33 Cdo 1165/2022-262
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců
JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně E. E., bytem
XY, zastoupené Mgr. Romanem Ambrožem, advokátem se sídlem Dříteč 155, proti
žalovaným 1) I. K. a 2) B. K., oběma bytem XY, zastoupeným JUDr. Pavlem Srbem,
advokátem se sídlem Praha 2, Žitná 562/10, o určení vlastnictví, vedené u
Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 104/2019, o dovolání žalovaných
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2021, č. j. 11 Co
221/2021-230, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na
náhradě nákladů dovolacího řízení 4 114 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k
rukám advokáta Mgr. Romana Ambrože.
Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne3. 2.
2021, č. j. 23 C 104/2019-177, zamítl žalobu na určení, že právní jednání
účastníků, jímž došlo k uzavření kupní smlouvy sepsané dne 14. 5. 2019 ve formě
notářského zápisu Mgr. Pavlem Halamou, notářem v Jičíně, pod NZ 37/2019, k
němuž přistoupili dne 15. 5. 2019 ve formě pokračování notářského zápisu pod NZ
37/2019, jejímž předmětem je převod vlastnictví bytové jednotky č. XY vymezené
v objektu bydlení čp. XY, část obce XY, který je součástí stavebního pozemku
parc. č. XY zastavěná plocha a nádvoří, a s bytovou jednotkou souvisejícího
spoluvlastnického podílu o velikosti XY na společných částech domu a na
stavebním pozemku parc. č. XY, vše v obci XY, k. ú. XY, je neplatné (výrok I),
zamítl žalobu na určení, že vlastníkem bytové jednotky č. XY vymezené v
objektu bydlení čp. XY, část obce XY, který je součástí stavebního pozemku
parc. č. XY zastavěná plocha a nádvoří, a s bytovou jednotkou souvisejícího
spoluvlastnického podílu o velikosti XY na společných částech domu a na
stavebním pozemku parc. č. XY, vše v obci XY, k. ú. XY, je žalobkyně (výrok
II), a rozhodl o nákladech řízení (výrok III).
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 6. 10. 2021,
č. j. 11 Co 221/2021-230, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil,
ve výroku II ho změnil tak, že určil, že žalobkyně je vlastníkem bytové
jednotky č. XY vymezené v objektu bydlení čp. XY, část obce XY, který je
součástí stavebního pozemku parc. č. XY zastavěná plocha a nádvoří, a s bytovou
jednotkou souvisejícího spoluvlastnického podílu o velikosti XY na společných
částech domu a na stavebním pozemku parc. č. XY, vše v obci XY, k. ú. XY,
rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů a žalobkyni zavázal k
doplacení soudního poplatku.
Soudy obou stupňů vycházely ze zjištění, že žalobkyně dne 14. 5. 2019 učinila
formou notářského zápisu návrh na uzavření kupní smlouvy, jejímž předmětem byl
prodej bytové jednotky (specifikované výše) žalovaným za kupní cenu 100 000 Kč.
Obsahem návrhu byl rovněž osobní závazek žalovaných k výkonu opatrovnictví nad
synem žalobkyně. Žalovaní dne 15. 5. 2019 formou notářského zápisu návrh
žalobkyně na uzavření kupní smlouvy akceptovali, následně došlo k zápisu do
katastru nemovitostí, přičemž z důvodu, že s nimi žalobkyně přestala
komunikovat, kupní cenu složili do soudní úschovy. Po právní stránce odvolací
soud dovodil, že na určení neplatnosti kupní smlouvy nemá žalobkyně naléhavý
právní zájem. Vzhledem k tomu, že přijetí návrhu na uzavření kupní smlouvy
nenabylo účinnosti, neboť se nedostalo do dispozice žalobkyně, k uzavření kupní
smlouvy podle § 1745 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.
z.“), nedošlo. Žalobu v části týkající se určení vlastnictví proto shledal
opodstatněnou.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, jehož přípustnost
zakládají na přesvědčení, že „jde o právní otázku hmotného práva, která s
ohledem na specifika tohoto případu v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
ve všech souvislostech vyřešena“.
