U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci
žalobkyně WWTP DKNL, s.r.o. v likvidaci se sídlem v Praze 10 – Vršovicích,
Moskevská 63, identifikační číslo 27205011, zastoupené Mgr. Milanem Šikolou,
advokátem se sídlem v Brně, Jaselská 940/23, proti žalovanému městu Dvůr
Králové nad Labem, identifikační číslo 00277819, zastoupenému Mgr. Kateřinou
Kavalírovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Dukelská 15/16, o zaplacení
částky 4.183.445,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Trutnově
pod sp. zn. 115 C 23/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu
v Hradci Králové ze dne 12. listopadu 2013, č. j. 47 Co 268/2013-143, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 12. listopadu 2013, č. j. 47 Co
268/2013-143, potvrdil rozsudek ze dne 30. května 2013, č. j. 115 C
23/2012-112, jímž Okresní soud v Trutnově zamítl žalobu o zaplacení
4.183.445,10 Kč se specifikovanými úroky z prodlení a rozhodl o nákladech
řízení. Odvolací soud současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, neboť má za to, že
napadené rozhodnutí závisí na vyřešení jí formulovaných otázek hmotného práva,
které dosud nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešeny. Dovolání není podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve
znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1 a 7 zákona č. 404/2012 Sb.,
čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. – dále jen o. s. ř.), přípustné. Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí
odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na závěru, že mezi účastníky
řízení neexistuje vztah z hmotného práva, v důsledku čehož není žalobkyně ve
sporu proti žalovanému o zaplacení ceny za čištění odpadních vod v rozhodném
období (v březnu 2008) aktivně věcně legitimována. Předmětem řízení je
zaplacení odpovídající části stočného (tzv. „podsložky“ stočného) - nákladů na
čištění odpadních vod. Stočné je platbou za využívání všech částí kanalizace,
stokové sítě a čistírny odpadních vod. Právo na jeho výběr má žalovaný jako
vlastník městské kanalizační sítě, do níž ústí odtok odpadních vod od
odběratelů. Zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou
potřebu a o změně některých zákonů (dále jen „ZVK“), ani prováděcí vyhláška č. 428/2001 Sb. výslovně neupravují výběr a přerozdělení stočného v případě více
vlastníků provozně souvisejících kanalizací. Podle § 8 odst. 3 ZVK má aktivní
věcnou legitimaci k přijímání plateb za čištění odpadních vod od vlastníka
vodovodní a kanalizační sítě vlastník čistírny odpadních vod (dále jen „ČOV“). Výše úplaty za prováděné čištění odpadních vod na čistírně odpadních vod je
stanovena buď dohodou vlastníků provozně souvisejících kanalizací uzavřenou
podle § 8 odst. 3 ZVK nebo rozhodnutím správního orgánu; nebyla-li v
posuzovaném případě cena takto stanovena (vlastníci provozně souvisejících
kanalizací dohodu neuzavřeli a rozhodnutí správního orgánu je předmětem řízení
o žalobách podle části páté občanského soudního řádu), nebylo možné, aby
vlastník ČOV, jímž je EVORADO IMPORT, a.s. svou pohledávku vůči žalovanému
(vlastníku městské stokové sítě) žalobkyni, která čistírnu odpadních vod podle
nájemních smluv z 29. 4. 2005 provozuje, platně převedl (postoupil) ve smyslu §
8 odst. 2 ZVK; nelze totiž určit výši postupované pohledávky.
Ujednání
nájemních smluv, že k přijímání stočného je oprávněn provozovatel ČOV („že
stočné se platí provozovateli ČOV“), nemůže právo na úplatu žalobkyni vůči
žalovanému založit, neboť se opět může jednat jen o tu poměrnou část stočného,
na niž má nárok vlastník ČOV a o níž dosud nebylo ve vztahu mezi vlastníky
souvisejících kanalizací rozhodnuto. Nadto, tvrdila-li žalobkyně, že na ni
přešlo právo na úplatu za čištění odpadních vod nájemní smlouvou a smlouvou o
provozování ČOV ze dne 29. 4. 2005, ve znění jejího dodatku č. 2, pak tyto
smlouvy byly uzavřeny již před vydáním rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze
dne 17. 9. 2007, č. j. 3329/2007-16330, ve spojení s rozhodnutím ministra
zemědělství o rozkladu ze dne 12. 12. 2007, č. j. 40293/2007-10000. Existence
žalobkyní tvrzené nájemní smlouvy a smlouvy o provozování ČOV z 23. 10. 2007
nebyla v řízení prokázána. Žalobkyně v dovolání neuplatnila žádnou námitku,
která by byla způsobilá právní závěr, na němž je rozhodnutí odvolacího soudu
založeno, zpochybnit. Otázky, které předkládá dovolacímu soudu k přezkumu
- zda práva a povinnosti vlastníka ČOV vyplývající z dohody vlastníků
provozních jednotek, resp. z rozhodnutí správního orgánu podle § 8 odst. 3 ZVK,
které takovou dohodu nahrazuje, zejména pak jeho právo na úplatu za čištění
odpadních vod, které má vůči vlastníkovi stokové sítě /resp. pohledávku z
tohoto titulu/ lze platně smluvně převést, postoupit provozovateli ČOV, a to
smlouvou uzavřenou ve smyslu ust. § 8/2 ZVK,
- zda rozhodnutím Ministerstva zemědělství ze dne 17. 9. 2007, č. j. 3329/2007-16330, byla cena za čištění vod dostatečně určitě stanovena a zda
pohledávku, kterou má z tohoto titulu vlastník ČOV, může platně postoupit
provozovateli ČOV,
- a zda pak v takovém případě existuje mezi provozovatelem ČOV a
vlastníkem stokové sítě vztah z hmotného práva legitimující provozovatele
domáhat se úplaty za čištění odpadních vod přímo po vlastníkovi stokové sítě)
a z nichž dovozuje přípustnost dovolání, vzcházejí z vlastní - od odvolacího
soudu odlišné - skutkové verze, resp. závěr odvolacího soudu o nedostatku
aktivní legitimace ve sporu zpochybňují tím, že směřují primárně proti
skutkovým zjištěním, na nichž je tento právní závěr založen. Odvolací soud vycházel při právním posouzení věci (mimo jiné) ze zjištění, že
dohoda mezi vlastníkem čistírny odpadních vod (tj. společností EVORADO IMPORT,
a.s.) a žalovaným nebyla uzavřena (tento skutkový závěr žalobkyně ani
nezpochybňuje), a že rozhodnutí správního orgánu (Ministerstva zemědělství) ze
dne 17. 9. 2007, č. j. 3329/2007-16330 podle § 8 odst. 3 ZVK, neobsahuje
dostatečně určitý údaj o ceně za čištění odpadních vod. Oproti tomuto
skutkovému závěru žalobkyně prosazuje názor, že rozhodnutí Ministerstva
zemědělství ze dne 17. 9. 2007, č. j. 3329/2007-16330, obsahuje určitý údaj o
ceně za čištění odpadních vod, resp. že cena je z něho seznatelná. Pomíjí
přitom, že tato námitka je námitkou skutkovou a nepředstavuje proto uplatnění
jediného způsobilého dovolacího důvodu uvedeného v § 241a odst. 1 o. s.
ř.;
jeho uplatněním totiž není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z
jiného než odvolacím soudem zjištěného skutkového stavu. Skutkový základ sporu
totiž nelze úspěšně zpochybnit a nesprávná skutková zjištění nejsou podle
současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz § 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario). Nelze-li s úspěchem zpochybnit skutkové závěry odvolacího soudu, že dohoda
mezi vlastníkem čistírny odpadních vod (tj. společností EVORADO IMPORT, a.s.) a
žalovaným nebyla v posuzovaném případě uzavřena, a že rozhodnutí správního
orgánu (Ministerstva zemědělství) ze dne 17. 9. 2007, č. j. 3329/2007-16330,
podle § 8 odst. 3 ZVK neobsahuje dostatečně určitý údaj o ceně za čištění
odpadních vod, přičemž nebylo dosud nahrazeno soudním rozhodnutím, musí nutně
obstát úvaha odvolacího soudu, že vlastník ČOV nemohl - logicky vzato - svou
pohledávku za žalovaným z titulu úhrady za čištění odpadních vod žalobkyni
provozující ČOV postoupit a že právo požadovat po žalovaném úhradu za čištění
odpadních vod žalobkyni nezaložila ani nájemní smlouva, ve které si s
vlastníkem ČOV sjednala oprávnění vybírat veškeré úplaty za čištění odpadních
vod v předmětu nájmu. Nejvyšší soud nepřípustné dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta
druhá o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.