32 Odo 926/2003
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce K. A., zastoupeného, advokátem, proti žalovanému P. K., zastoupenému, advokátem, o 100 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou pod sp. zn. 1 C 298/96, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. května 2003, č. j. 15 Co 424/2000 - 93, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 23 325 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám, advokáta.
Okresní soud ve Žďáře nad Sázavou rozsudkem ze dne 10. května 2000, č. j. 1 C 298/96 – 69, poté co jeho předchozí rozsudek ze dne 29. srpna 1997, č. j. 1 C 298/96 – 28, kterým uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 100 000 Kč se 17 % úrokem z prodlení od 6. 3. 1996 do zaplacení oproti vrácení automobilu ARO 240, SPZ…, byl zrušen usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 31. ledna 2000, č. j. 37 Co 594/97 – 60, uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 100 000 Kč se 17 % úrokem z prodlení od 6. 3. 1996 do
zaplacení oproti vrácení automobilu ARO 240, SPZ …, a zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 14. 7. 1995 podle § 588 a násl. obč. zák. kupní smlouvu o prodeji automobilu ARO 240, SPZ …, za kupní cenu 100 000 Kč a dospěl k závěru, že tato smlouva je platná. Dále vyšel ze zjištění, že na předmětném vozidle vyšla dodatečně najevo vada, jež existovala již v době prodeje vozidla a nebyla na autě zjevná, přičemž prodávající (žalovaný) na tuto vadu kupujícího (žalobce) při prodeji neupozornil, a tato vada činí vozidlo neupotřebitelným, jestliže znemožňuje jeho provoz na pozemních komunikacích.
Žalovaný jako prodávající uzavřel dne 13. 7. 1995 i smlouvu o obstarání prodeje motorového vozidla s obstaratelem A. – S., V. M., F. S. č. 8, která však nebyla platná, protože postrádala podstatnou náležitost smlouvy o obstarání prodeje věci, a to stanovení doby, do níž má být prodej realizován. Podle obsahu smlouvy ve smyslu § 724 a násl. obč. zák. posoudil soud uvedenou smlouvu za platně uzavřenou příkazní smlouvu na zprostředkování koupě a prodeje předmětného auta, kterou mohl S. S. podle živnostenského oprávnění uzavřít, a podle níž A.
– S. jménem a na účet žalovaného uzavřel předmětnou kupní smlouvu s žalobcem. Protože prodané auto mělo v době prodeje vadu, která vyšla najevo dodatečně a činí auto neupotřebitelným, dospěl soud k závěru, že je dán důvod pro odstoupení od smlouvy, což žalobce dopisem ze dne 18. 12. 1995 vůči žalovanému učinil; odpovědnost žalovaného za vadu věci má v tomto případě povahu objektivní (§ 48, § 504, § 597 odst. 1, § 599 odst. 1 obč. zák.). Žalobci proto náleží vrácení zaplacené kupní ceny oproti vrácení předmětného automobilu.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 27. května 2003, č. j. 15 Co 424/2000 – 93 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu na zaplacení částky 100 000 Kč s úroky z prodlení zamítl; zároveň změnil i výrok soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že v dané věci byla smlouva o obstarání prodeje motorového vozidla ze dne 13. 7. 1995 uzavřena neplatně. Podle § 738 obč. zák. tato smlouva obsahuje všechny podstatné náležitosti (předmět prodeje, cenu prodeje, odměnu obstaratele za obstarání prodeje a poplatek pro případ odstoupení od smlouvy před dohodnutou dobou určenou k prodeji věci). Doba určená k prodeji není s ohledem na znění § 740 obč. zák. podstatnou náležitostí, když smlouva o obstarání prodeje věci se ruší, není-li věc prodána do tří měsíců ode dne svěření věci do prodeje. Vycházeje se závěru, že smlouva o obstarání prodeje věci je v dané věci platná, dovodil, že podle § 741 obč. zák. odpovídá kupujícímu (žalobci) při prodeji věci svěřené do prodeje za vady prodané věci a za to, že prodaná věc má vlastnosti, které obstaratel při prodeji uvedl, obstaratel – S. S., jako provozovatel A. – S.. Ze skutkových zjištění ani nevyplývá, že by žalovaný udělil S. S. podle § 31 obč. zák. plnou moc k zastupování a z ničeho dalšího oprávnění pro S. S. jednat jménem žalovaného a na jeho účet nevyplývá. Proto žalovaný není ve věci pasivně legitimován.