U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce
J. K., zastoupeného Mgr. Radanem Venclem, advokátem se sídlem v Hradci Králové,
Chmelova 357/2, proti žalované M. K., zastoupené JUDr. Viliamem Kováčikem,
advokátem se sídlem v Hradci Králové, Škroupova 957, o 115.265,- Kč s
příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 10 C
96/2002, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové -
pobočky v Pardubicích ze dne 19. 11. 2009, č.j. 23 Co 171/2009-349, takto :
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího
řízení.
Dovolání žalované proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí, kterým krajský
soud potvrdil ve věci samé rozsudek ze dne 5. 2. 2009, č.j. 10 C 96/2002-316,
jímž jí Okresní soud v Pardubicích (společně a nerozdílně s M. K.) uložil
zaplatit žalobci 115.265,- Kč s 8 % úroky z prodlení od 1. 5. 2001 do
zaplacení, není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č.
99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„o.s.ř.). Odvolací soud sice potvrdil v pořadí druhý rozsudek, kterým soud
prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším žalobu zamítajícím rozsudku, ovšem
nikoliv proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu. Závazný právní
názor odvolacího soudu musí mít na nové rozhodnutí ve věci takový vliv, že soud
prvního stupně nemůže uplatnit své názory při rozhodování věci samé, jinými
slovy, mezi novým rozhodnutím soudu prvního stupně a závazným právním názorem
odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, musí být příčinná
souvislost potud, že právě tento právní názor má za následek jiné rozhodnutí
soudu prvního stupně. Právním názorem soudu je názor na právní posouzení věci,
tedy názor na to, který právní předpis má být aplikován, případně jak má tento
předpis být vyložen. Usnesením ze dne 25. 1. 2005, č.j. 23 Co 221/2004-116,
Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích zrušil rozsudek Okresního
soudu v Pardubicích ze dne 18 .12. 2003, č.j. 10 C 96/2002-70, pro neúplně
zjištěný skutkový stav věci. S ohledem na to, že účastníci shodně tvrdili
nezájem plnit závazky z ústní smlouvy o dílo, jejímž předmětem byla
rekonstrukce domu, uložil soudu prvního stupně provést dokazování k okolnostem
ukončení smluvního vztahu (při vyloučení toho, že některá ze stran od smlouvy
odstoupila) a v návaznosti na to dokazování ohledně výše nároku žalobce, tj.
hodnoty provedeného díla za dobu od 7. 11. 2000 do 13. 4. 2001. To, že odvolací
soud ve zrušovacím usnesení též naznačil, která hmotněprávní ustanovení
(obecně) by mohla být po doplnění dokazování na zjištěný skutkový stav použita,
nepředstavuje vyslovení právního názoru, kterým by byl soud prvního stupně v
dalším rozhodování závazně usměrněn.
Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/
o.s.ř., který ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má
ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména
tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím
soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným
dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a/ a § 241a odst. 3 o.s.ř. se
nepřihlíží (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1
písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce
právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek
právních, navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jímž
lze dovolání odůvodnit, je tedy důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/
o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci). Výjimečně může být v dané souvislosti
relevantní i dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (řízení je
postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci), a
to v případě, že otázka, zda je či není takové vady, vychází ze střetu
odlišných právních názorů na výklad procesněprávního předpisu. Při přezkumu
napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních
otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud
uplatněnými dovolacími důvody (pokud jsou způsobilé) včetně jejich obsahového
vymezení vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Dovolatelka nesprávnost právního posouzení věci nezpochybnila;
nesouhlasí se skutkovými závěry, ke kterým po provedeném dokazování (včetně
důkazu znaleckým posudkem a jeho dodatkem) dospěl soud prvního stupně, a které
odvolací soud převzal, a namítá, že i přes usnesení o koncentraci řízení soud
prvního stupně „připustil provedení dalších důkazů při doplnění dalších tvrzení
žalobcem.“
Protože v rámci dovolacího přezkumu, jehož přípustnost nemůže být
založena jinak než ustanovením § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., nelze
prostřednictvím důvodu podle § 241a odst. 3 o.s.ř. uplatňovat výhrady proti
skutkovým zjištěním, a protože namítaná vada řízení (§ 241a odst. 2 písm. a/
o.s.ř.) nezahrnuje podmínku právní otázky zásadního významu, Nejvyšší soud
dovolání odmítl, neboť směřuje proti rozhodnutí, proti němuž zákon tento
mimořádný opravný prostředek nepřipouští (§ 243b odst. 5, věta první, § 218
písm. c/ o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §
243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. (žalobci, který by měl právo
na jejich náhradu, v tomto stadiu řízení /podle obsahu spisu/ žádné náklady
nevznikly a žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, na jejich náhradu právo
nemá).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. srpna 2011
JUDr. Pavel K r b e k, v. r.
předseda senátu