USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně České republiky - Ministerstva obrany, se sídlem v Praze 6, Tychonova 221/1 (identifikační číslo 601 62 694), proti žalované M. H., bytem XY, zastoupené Mgr. Libuší Hrůšovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Veverkova 2707/1, o 1.700.649,73 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 4 C 146/2018, o návrhu žalované na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 10. 2019, č. j. 13 Co 207/2019-199, t a k t o:
Vykonatelnost rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 10. 2019, č. j. 13 Co 207/2019-199, se odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném v této věci.
Žalovaná podala 14. 1. 2020 proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí krajského soudu dovolání, jehož součástí byla žádost o odklad vykonatelnosti. Návrh odůvodnila tím, že by jí neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila závažná újma, jelikož povinnost k úhradě žalované částky je likvidační. Její majetková situace byla odvolacím soudem hodnocena již v rámci návrhu na osvobození od placení soudních poplatků, kdy i Krajský soud v Plzni uzavřel, že splňuje předpoklady pro částečné osvobození od soudních poplatků (viz.
usnesení Okresního soudu v Tachově ze dne 5. 2. 2020, č. j. 4 C 146/2018-234). Vzhledem k tomu, že by neprodleným výkonem (exekucí) napadeného rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 10. 2019, č. j. 13 Co 207/2019-199, hrozila žalované závažná újma, Nejvyšší soud (aniž by tím předjímal rozhodnutí o dovolání) rozhodl, že se jeho vykonatelnost – v rozsahu vyplývajícím z výroku tohoto usnesení – odkládá až do právní moci rozhodnutí o dovolání (§ 243 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 5. 2020
JUDr. Pavel Krbek předseda senátu
Proti skutkovému závěru, že přijetím nabídky účastnice uzavřely kupní smlouvu, jíž se žalobkyně zavázala odevzdat žalované předměty koupě a umožnit jí nabýt vlastnické právo k nim a žalovaná se zavázala věci převzít a zaplatit kupní cenu, předkládá dovolatelka vlastní skutkovou verzi, podle které k jejímu podpisu smlouvy nelze přihlížet, protože „po uplynutí jednoměsíční lhůty od doručení návrhu kupní smlouvy, tedy nejpozději ke konci roku 2015 došlo k zániku smluvního vztahu dle podmínek výběrového řízení.“ Podepsala-li smlouvu až v březnu 2016, byla – argumentuje dovolatelka – uzavřena opožděně a „platně tak nevznikla.“ Vychází-li kritika právního posouzení věci z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel odvolací soud, nejde o regulérní uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 1 o.s.ř.
Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nelze zpochybnit a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází. Odvolací soud se při řešení otázky, zda se ujednání smluvní pokuty zjevně příčí dobrým mravům a otázky přiměřenosti její výše, neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (viz níže). Není vyloučeno posoudit ujednání smluvní pokuty jako (absolutně) neplatné právní jednání podle § 588 o. z.; v takovém případě nepřichází v úvahu její snížení. Nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta nemůže z důvodu své nepřiměřené výše zakládat (absolutní) neplatnost ujednání pro rozpor s dobrými mravy, nýbrž může být důvodem k použití moderačního práva soudu (§ 2051 o.
z.). Snížení nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty je výsledkem určitého procesu rozhodování, jenž probíhá ve třech fázích. Nejdříve musí soud vyřešit, zda sjednaná smluvní pokuta je nepřiměřeně vysoká. Pro toto posouzení zákon žádná kritéria nestanoví, takže závěr o tom, zda je sjednána nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta, je věcí volného uvážení soudu. Posouzení otázky (ne)přiměřenosti smluvní pokuty závisí na okolnostech konkrétního případu, zejména na důvodech, které ke sjednání posuzované výše smluvní pokuty vedly, a na okolnostech, které je provázely.
Z pohledu přiměřenosti výše smluvní pokuty je na místě hodnotit jinak smluvní pokutu sjednanou ve formě pevně stanovené částky (jako v souzené věci) a smluvní pokutu sjednanou formou určité sazby za stanovenou časovou jednotku. Pevně stanovenou smluvní pokutu by bylo možno (při současném zohlednění všech okolností daného případu) považovat za nepřiměřenou s ohledem na poměr mezi hodnotou zajištěné povinnosti a výší smluvní pokuty, kterou by v takovém případě byl dlužník povinen zaplatit i třeba jen za několik dnů prodlení.
Stejné měřítko však nelze použít, dosáhne-li smluvní pokuta určité výše v důsledku dlouhodobého prodlení dlužníka; zde výše smluvní pokuty plně odvisí od doby, po kterou dlužník své smluvní pokutou zajištěné povinnosti neplní (čím delší je doba prodlení, tím vyšší je smluvní pokuta). Teprve v případě, kdy soud dojde k závěru o nepřiměřenosti smluvní pokuty, nastupuje druhá fáze jeho rozhodování, kdy posoudí, zda použije svého moderačního práva či nikoli, tj. zda nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu sníží.
Bude-li výsledkem úsudek, že svého moderačního práva využije, neboť byla sjednána nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta, nastupuje poslední třetí etapa jeho rozhodování; v ní posoudí, v jakém rozsahu nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu sníží. Teprve v této fázi rozhodování je soud povinen přihlédnout k hodnotě a významu zajišťované povinnosti, přičemž možnost soudu snížit smluvní pokutu není neomezená; věřitel má vždy právo na smluvní pokutu alespoň ve výši vzniklé škody (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14.
10. 2009, sp. zn. 31 Cdo 2707/2007, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 81/2010, a rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 33 Cdo 1682/2007, ze dne 23. 6. 2004, sp. zn. 33 Odo 588/2003, ze dne 18. 1. 2005, sp. zn. 32 Odo 400/2004, ze dne 28. 6. 2007, sp. zn. 33 Cdo 2239/2007, ze dne 24. 7. 2007, sp. zn. 32 Odo 1299/2006, a ze dne 30. 11. 2010, sp. zn. 33 Cdo 4377/2008). Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o.s.ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 8. 2020
JUDr. Pavel Krbek předseda senátu