USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobce L. M., zastoupeného Mgr. Ing. Romanem Chyťou, advokátem se sídlem v Brně, Přívrat 1454/12, proti žalované GRAND CLASS služby, s.r.o., se sídlem v Brně, Drobného 308/40 (identifikační číslo 283 92 132), zastoupené Mgr. Jakubem Kerestešim, advokátem se sídlem v Brně, Jana Babáka 2733/11, o 45 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 220 C 21/2022, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 12. 2024, č.j. 37 Co 89/2024-146, t a k t o:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 4 053,50 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Jakuba Kerestešiho, advokáta.
Žalobou ze dne 22. 7. 2022 se žalobce domáhal vrácení částky 45 000 Kč spolu s úroky z prodlení s odůvodněním, že tuto měl žalované uhradit za nadstandartní ubytování a služby při hospitalizaci v souvislosti s chirurgickým zákrokem v SurGal Clinic s.r.o. v Brně (dále jen „klinika“), které však neobdržel. Uvedl, že s žalovanou žádnou smlouvu neuzavřel a zaplacená částka tak na její straně představuje bezdůvodné obohacení. K zaplacení byl donucen 19. 10. 2020, kdy se do budovy kliniky po předchozí domluvě dostavil v ranních hodinách, aby zde byl hospitalizován.
Avšak až večer po třinácti hodinách strávených čekáním byl zaměstnankyní žalované vyzván k úhradě žalované částky s tím, že neuhradí-li, nepůjde spát. Žalobce – soužen zdravotními potížemi, vědom si značné vzdálenosti od domova a z důvodu zájmu řešit svůj zdravotní stav – částku ve 21 hodin 17 minut uhradil. Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 16. 1. 2024, č.j. 220 C 21/2022-117, žalobu zamítl a žalobci uložil zaplatit žalované 36 966 Kč na náhradě nákladů řízení. Po provedeném dokazování (výslechem žalobce, lékaře kliniky, recepční žalované, manažerky kvality žalované, výpisem z obchodního rejstříku týkající se kliniky a žalované, přehledem úhrad Všeobecné zdravotní pojišťovny, fakturou žalované, štítkem implantátu, fotografiemi pokoje, evidencí obsazenosti pokojů atd.) uzavřel, že nadstandartní ubytování i služby byly žalobci poskytnuty a zaplacená částka tak na straně žalované nepředstavuje bezdůvodné obohacení.
Důkaz, jímž by mohl být soudem přijatý závěr zvrácen, totiž zdravotní dokumentace žalobce, jejíž součástí měla být i smluvní dokumentace účastníků, nemohl být pro nesouhlas žalobce proveden. Rozsudkem citovaným v záhlaví Krajský soud v Brně rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a žalované přiznal na náhradě nákladů odvolacího řízení 7 744 Kč. Účastníci uzavřeli smlouvu o poskytnutí zdravotních služeb včetně navazujících dohod týkajících se ubytování a stravování a plnění bylo ze strany žalované poskytnuto.
Důkaz zdravotní dokumentací, jejíž provedení žalobce navrhl, odvolací soud s ohledem na princip neúplné apelace nepřipustil. Ve zbytku plně odkázal na závěry soudu prvního stupně. Dovolání, kterým žalobce napadl rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné. Žalovaná se s rozhodnutím odvolacího soudu ztotožnila a navrhla dovolání odmítnout. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.
s. ř.). Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř.
lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o. s. ř.). Skutkový stav, z něhož odvolací soud vyšel a který v dovolacím řízení přezkumu nepodléhá (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario), je totožný s tím, který po provedeném dokazování zjistil soud prvního stupně. Po několika návštěvách kliniky a domluvě s lékařem žalobce dne 19. 10. 2020 na kliniku nastoupil k operaci kolene.
Ve večerních hodinách stejného dne byl poté, co na recepci nadstandartní péče zaplatil částku 45 000 Kč, ubytován. Hospitalizace trvala do 26. 10. 2020, během které byly žalobci poskytovány nadstandartní služby. V dovolání žalobce tvrdí, že skutkové závěry odvolacího soudu jsou v extrémním rozporu s provedeným dokazováním. Soudy ignorovaly skutečně provedené důkazy a vyvodily z nich závěry, které skutkovými zjištěními být nemohou. Dodržely-li by totiž zásady spravedlivého procesu, tvrdí dovolatel, měly vyvodit jiné skutkové závěry.
Odvolacím soudem tak bylo porušeno žalobcovo právo na spravedlivý proces. Dovolacím důvodem uvedeným v § 241a odst. 1 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout hodnocení důkazů odvolacím soudem opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 /§ 211/ o. s. ř.). Z toho, že žalobce v dovolání na podkladě vlastního (subjektivního) hodnocení důkazů provedených v řízení soudem prvního stupně nastiňuje jinou verzi skutku (smlouva mezi účastníky uzavřena nebyla), nelze dovozovat extrémní rozpor mezi skutkovým zjištěním a provedenými důkazy.
O výjimečný případ, kdy skutková otázka s ohledem na její průmět do základních lidských práv a svobod je způsobilá založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 3093/13, usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. IV. ÚS 985/15), se tak v posuzovaném případě nejedná. Zákon nepředepisuje – a ani předepisovat nemůže - pravidla, z nichž by mělo vycházet jak hodnocení jednotlivých důkazů, tak hodnocení jejich vzájemné souvislosti.
Je tomu tak proto, že jde o složitý myšlenkový postup, jehož podstatou jsou jednak dílčí, jednak komplexní závěry soudce o věrohodnosti získaných zpráv, jež jsou pak podkladem pro závěr o tom, které skutečnosti účastníky tvrzené má soudce za prokázané, a jež tak tvoří zjištěný skutkový stav. Je na zvážení soudu, kterému důkaznímu prostředků přizná větší vypovídací schopnost a věrohodnost. Důkazům, které byly v řízení provedeny, odpovídají žalobcem zpochybněné skutkové závěry, podle nichž s žalovanou smlouvu uzavřel a plnění na jejím základě mu bylo žalovanou poskytnuto.
Co se týká námitek nedostatečného odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu spočívajícího v údajné absenci vypořádání odvolací argumentace žalobce a nesprávného poučení soudem, jde o výtky vad řízení, které samy o sobě přípustnost dovolání založit nemohou. I kdyby bylo rozhodnutí odvolacího soudu takovými vadami stiženo, dovolací soud by k nim přihlédl pouze v případě přípustného dovolání (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).
Na otázce podle dovolatele Nejvyšším soudem dosud neřešené – „zda může kdokoliv, kdo není zdravotnickým zařízením učinit součástí zdravotnické dokumentace údajnou smluvní dokumentaci týkající se poskytnutí služeb v podobě ubytování, stravování a jiných tvrzených nadstandartních služeb“ –, rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. Z toho důvodu není ani tato otázka způsobilá založit přípustnost dovolání (§ 237 o. s. ř.). Nepředložil-li dovolatel k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 27. 8. 2025
JUDr. Pavel Krbek předseda senátu