32 Odo 906/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Miroslava Galluse a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Jiřího Macka v
právní věci žalobkyně C. R. a.s., proti žalované F., s.r.o., zastoupené,
advokátem, o zaplacení 32,069.871,05 Kč s příslušenstvím, vedené u
Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 33 Cm 23/2001 o dovolání
žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. března
2004, č.j. 6 Cmo 273/2002-350, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. března 2004, č.j. 6 Cmo
273/2002-350, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Vrchní soud v Praze ve výroku označeným usnesením rozhodl podle § 107a
občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) o procesním nástupnictví na
straně žalobkyně tak, že namísto C. R. a.s., se sídlem v P. 9, J. 3/10, IČ …,
bude soud v řízení pokračovat s A. R., k. s., se sídlem v P. 1, R.
14/682, IČ … Vyhověl tak návrhu, který žalobkyně podala podle
§ 107a odst. 1 o. s. ř. v průběhu odvolacího řízení probíhajícího k odvolání
žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. března
2002, č.j. 33 Cm 23/2001-235, a odůvodnila ho postoupením
předmětné pohledávky na společnost A. R., k.s.
Usnesení Vrchního soudu v Praze napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost
opřela o ustanovení § 239 odst. 1 písm. b) o. s. ř., z důvodu nesprávného
právního posouzení věci. Dovolatelka namítla nedostatek aktivní legitimace na
straně žalobkyně C. R. a.s. se zdůvodněním, že tato společnost v
době podání žaloby již nebyla vlastníkem pohledávky, jež je předmětem sporu.
Dovolatelka snesla argumenty na podporu jí uplatněného dovolacího důvodu a
navrhla, aby dovolací soud dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu
zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Ve vyjádření k dovolání společnost C. F. a.s. označená jako právní nástupkyně
žalobkyně C. R. a.s. soudu oznámila, že C. R. a.s. zanikla ke dni 1. ledna 2003
sloučením se společností W. F. (CZ) a.s., která se stala její univerzální
právní nástupkyní a následně změnila svou obchodní firmu na C. F. a.s. V této
souvislosti navrhla, aby soud rozhodl podle § 107 odst. 1 a 3 o. s. ř. o tom,
že v řízení na straně žalobkyně bude nadále pokračovat se společností C. F.
a.s., jež prohlásila přijetí stavu řízení, do něhož vstupuje. S odkazem na
žádost společnosti A. R., k.s. o vymáhání postoupených pohledávek připojenou k
vyjádření k dovolání jako důkaz zastává názor, že i po
podpisu smlouvy o postoupení pohledávek byla společnost C. R. a.s. aktivně
legitimována k podání žaloby, jakož i k dalšímu vymáhání předmětné pohledávky
svým jménem na účet společnosti A. R., k.s. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud
dovolání zamítl.
Dovolání je v dané věci přípustné podle § 239 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť
směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo v průběhu odvolacího řízení
rozhodnuto o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a) a je i
důvodné, byť z jiného než dovolatelkou
uváděného konkrétního důvodu.
Dovolací soud nejprve zkoumal, zda řízení netrpí vadami uvedenými v § 229
odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. (tzv.
zmatečnosti), jakož i jinými vadami řízení, které mohly mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Tyto vady, k
nimž dovolací soud přihlíží v případě přípustného dovolání z úřední povinnosti
(srov. § 242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.), sice dovoláním namítány nejsou,
dovolací soud však z obsahu spisu zjistil, že řízení jinou vadou řízení trpí.
Podle ustanovení § 103 o. s. ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda
jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).
Ustanovení § 107 odst. 1 o. s. ř. pak určuje, že jestliže účastník ztratí po
zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo
pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může
pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O
tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením.
V ustanovení § 107 odst. 3 o. s. ř. je upraveno, že ztratí-li způsobilost být
účastníkem řízení právnická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v
řízení, jsou jejím procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří po
zániku právnické osoby vstoupili do jejich práv a povinností, popřípadě ti,
kteří po zániku právnické osoby převzali práva a povinnosti, o něž v řízení jde.
