USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Krbka a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně České
republiky - Ministerstva obrany, se sídlem v Praze 6, Tychonova 221/1
(identifikační číslo 601 62 694), proti žalované M. H., bytem XY, zastoupené
Mgr. Libuší Hrůšovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Veverkova 2707/1, o
1.700.649,73 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp.
zn. 4 C 146/2018, o návrhu žalované na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského
soudu v Plzni ze dne 10. 10. 2019, č. j. 13 Co 207/2019-199, t a k t o:
Vykonatelnost rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 10. 2019, č. j. 13 Co
207/2019-199, se odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném v této
věci.
Žalovaná podala 14. 1. 2020 proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí krajského
soudu dovolání, jehož součástí byla žádost o odklad vykonatelnosti. Návrh
odůvodnila tím, že by jí neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila
závažná újma, jelikož povinnost k úhradě žalované částky je likvidační. Její
majetková situace byla odvolacím soudem hodnocena již v rámci návrhu na
osvobození od placení soudních poplatků, kdy i Krajský soud v Plzni uzavřel, že
splňuje předpoklady pro částečné osvobození od soudních poplatků (viz. usnesení
Okresního soudu v Tachově ze dne 5. 2. 2020, č. j. 4 C 146/2018-234).
Vzhledem k tomu, že by neprodleným výkonem (exekucí) napadeného rozhodnutí
Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 10. 2019, č. j. 13 Co 207/2019-199, hrozila
žalované závažná újma, Nejvyšší soud (aniž by tím předjímal rozhodnutí o
dovolání) rozhodl, že se jeho vykonatelnost – v rozsahu vyplývajícím z výroku
tohoto usnesení – odkládá až do právní moci rozhodnutí o dovolání (§ 243 písm.
a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších
předpisů).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 5. 2020
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu
Proti skutkovému závěru, že přijetím nabídky účastnice uzavřely kupní smlouvu,
jíž se žalobkyně zavázala odevzdat žalované předměty koupě a umožnit jí nabýt
vlastnické právo k nim a žalovaná se zavázala věci převzít a zaplatit kupní
cenu, předkládá dovolatelka vlastní skutkovou verzi, podle které k jejímu
podpisu smlouvy nelze přihlížet, protože „po uplynutí jednoměsíční lhůty od
doručení návrhu kupní smlouvy, tedy nejpozději ke konci roku 2015 došlo k
zániku smluvního vztahu dle podmínek výběrového řízení.“ Podepsala-li smlouvu
až v březnu 2016, byla – argumentuje dovolatelka – uzavřena opožděně a „platně
tak nevznikla.“ Vychází-li kritika právního posouzení věci z jiného skutkového
stavu, než z jakého vyšel odvolací soud, nejde o regulérní uplatnění dovolacího
důvodu podle § 241a odst. 1 o.s.ř. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy
nižších stupňů, dovoláním nelze zpochybnit a Nejvyšší soud z něj při dalších
úvahách vychází. Odvolací soud se při řešení otázky, zda se ujednání smluvní pokuty zjevně příčí
dobrým mravům a otázky přiměřenosti její výše, neodchýlil od ustálené
rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (viz níže). Není vyloučeno posoudit ujednání smluvní pokuty jako (absolutně) neplatné
právní jednání podle § 588 o. z.; v takovém případě nepřichází v úvahu její
snížení. Nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta nemůže z důvodu své nepřiměřené výše
zakládat (absolutní) neplatnost ujednání pro rozpor s dobrými mravy, nýbrž může
být důvodem k použití moderačního práva soudu (§ 2051 o. z.). Snížení
nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty je výsledkem určitého procesu rozhodování,
jenž probíhá ve třech fázích. Nejdříve musí soud vyřešit, zda sjednaná smluvní
pokuta je nepřiměřeně vysoká. Pro toto posouzení zákon žádná kritéria
nestanoví, takže závěr o tom, zda je sjednána nepřiměřeně vysoká smluvní
pokuta, je věcí volného uvážení soudu. Posouzení otázky (ne)přiměřenosti
smluvní pokuty závisí na okolnostech konkrétního případu, zejména na důvodech,
které ke sjednání posuzované výše smluvní pokuty vedly, a na okolnostech, které
je provázely. Z pohledu přiměřenosti výše smluvní pokuty je na místě hodnotit
jinak smluvní pokutu sjednanou ve formě pevně stanovené částky (jako v souzené
věci) a smluvní pokutu sjednanou formou určité sazby za stanovenou časovou
jednotku. Pevně stanovenou smluvní pokutu by bylo možno (při současném
zohlednění všech okolností daného případu) považovat za nepřiměřenou s ohledem
na poměr mezi hodnotou zajištěné povinnosti a výší smluvní pokuty, kterou by v
takovém případě byl dlužník povinen zaplatit i třeba jen za několik dnů
prodlení. Stejné měřítko však nelze použít, dosáhne-li smluvní pokuta určité
výše v důsledku dlouhodobého prodlení dlužníka; zde výše smluvní pokuty plně
odvisí od doby, po kterou dlužník své smluvní pokutou zajištěné povinnosti
neplní (čím delší je doba prodlení, tím vyšší je smluvní pokuta). Teprve v
případě, kdy soud dojde k závěru o nepřiměřenosti smluvní pokuty, nastupuje
druhá fáze jeho rozhodování, kdy posoudí, zda použije svého moderačního práva
či nikoli, tj. zda nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu sníží.
Bude-li výsledkem
úsudek, že svého moderačního práva využije, neboť byla sjednána nepřiměřeně
vysoká smluvní pokuta, nastupuje poslední třetí etapa jeho rozhodování; v ní
posoudí, v jakém rozsahu nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu sníží. Teprve v
této fázi rozhodování je soud povinen přihlédnout k hodnotě a významu
zajišťované povinnosti, přičemž možnost soudu snížit smluvní pokutu není
neomezená; věřitel má vždy právo na smluvní pokutu alespoň ve výši vzniklé
škody (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia
Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. 31 Cdo 2707/2007, uveřejněný ve
Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 81/2010, a rozsudky Nejvyššího
soudu ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 33 Cdo 1682/2007, ze dne 23. 6. 2004, sp. zn. 33 Odo 588/2003, ze dne 18. 1. 2005, sp. zn. 32 Odo 400/2004, ze dne 28. 6. 2007, sp. zn. 33 Cdo 2239/2007, ze dne 24. 7. 2007, sp. zn. 32 Odo 1299/2006, a
ze dne 30. 11. 2010, sp. zn. 33 Cdo 4377/2008). Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního
práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o.s.ř., Nejvyšší
soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3
o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 8. 2020
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu