33 Cdo 1187/2024-94
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně Viridi s.r.o., se sídlem v Českých Budějovicích, Riegrova 1756/51 (identifikační číslo 281 04 111), zastoupené Mgr. Liborem Zemancem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, nám. Přemysla Otakara II. 36, proti žalovanému Pavlu Pazderkovi, se sídlem v Českém Krumlově-Plešivci, Věncova 346, (identifikační číslo 450 08 469), zastoupenému JUDr. Ivanou Schönovou, LL.M., advokátkou se sídlem v Českém Krumlově, Chvalšinská 236, o 62 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 9 C 384/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 12. 2023, č. j. 19 Co 1158/2023-72, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení 3 880 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Ivany Schönové, LL.M., advokátky.
o náhradě nákladů řízení. Žalobkyně – jak zjistil soud prvního stupně – je vlastnicí horského elektrokola, které její jednatel Josef Kytka předal 24. 6. 2022 žalovanému v prostorách jeho provozovny v Českém Krumlově k seřízení a případné opravě. Převzetí elektrokola do servisu žalovaný žalobkyni potvrdil vystavením dokladu s uvedením termínu realizace opravy do 28. 6. 2022. Dne 30. 6. 2022 byla servisní provozovna zaplavena. Žalovaný – nepojištěn proti povodni – za účelem odstranění závad způsobených záplavou elektrokolo předal do opravy přímo výrobci.
Dne 15. 8. 2022 mailem informoval žalobkyni, že elektrokolo je připraveno k převzetí. Žalobkyně elektrokolo nepřevzala, neboť jí žalovaný odmítl vydat předávací protokol, ve kterém by měla být výrobcem elektrokola též definována garance jeho technické způsobilosti. Soud prvního stupně uzavřel, že nebylo povinností žalovaného vyzývat žalobkyni k převzetí předmětu díla, neboť jí vystavil potvrzení o převzetí věci s jednoznačným datem vyzvednutí (28. 6. 2022). Žalobkyně tak nese následky svého prodlení.
Za tohoto stavu nelze již použít § 2598 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“), podle něhož zhotovitel odpovídá za věc převzatou od objednatele jako skladovatel; toto ustanovení platí pro věc převzatou do doby sjednané pro převzetí objednatelem. Uplatní se § 1976 o. z., který stanoví, že je-li předmětem plnění věc, nese věřitel po dobu svého prodlení nebezpečí škody na věci, ať již škoda vznikne z jakékoli příčiny. To neplatí, způsobí-li škodu dlužník.
Rozsudkem ze dne 19. 12. 2023, č. j. 19 Co 1158/2023-72, Krajský soud v Českých Budějovicích potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů účastníků odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil s právním závěrem soudu prvního stupně. Účastníci uzavřeli smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo seřízení řazení a oprava vrzání rámu elektrokola žalobkyně. Ve vystaveném dokladu byl uveden i termín vyzvednutí věci (28. 6. 2022), tedy den, kdy bude plnění (opravené elektrokolo) předáno.
Žalobkyně termín vyzvednutí z opravy akceptovala, avšak elektrokolo si v dohodnutém termínu nevyzvedla; v důsledku toho se dostala do prodlení a po dobu svého prodlení nesla nebezpečí škody na věci (§ 1975, § 1976 o. z.). K námitce žalobkyně odkazující na nálezy Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. I. ÚS 318/06 (dále jen „I. ÚS 318/06“), ze dne 28. 1. 2004, sp. zn. Pl. ÚS 41/02 (dále jen „Pl. ÚS 41/02“), a na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2022, sp. zn. 22 Cdo 1172/2022, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 64/2023 (dále jen „R 64/2023“), že se jedná o nepravou zakrytou mezeru v právu, odvolací soud uvedl, že nelze odepřít aplikaci § 1976 o.
z. Smysl a účel zákona na daný případ přímo dopadá a nebyly shledány a žalobkyní ani tvrzeny žádné důvody, pro které by bylo namístě stanovit výjimku z tohoto pravidla.