Občanský soudní řád vymezuje pojem podmínek řízení pouze tak, že jde o takové
podmínky, za nichž soud může jednat ve věci. Protože nedostatek některé z
podmínek řízení má zpravidla za následek, že soud nesmí vydat rozhodnutí,
kterým se končí řízení, zákon soudu ukládá přihlížet z úřední povinnosti, zda
není dán nedostatek podmínek řízení nejen na začátku řízení, ale
zpravidla i po celou dobu dalšího řízení. Teorie procesního
práva a ve shodě s ní i soudní praxe řadí mezi podmínky
řízení podmínky na straně účastníka, tj. mimo jiné
způsobilost být účastníkem řízení (§ 19 o. s. ř.).
Způsobilostí být účastníkem řízení se rozumí způsobilost mít procesní
práva a povinnosti, které zákon přiznává účastníkům.
Tuto způsobilost má ve smyslu § 19 o. s. ř. zásadně ten, kdo má podle hmotného
práva způsobilost mít práva a povinnosti; ten, kdo nemá tuto způsobilost
(právní subjektivitu), může být účastníkem řízení jen tehdy, jestliže mu tuto
způsobilost přizná zákon.
Podle výpisu z obchodního rejstříku společnosti C. F. a.s., se sídlem v P. 1,
N. 1435/6, IČ …, vedeného Městským soudem v Praze – oddíl B., vložka 3060, „na
akciovou společnost W. F. (CZ) a.s. přešlo v důsledku sloučení jmění
zanikajících společností: C. R. a.s., se sídlem P. 9, J. 3/10, IČ …; M., a.s.,
se sídlem P. 1, O. 33, IČ …“, přičemž jako den zápisu této ostatní skutečnosti
je uvedeno datum 1. leden 2003.
O zániku žalobkyně C. R. a.s. informovala soud i společnost C. F.
a.s. ve vyjádření k dovolání s návrhem na vydání rozhodnutí
podle § 107 odst. 1 a 3 o. s. ř.
Z data vyhotovení uvedeného na dovoláním napadeném usnesení Vrchního soudu v
Praze se podává, že odvolací soud takto rozhodl dne 17. března 2004, tedy až
následně poté (po 1. lednu 2003), kdy žalobkyně C. R. a.s. zanikla a ztratila
tak způsobilost být účastníkem řízení.
Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 13. března 1998, sp. zn. 2 Cdon 1056/96,
uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 16, ročník 1998, pod číslem 111,
formuloval a odůvodnil právní závěr, podle kterého ztratí-
li účastník řízení způsobilost být účastníkem řízení v době po zahájení řízení
do jeho pravomocného skončení, posoudí soud podle povahy věci, zda má řízení
zastavit nebo přerušit anebo zda v něm může pokračovat.
Odvolací soud však takto v souzené věci nepostupoval. Ačkoli žalobkyně C. R.
a.s. ztratila po podání žaloby způsobilost být účastníkem řízení, odvolací soud
tuto skutečnost zcela pominul. Za situace, kdy nebyla splněna jedna z podmínek
řízení (způsobilost být účastníkem řízení na straně žalobkyně), rozhodl o
procesním nástupnictví na straně žalobkyně podle § 107a o. s. ř. (upravujícího
procesní nástupnictví, k němuž dochází v souvislosti s hmotněprávní univerzální
nebo singulární sukcesí práva nebo povinnosti, která nastala po zahájení
řízení, aniž by účastník ztratil způsobilost být účastníkem řízení) namísto
toho, aby nejprve rozhodl podle ustanovení § 107 o. s. ř. upravujícího procesní
nástupnictví při ztrátě způsobilosti být účastníkem řízení. Jestliže tak
odvolací soud v předmětné věci neučinil, postupoval v rozporu s ustanoveními §§
103, 107 a 107a o. s. ř. a zatížil řízení jinou vadou, která mohla mít za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Za této situace dovolacímu soudu nezbylo, než usnesení Vrchního soudu v Praze
zrušit (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem a odst. 5 věty první o. s. ř.) a
věc mu vrátit k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta první o. s. ř.), aniž se
mohl zabývat věcí z pohledu námitek uplatněných v dovolání.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 část
první věty za středníkem o. s. ř.).
V novém rozhodnutí o věci bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení,
včetně nákladů řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 22. února 2005
JUDr. Miroslav Gallus, v.r.
předseda senátu