33 Cdo 1107/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně První české hasičské společnosti, spol. s r.o., se sídlem v Praze 6, Patočkova 8 (identifikační číslo osoby 14892782), zastoupené JUDr. Dušanem Divišem, advokátem se sídlem v Praze 1, Štěpánská 633/49, proti žalované JUDr. Boženě Konvalinkové, advokátce se sídlem v Praze 2, Vinohradská 1368/26, správkyni konkurzní podstaty úpadce Hospodářské služby, a.s. se sídlem v Nymburku, Pražská 2214 (identifikační číslo osoby 46357599), zastoupené JUDr. Jiřím Kovandou, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 28, o 790.600,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 8 C 35/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2012, č.j. 24 Co 294/2012-186, takto :
I. Dovolání se odmítá. II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Rozsudkem ze dne 14. 2. 2012, č.j. 8 C 35/2010-147, uložil Okresní soud v Kutné Hoře žalované zaplatit žalobkyni 281.000,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení od 5. 4. 2007 do zaplacení, v rozsahu částky 863.000,- Kč s úroky z prodlení od 5. 9. 1998 a úroků z prodlení z 281.000,- Kč od 5. 9. 1998 do 4. 4. 2007 žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení a vrácení přeplatku soudního poplatku žalobkyni. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 11. 2012, č.j. 24 Co 294/2012-186, rozhodnutí soudu prvního stupně v zamítajícím výroku o věci samé změnil tak, že žalované uložil zaplatit žalobkyni 72.400,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení od 6. 4. 2007 do zaplacení, ve zbytku, tj. co do 790.600,- Kč s úroky z prodlení od 5. 9. 1998, je potvrdil a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud uzavřel, že nárokem z titulu odpovědnosti postupitele podle § 527 odst. 1 písm. a/ zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., dále jen „obč. zák.“), je škoda nebo jiná újma, která vznikla postupníkovi tím, že se nestal věřitelem pohledávky s dohodnutým obsahem. Postupník nemá vůči postupiteli nárok na zaplacení hodnoty postupované pohledávky s příslušenstvím, nýbrž právo na zaplacení skutečné škody, popř. ušlého zisku (§ 420 a násl. obč. zák.); okolnost, že odpovědnost postupitele není co do výše škody omezena, uvedenému závěru nepřekáží. Protože žalobkyně prokázala skutečnou škodu ve výši 353.400,- Kč, přiznal ji odvolací soud – nad rámec již přisouzených 281.000,- Kč s příslušenstvím – částku 72.400,- Kč s příslušenstvím; ve zbytku zamítavý výrok rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jímž prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. část první, čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., dále též jen „o.s.ř.“), napadla výklad ustanovení § 527 odst. 1 obč. zák. Podle jejího názoru odpovídá postupitel postupníkovi „na místo dlužníka, tj. v rozsahu stejném, jako by odpovídal dlužník, kdyby pohledávka byla pravá“. Dále dovozuje, že škodou ve formě ušlého zisku, na níž má postupník nárok, je v případě, na který dopadá § 527 odst. 1 písm. a/ obč. zák., rozdíl mezi hodnotou postupované pohledávky a sjednanou úplatou. Navrhla, aby dovolací soud zrušil v napadeném rozsahu rozhodnutí a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012. Dovolání žalobkyně není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam; ten je ve smyslu § 237 odst. 3 o.s.ř. dán zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a/ a § 241a odst. 3 o.s.ř. nepřihlíží. Otázky, které žalobkyně nabídla k přezkumu, vyřešil odvolací soud v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu. Právní předchůdce žalované (JUDr. O. S.) smlouvou ze dne 29. 6. 2005 postoupil žalobkyni za úhradu ve výši 110.000,- Kč pohledávku ve výši 1.100.000,- Kč s příslušenstvím za dlužníkem Doc. Ing. RNDr. J. M. V řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 18 C 86/99, ve kterém se žalobkyně neúspěšně domáhala zaplacení předmětné pohledávky, bylo zjištěno, že v době uzavření postupní smlouvy pohledávka neexistovala. Kromě úhrady 110.000,- Kč vynaložila žalobkyně v souvislosti se soudním uplatněním domnělé pohledávky 243.400,- Kč. Ustanovení § 527 odst. 1 písm. a/ obč. zák. upravuje odpovědnost, která vzniká přímo ze zákona, a to za existenci pohledávky v době postupu. Již v rozsudku ze dne 29. 11. 2007, sp. zn. 29 Odo 1366/2005, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 95/2008, Nejvyšší soud dovodil, že právo přiznané postupníkovi je nárokem z titulu odpovědnosti postupitele za existenci (pravost) pohledávky postupované za úplatu a že je konzumováno škodou (skutečnou, příp. ušlým ziskem) nebo jinou újmou vzniklou postupníkovi tím, že se nestal místo postupitele věřitelem pohledávky s dohodnutým obsahem. Z toho se podává nesprávnost názoru žalobkyně, že postupitel, který za úplatu postoupil pohledávku, se stává v rozsahu pohledávky, která v době postupu neexistovala, dlužníkem postupníka, jinak řečeno, že vstupuje do pozice dlužníka z neexistujícího závazkového právního vztahu. Jestliže v době uzavření postupní smlouvy – jako je tomu v projednávaném případě – pohledávka neexistovala, nemůže rozdíl výše pohledávky a sjednané úplaty představovat ušlý zisk postupníka; rozmnožení majetkových hodnot poškozeného postupníka (zvýšení majetkového stavu v budoucnu) uzavřením smlouvy o postoupení neexistující pohledávky objektivně nastat nemohlo. Odkaz na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2004, sp. zn. 32 Odo 453/2004, není případný, protože platnost smlouvy o postoupení (neexistující) pohledávky zpochybněna nebyla. Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.). O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. (žalované, která by měla právo na jejich náhradu, v tomto stadiu řízení žádné náklady nevznikly). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. března 2014
JUDr. Pavel Krbek předseda senátu