K dovolacímu přezkumu předkládají otázky, (i) „zda notářský zápis jakožto
veřejná listina dle ust. § 6 notářského řádu je listinou, na základě které je
možno přijmout návrh na uzavření smlouvy učiněný rovněž formou notářského
zápisu, kdy z titulu toho, že jde o veřejnou listinu, je způsobilá sama o sobě
osvědčit akceptaci návrhu“, (ii) zda v případě, že nejde o nečinnost či mlčení,
lze z jiné listiny vyjadřující potvrzení přijetí nabídky usuzovat, že jde
skutkově a právně o vyrozumění o akceptaci návrhu, a (iii) zda soudní úschova
je náhradním způsobem splnění povinnosti týkající se vyrozumění o akceptaci
návrhu.
Nesouhlas se závěrem odvolacího soudu, že k uzavření kupní smlouvy nedošlo,
zakládají na přesvědčení, že složení kupní ceny do soudní úschovy má soluční
účinky i ve vztahu k doručení kupní smlouvy žalobkyni, která se tak právní mocí
usnesení vydaném v dotyčném řízení stala příjemcem kupní smlouvy. Rovněž mají
za to, že osobní dopis žalované žalobkyni ze dne 10. 6. 2019 je písemností
vyjadřující přijetí nabídky, a že sama žalobkyně, která převzetí stejnopisu
kupní smlouvy záměrně zmařila, je v prodlení. Z uvedených důvodů se domáhají
změny rozsudku odvolacího soudu. Součástí dovolání je i žádost o odklad právní
moci napadeného rozhodnutí.
Žalobkyně ve svém vyjádření vyslovila s podaným dovoláním nesouhlas, navrhla
jeho odmítnutí.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017
Sb.; dále jen „o. s. ř.“).
Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o. s. ř.).
Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že
rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§
42odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se
rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění
předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá
(dovolací návrh).
Podle § 241a odst. 3 o. s. ř. důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede
právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá
nesprávnost tohoto právního posouzení.
Přípustnost dovolání nezakládá dovolateli předestřená otázka, „zda notářský
zápis jakožto veřejná listina dle ust. § 6 notářského řádu je listinou, na
základě které je možno přijmout návrh na uzavření smlouvy učiněný rovněž formou
notářského zápisu, kdy z titulu toho, že jde o veřejnou listinu, je způsobilá
sama o sobě osvědčit akceptaci návrhu“, na jejímž řešení není napadené
rozhodnutí založeno. Odvolací soud své rozhodnutí založil na závěru, že
akceptace návrhu žalobkyně nenabyla účinnosti, nikoliv na tom, zda notářský
zápis je či není způsobilý osvědčit akceptaci návrhu na uzavření smlouvy.
Otázkou, zda lze i z jiné listiny vyjadřující potvrzení přijetí nabídky
usuzovat, že jde o vyrozumění o akceptaci návrhu, se dovolací soud zabýval
například v rozsudku ze dne 14. 12. 1999, sp. zn. 22 Cdo 114/1999, uveřejněném
ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 17/2000, v
němž dovodil, že stanoví-li zákon, že smlouvy o převodu nemovitostí musí mít
písemnou formu, znamená to, že vůle směřující k takovému převodu vyvolá
zamýšlené právní důsledky jen tehdy, je-li projevena písemně; současně musí být
projevy účastníků na téže listině. Z toho je zřejmé, že k uzavření smlouvy o
převodu nemovitosti nedojde v důsledku jakéhokoliv včasného prohlášení adresáta
návrhu (obláta) o přijetí návrhu, ale jen v důsledku prohlášení projeveného
písemnou formou na téže listině, jako návrh na uzavření smlouvy. Vůči
nepřítomnému navrhovateli je přijetí návrhu účinné až od okamžiku, kdy mu došel
návrh na uzavření smlouvy, podepsaný adresátem návrhu. I když tedy adresát
návrh na uzavření smlouvy, který obdržel od nepřítomného navrhovatele, podepíše
a o podepsání navrhovatele informuje, není smlouva uzavřena, dokud podepsaný
návrh nedojde navrhovateli. V rozsudku ze dne 16. 1. 2013, sp. zn. 31 Cdo
1571/2010, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího
soudu pod č. 39/2013, velký senát Nejvyššího soudu upřesnil, že za nezbytnou
podmínku vzniku smlouvy mezi nepřítomnými osobami nelze považovat skutečnost,
že oblátem akceptovaný návrh došel zpět oferentovi, jestliže bylo mezi stranami
ujednáno, že akceptace návrhu smlouvy nabývá účinnosti k jinému okamžiku.
Takovéto ujednání neodporuje účelu § 43c odst. 1 a 2 a § 45 odst. 1 občanského
zákoníku. Opačný závěr, podle něhož je vznik smlouvy mezi nepřítomnými
účastníky možný jen k okamžiku, kdy akceptovaný návrh dojde oferentovi, by vedl
k absurdnímu závěru, podle něhož je oferent chráněn kogentností ustanovení §
43c odst. 2 ve spojení s § 45 odst. 1 občanského zákoníku i proti své výslovně
vyjádřené odlišné vůli, což by byl závěr ryze formalistický, bezdůvodně
zasahující do autonomie vůle dotčených účastníků a odporující zásadě potius
valeat actus quam pereat. V této souvislosti Nejvyšší soud nad rámec své
argumentace poukázal i na § 1744 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku,
podle něhož „s přihlédnutím k obsahu nabídky nebo k praxi, kterou strany mezi
sebou zavedly, nebo je-li to obvyklé, může osoba, které je nabídka určena,
nabídku přijmout tak, že se podle ní zachová, zejména poskytne-li nebo přijme-
li plnění. Přijetí nabídky je účinné v okamžiku, kdy k jednání došlo, došlo-li
k němu včas.“
Z výše uvedeného vyplývá, že je správný právní názor odvolacího soudu, že -
není-li jiné dohody - přijetí návrhu na uzavření smlouvy o převodu nemovitostí,
uzavírané mezi nepřítomnými, je účinným (a smlouva je uzavřena) až v okamžiku,
kdy navrhovateli dojde návrh smlouvy podepsaný adresátem návrhu (oblátem).
Prosazují-li žalovaní, že soudní úschova může představovat náhradní způsob
splnění povinnosti týkající se vyrozumění o akceptaci návrhu, pak přehlížejí,
že předmětem úschovy v projednávané věci byly pouze peníze za účelem splnění
závazku (úhrady kupní ceny), nikoliv listina (akceptace návrhu na uzavření
smlouvy) za účelem splnění závazku spočívajícího ve vyrozumění o akceptaci
návrhu na uzavření smlouvy. Dovolateli avizované „soluční účinky“ nemohlo mít
jen to, že k návrhu na přijetí peněz do úschovy byla připojena listina s
akceptací návrhu na uzavření smlouvy.
Nepředložili-li dovolatelé k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního
práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší
soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu žalovaných na odklad
vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o
dovolání. Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není
dán ani prostor pro úvahy o odkladu právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí
[§ 243 písm. b) o. s. ř.].
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §
243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně má právo na
náhradu účelně vynaložených nákladů, které tvoří odměna za zastupování
advokátem ve výši 3 100 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k?dovolání)
podle § 7 a § 9 odst. 4 (podle § 1159 o. z. je bytová jednotka věc nemovitá) ve
spojení s § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., k tomu náhrada
hotových výdajů 300 Kč za uvedený úkon podle § 13 odst. 3 téže vyhlášky, a
částka 714 Kč odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s.
ř.), což je celkem 4 114 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může
žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 25. 10. 2022
JUDr. Pavel Horňák
předseda senátu