Z obsahu dovolání, jímž napadla rozhodnutí odvolacího soudu, se podává, že žalobkyně jeho přípustnost shledává v tom, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe prezentované již v jejím odvolání (viz výše) při řešení otázky nepravé zakryté mezery v právu. Podle jejího názoru není ustanovení § 1976 o. z. způsobilé zastřešit beze zbytku konkrétní společenské vztahy, které nemají podnikatelskou povahu, tak jak to ku prospěchu věci do 31. 12. 2013 reguloval v § 652 až § 656 v nepodnikatelském prostředí zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „zákon č. 40/1964 Sb.“).
Je přesvědčena, že tato úprava byla komplexní a nebylo nutné na ní nic měnit. „Plytké zastřešení této problematiky nedostatečnou právní regulací vymezenou současným občanským zákoníkem přiléhavé toliko pro podnikatelské smlouvy o dílo tak v sobě nese všechny atributy nepravé zakryté mezery v právu“, a proto měl odvolací soud odpovědnost žalovaného za převzaté elektrokolo posuzovat podle § 2598 odst. 2 o. z. Navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný se ztotožnil se závěrem odvolacího soudu, že § 2598 odst. 2 o. z. se vztahuje na věc převzatou do doby sjednané pro převzetí objednatelem. Skladovatel má přísnou objektivní odpovědnost za škodu jen do doby, kdy má skladování trvat; nemá ji tedy v době, kdy se osoba oprávněná k převzetí věci dostala do prodlení. Založila-li žalobkyně své úvahy o nepravé zakryté mezeře v právu na skutečnosti, že jednala v postavení spotřebitele, pak z § 419 o. z. vyplývá opak. Navrhl dovolání zamítnout. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.
s. ř.“). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.
s. ř.). Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o. s. ř.). Úprava institutu smlouvy o dílo v zákoně č. 89/212 Sb. obsahuje podle žalobkyně tzv. nepravou zakrytou mezeru v právu, v jejímž důsledku nelze aplikovat ustanovení § 2598 odst. 2 o. z. v případě prodlení objednatele s vyzvednutím věci předané zhotoviteli k provedení její opravy.
Je přesvědčena, že zákonodárce neměl v úmyslu zhoršit právní postavení spotřebitelů tím, že je v každodenním životě vystaví regulaci původně vycházející ze zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, dopadající dříve jen na podnikající subjekty.
O nepravou zakrytou mezeru jde tehdy, je-li text zákona formulován příliš široce, takže je nutno jej za pomocí teleologické redukce interpretovat úžeji, než jak by se zdálo podle jeho jazykového znění. Jde tedy o odepření aplikace daného ustanovení na případy, na které sice dopadá jeho dikce, nikoli však smysl a účel (srov. I. ÚS 318/06, R 64/2023; k teleologické redukci též Pl. ÚS
41/02, včetně Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2022, 2. vydání, s. 68 a násl., a další literaturu tam uvedenou). Závěr odvolacího soudu, že nelze odepřít aplikaci ustanovení § 1976 o. z., není v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího a Ústavního soudu, a to již z toho důvodu, že žalobkyně nebyla v právním vztahu se žalovaným v postavení spotřebitelky. Navíc důvodem pro závěr o nepravé zakryté mezeře v právu není pouhá skutečnost, že zákonodárce vyšel z úpravy obchodního zákoníku a nikoli v z úpravy zákona č. 40/1964 Sb. Proti právnímu posouzení věci nesměřuje výtka dovolatelky, podle níž soudy hodnocením důkazů vyšly z nesprávného zjištění o sjednaném termínu vyzvednutí opravené věci.
Dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným v řízení před soudy nižších stupňů a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 (§ 211) o. s. ř., dovolacímu přezkumu nepodléhají. Předloženou argumentací se tak žalobkyně domáhá přezkumu právního závěru odvolacího soudu procesně neregulérním způsobem. Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 o. s. ř. dovolání odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se podle § 243f odst. 3 poslední věty o.
s. ř. neodůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost, kterou ji ukládá toto rozhodnutí, může se žalovaný domáhat výkonu rozhodnutí.