33 Cdo 108/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce Ž. M., proti žalované R. D., zastoupené Mgr. Janou Syrovátkovou, advokátkou se sídlem Praha 2, Bělehradská 568/92, o zaplacení 335.149,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 38 C 426/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. června 2012, č. j. 36 Co 50/2012-73, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Dovolání žalované proti rozsudku ze dne 21. června 2012, č. j. 36 Co 50/2012-73, kterým Městský soud v Praze potvrdil rozsudek ze dne 26. září 2011, č. j. 38 C 426/2010-49, jímž Obvodní soud pro Prahu 4 uložil žalované povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku 335.149,- Kč a rozhodl o nákladech řízení, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 - dále jen „o. s. ř.“ (srovnej článek II bod 7. přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť hodnocením v něm obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a/ a § 241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Výtky, že soudy nepřerušily řízení a nevyčkaly konečného rozhodnutí o návrhu žalované na obnovu řízení ve věci vypořádání společného jmění manželů, jehož výsledek by mohl ovlivnit správnost skutkových zjištění v tomto řízení, a že ani neposoudily možnost úspěchu podané žaloby na obnovu řízení, lze podřadit jedině pod dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. K okolnostem uplatněným tímto dovolacím důvodem nemůže být při posouzení přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. přihlédnuto, vyjma případů, kdy by samotná vada řízení splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo- li by o tzv. „spor o právo“ ve smyslu sporného výkladu či aplikace procesních předpisů; o takovou situaci se v posuzovaném případě zjevně nejedná. Jelikož žalovaná nenastolila k dovolacímu přezkumu žádnou otázku zásadního právního významu, dovolacímu soudu nezbylo než dovolání směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, odmítnout (§ 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř.). O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za stavu, kdy žalobci v této fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl vůči žalované právo (§ 243b odst. 5 věta první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. února 2013
JUDr. Blanka Moudrá, v. r. předsedkyně senátu