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním. Domnívá se, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, jež spatřuje v závěru, že žalovaný není ve věci pasivně legitimován, když podle předmětné kupní smlouvy nebyl prodávajícím žalovaný, nýbrž S. S., jako provozovatel A. – S. Poukazuje na znění kupní smlouvy, kde jako prodávající je uveden žalovaný, zastoupený A. – S. a kde pod razítkem autobazaru je uvedeno „prodávající (v plné moci)“. Poukazuje, že neměl o smlouvě o obstarání prodeje věci jako kupující žádnou vědomost a tato smlouva, předložená až v průběhu odvolacího řízení, nemá žádnou důkazní hodnotu, když navíc jsou její dva listy vyhotoveny v odlišném provedení. Připomíná, že S. S. předložil jen živnostenské oprávnění k nákupu zboží za účelem jeho prodeje a neměl povolenou zprostředkovatelskou či obstaravatelskou činnost. Vyjadřuje přesvědčení, že smlouva o obstarání prodeje motorového vozidla vznikla v jiné době, než je datována, což podporuje i zjištění, že obstaratel si neúčtoval za prodej vozidla žádnou odměnu. Navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání navrhl jeho zamítnutí, neboť rozhodnutí odvolacího soudu považuje za věcně správné. Žalovaný nepovažuje za významnou námitku žalobce, že listy smlouvy o obstarání prodeje motorového vozidla jsou vyhotoveny v odlišném provedení. Rozhodující je, že obě smluvní strany nijak nezpochybnily autentičnost smlouvy, svých podpisů a razítka, a smlouva má mezi listem prvním a druhým logickou návaznost (bodové označení na jednotlivých listech navazuje). Nedůvodnou považuje i námitku k živnostenskému oprávnění S. S., neboť do rozsahu jeho živnostenského oprávnění náležela i zprostředkovatelská činnost potud, pokud k jejímu provozu nebylo třeba koncese. Na platnost smlouvy o obstarání prodeje věci nemůže mít vliv případná skutečnost, že nebyla účtována odměna za obstaraný prodej, jestliže odměna byla ve smlouvě sjednána. V takovém případě by se mohlo jednat o eventuální porušení účetních či daňových předpisů. Zdůraznil, že A. – S. neudělil žádnou plnou moc k zastupování, a jestliže autobazar uzavřel za žalovaného s označením „zmocněnec“ se žalobcem kupní smlouvu, bylo jeho jednání jednáním bez plné moci ve smyslu § 33 odst. 2 obč. zák., podle něhož je v takovém případě žalobci zavázán A. – S.
Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tedy podle občanského soudního řádu ve znění platném do 31. 12. 2000 – dále jen „o. s. ř.”).
Dovolání je v dané věci přípustné (§ 236 odst. 1 o. s. ř.), neboť bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé ve smyslu § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), splňuje formální i obsahové znaky předepsané ustanovením § 241 odst. 2 o. s. ř. a opírá se o způsobilý dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř.
Z úřední povinnosti posuzuje dovolací soud pouze vady řízení vyjmenované v § 237 a jiné vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 242 odst. 3 o. s. ř.); jinak je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Vady řízení vyjmenované v § 237 odst. 1 o. s. ř. ani jiné vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nebyly dovolatelem namítány a z obsahu spisu se ani nepodávají.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá nebo právní normu určil sice správně, ale nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Dovolateli lze přisvědčit potud, že uzavřel-li žalobce (kupující) kupní smlouvu, v níž byl jako prodávající označen žalovaný, není z hlediska posouzení platnosti této kupní smlouvy a případných nároků pro kupujícího z ní plynoucích rozhodující, že byla uzavřena mimo tuto kupní smlouvu i smlouva o obstarání prodeje motorového vozidla mezi jinými odlišnými subjekty, v dané věci mezi žalovaným a A. – S. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 11. 1998, sp. zn. 2 Cdon 1257/96). Naopak lze přisvědčit vyjádření žalovaného k dovolání žalobce v tom směru, že odvolací soud se musel zabývat i posouzením smlouvy o obstarání prodeje motorového vozidla z hlediska posouzení zastoupení žalovaného (přímého či nepřímého) v kupní smlouvě při potřebě učinit závěr o pasivní legitimaci žalovaného.
K tomu, aby zmocněnec prodávajícího vlastníka věci mohl uzavřít kupní smlouvu s kupujícím, je nutná plná moc, udělená ve smyslu § 31 obč. zák., na jejímž základě jedná zmocněnec jménem zmocnitele – prodávajícího a na jeho účet. V dané věci bylo prokázáno, že plná moc, udělená prodávajícím - žalovaným A. – S. k uzavření kupní smlouvy jménem žalovaného, neexistovala. Odvolací soud se proto správně zabýval otázkou, zda neexistovala jiná dohoda, na základě níž by mohl být žalovaný přímo zastoupen. Dospěl-li však k závěru, že žalovaný uzavřel platně smlouvu o obstarání prodeje motorového vozidla s A. – S., z níž nevyplývá možnost, že by S. S. (či jeho manželka I. S.) zastupující A. – S. mohli jménem žalovaného a na jeho účet jej zastupovat při prodeji předmětného vozidla, když navíc ze samotné podstaty smluvního typu obstarání prodeje věci podle § 737 a násl. obč. zák. vyplývá, že obstaratel (v daném případě A. – S.) jedná svým jménem a na svůj účet, pak ani z těchto zjištění nevyplývá, že A. – S. byl žalovaným zmocněn k uzavření kupní smlouvy jeho jménem a na jeho účet. Žalovanému je třeba přisvědčit, že jednal-li A. – S. při uzavírání kupní smlouvy za žalovaného bez plné moci, je z tohoto jednání a uzavřené kupní smlouvy zavázán podle § 33 odst. 2 obč. zák. sám. Zavázán by nebyl jedině tehdy, jestliže ten, za koho bylo jednáno (žalovaný), právní úkon dodatečně bez zbytečného odkladu schválí. Ze skutkových závěrů soudu však takové zjištění, že by žalovaný schválil právní úkon - uzavření kupní smlouvy- nevyplývá. Za schválení by nemohlo být považováno ani přijetí finanční částky za prodej vozu, neboť tato by byla přijata na základě dříve uzavřené smlouvy o obstarání prodeje motorového vozidla, a nikoliv na základě později uzavřené kupní smlouvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. března 2002, sp. zn. 25 Cdo 2436/2000, publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C.H.BECK, roč. 2002, svazek č. 16, pod č. C 1124/2002). Právní závěr odvolacího soudu v posouzení zastoupení žalovaného při uzavírání kupní smlouvy je plně v souladu s ustálenou judikaturou. Odvolacímu soudu tedy nelze vytknout nesprávné právní posouzení, dovodil-li poté, že žalovaný není ve věci pasivně legitimován. Ostatní dovolací námitky žalobce byly pro posouzení nedostatku pasivní legitimace žalovaného, jako rozhodující otázky pro posouzení nároku na zaplacení žalované částky oproti vrácení předmětného automobilu, bezvýznamné.
Z uvedeného vyplývá, že dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. není naplněn, proto Nejvyšší soud České republiky, aniž nařídil jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.), dovolání žalobce podle § 243b odst. 1 o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalovaný právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny advokáta (účelně vynaloženým nákladem byl shledán sepis vyjádření k dovolání při předmětu řízení 100 000 Kč) ve výši 23 250 Kč /část dvanáctá hlava první bod 10 zákona č. 30/2000 Sb., § 10 odst. 3, § 3 odst. 1, 16, § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif)/ a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta na jeden úkon právní služby ve výši 75 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.), tedy celkem ve výši 23 325 Kč. Ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. soud uložil žalobci, aby náhradu nákladů řízení zaplatil žalovanému k rukám advokáta, který ho v tomto řízení zastupoval.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 29. března 2004
JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.
předsedkyně senátu