdobného rozsahu obvyklé.
Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně stěžejní námitce žalovaného, že
žalobkyně nesplnila povinnost, pro kterou by bylo možné dílčí platbu
provést, nepřisvědčil, bylo povinností žalovaného, s ohledem na
neplatnost podmínky o vázanosti úhrady dílčích faktur na přivolení třetí osoby,
žalobkyni dílčí platbu poskytnout.
Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu
zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Se zřetelem k době vydání rozsudků soudů obou stupňů se uplatní pro dovolací
řízení – v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č.
30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – občanský soudní řád
ve znění účinném od 1. ledna 2001.
Dovolání je v této věci přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť
směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněn rozsudek soudu
prvního stupně ve věci samé, a je i důvodné.
Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z
důvodů uplatněných v dovolání, přičemž vzhledem k přípustnosti podaného
dovolání je dovolací soud povinen přihlédnout též k vadám uvedeným v § 229
odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k
jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i
když nebyly v dovolání uplatněny. Tyto vady řízení dovolatelka nenamítala a z
obsahu spisu se ani nepodávají.
Nejvyšší soud se proto zabýval správností právního posouzení věci
zpochybňovaného dovolatelkou a dovolacímu přezkumu tak podrobil právní závěr
odvolacího soudu o neplatnosti podmínkou podmíněné části právního
úkonu.
O nesprávné právní posouzení věci či určité právní otázky ve smyslu § 241a
odst. 2 písm. b) o. s. ř. se jedná v případě, kdy odvolací soud posoudil věc
podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní
normu určil sice správně, ale nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový
stav nesprávně aplikoval.
Řešení otázky, zda lze neplatnou podmínku oddělit od ostatního obsahu podmíněné
části právního úkonu, k níž se tato podmínka vztahuje, má význam pouze tehdy,
jde-li v případě ujednání druhé věty bodu VII.1. smlouvy o dílo č.
6/96 ze dne 5. května 1996 uzavřené mezi účastníky (dále též jen „smlouva o
dílo“) o podmínku ve smyslu § 36 obč. zák.
Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně posoudil bod VII.1. smlouvy o
dílo o úhradě dílčích faktur s podmínkou jejich předchozího odsouhlasení
jako sjednání zálohových plateb vázaných na odkládací podmínku dle ust. § 36
odst. 2, věta prvé obč. zák.
Ustanovení bodu VII.1. smlouvy o dílo zní takto: „Dílčí faktury budou
vystavovány v souladu s postupem prací na díle a do maximální výše dle
zpracovaného kalendáře technologických etap výstavby, který bude doložen
položkovým harmonogramem dodávek strojní technologie. Jejich úhrada je vázána
předchozím odsouhlasením ing. O. Ž.“.
Podle § 36 odst. 1 obč. zák. lze vznik, změnu nebo zánik práva či povinnosti
vázat na splnění podmínky, přičemž k podmínce nemožné, na kterou byl
vázán zánik práva nebo povinnosti, se nepřihlíží.
Podle § 36 odst. 2 obč. zák. je podmínka odkládací, jestliže na jejím splnění
závisí, zda právní následky úkonu nastanou a podmínka je rozvazovací, jestliže
na jejím splnění závisí, zda následky již nastalé pominou.
Podmínka je vedlejším ustanovením v právním úkonu, kterým se účinnost právního
úkonu, tj. skutečný vznik, změna či zánik subjektivních občanských práv a
povinností, činí závislým na skutečnosti, která je subjektům právního úkonu v
době jeho učinění neznámá a je pro ně nejistá.
Význam odkládací podmínky spočívá v tom, že právní účinky právního
úkonu, tj. subjektivní občanská práva a povinnosti, nastanou až jejím
splněním. Do jejího splnění, nesplnění či zmaření existuje stav nejistoty, kdy
se neví, zda učiněný právní úkon (který je jinak platný, a závazný a perfektní,
a tedy splňuje zákonem stanovené či účastníky smluvené předpoklady svého
vzniku, avšak není ještě účinný), nabude vůbec právní účinky. Jakmile se
podmínka splní, právní úkon nabude účinnosti, a to od okamžiku splnění
podmínky (ex nunc), ledaže bylo stanoveno účastníky úkonu něco jiného.
Tehdy je teprve naplněna vůle zamyšlená účastníky právního úkonu. Naproti tomu
nesplnění odkládací podmínky má za následek, že právní úkon, který
dosud nenabyl účinnosti, této účinnosti již nenabude ani v budoucnu.
Podmínku podle § 36 obč. zák., na jejímž splnění závisí účinnost jinak
perfektního právního úkonu, je však třeba odlišovat od podmínky, kterou si
účastníci právního úkonu sjednají jako předpoklad (náležitost) pro vznik
smluvního nároku (subjektivního práva a jemu odpovídající povinnosti), v dané
věci pro vznik práva na zálohové platby ceny díla, resp.
povinnosti je hradit.
Vedle předpokladu souladu dílčích faktur s postupem prací na díle, jejich
maximální výše s doložením harmonogramu dodávek smluvní technologie, si
účastníci smlouvy pro vznik povinnosti tyto dílčí faktury hradit
sjednali též další podmínku – předchozí odsouhlasení těchto faktur třetí osobou
(zástupcem budoucího uživatele). Takto sjednaná podmínka však neodkládá
účinnost platně a závazně vzniklého práva na zaplacení záloh (resp. platnou a
závaznou povinnost k jejich úhradě), naopak je smluveným předpokladem pro vznik
nároku na úhradu záloh.
Lze tedy uzavřít, že předmětné ujednání „úhrada je vázána předchozím
odsouhlasením ing. O. Ž..“ pojmové znaky odkládací podmínky vymezené v § 36
odst. 1 a 2 obč. zák. nenaplňuje, neboť se jím účinnost žádného právního
úkonu ve smyslu tohoto ustanovení neodkládá. Je však třeba je vyložit jako
další sjednaný předpoklad pro nárok na zaplacení dílčích faktur
vystavovaných v souladu s postupem prací na díle a do maximální výše dle
zpracovaného kalendáře technologických etap výstavby, který bude doložen
položkovým harmonogramem dodávek strojní technologie.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu není správné, dovolací soud je bez
nařízení jednání (§ 243a odst. 1, věta prvá o. s. ř.) podle ust. § 243b odst.
2, věty za středníkem, odst. 3 a odst. 5 o. s. ř. zrušil. Jelikož důvody, pro
které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu
prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu
prvního stupně k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně)
závazný (§ 243d odst. 1, věta za středníkem o. s. ř.).
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně řízení
dovolacího (§ 243 odst. 1, věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. listopadu 2003
JUDr. Miroslav Gallus, v.r.
předseda senátu