33 Cdo 1254/2007
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci
žalobce W. H., proti žalované R., zastoupené advokátem, o 68.000,- Kč s
příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mostu pod sp. zn. 10 C 198/2005, o
dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13.
října 2006, č. j. 12 Co 901/2005-42, takto:
Dovolání se zamítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Mostu (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 12. září
2005, č. j. 10 C 198/2005-20, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal vůči
žalované zaplacení částky 68.000,- Kč s blíže specifikovaným příslušenstvím a
rozhodl o nákladech řízení. Vyšel ze zjištění, že dne 29. 7. 2003 uzavřeli
účastníci smlouvu
o půjčce, podle níž žalobce půjčil žalované částku 68.000,- Kč splatnou včetně
úroků
do 20 let od podpisu této smlouvy proti zpětnému převodu vlastnického práva
ke 2 kusům cenných papírů „U. S. T. S. S. I. P. 0,00%“, k nimž měl žalobce
získat vlastnické právo smlouvou o zajišťovacím převodu vlastnického práva;
tato smlouva byla uzavřena mezi týmiž účastníky stejného dne.
Pro případ, že žalovaná ve lhůtě 150 dnů od podpisu smlouvy o půjčce nepřevede
na žalobce vlastnické právo k uvedeným cenným papírům, bylo sjednáno jeho právo
odstoupit od této smlouvy. Do dohodnuté lhůty se neměla započítávat doba od
odeslání podkladů pro realizaci převodu vlastnického práva ke 2 ks cenných
papírů do jejich zpětného doručení žalované. Žalobce nebyl oprávněn od smlouvy
jednostranně odstoupit, jestliže včas a řádně nesplní svoje závazky plynoucí ze
smlouvy
o zajišťovacím převodu vlastnického práva. Po uzavření obou smluv zaslala
žalovaná žalobci dopis, jehož přílohou byl návrh na uzavření komisionářské
smlouvy mezi žalobcem a obchodníkem s cennými papíry a obchodní příkaz, na
jehož základě mělo dojít k převodu cenných papírů. Žalobce po podpisu obou
listin a notářském ověření těchto podpisů je během ledna 2004 zaslal zpět
žalované. Dopisem ze dne 14. 3. 2004
(v odůvodnění chybně uveden rok 2005) žalobce odstoupil od smlouvy o půjčce
a požádal žalovanou o vrácení peněz. Ta dopisem ze dne 11. 5. 2004 sdělila,
že k převodu cenných papírů nedošlo, neboť si žalobce dosud nezřídil potřebný
účet
a odstoupení považuje za neplatné. S odkazem na § 48 odst. 1 obč. zák. soud
prvního stupně dovodil, že žalobce neměl právo od smlouvy odstoupit, jelikož si
sám nezřídil účet u obchodníka s cennými papíry, ačkoli mu žalovaná sdělila
jeho jméno i sídlo. Z uvedeného důvodu nezačala běžet lhůta 150 dní, jejímž
marným uplynutím by mu vzniklo právo odstoupit od smlouvy o půjčce.
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 13. října 2006, č. j. 12 Co
901/2005-42, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil žalované
povinnost zaplatit žalobci částku 68.000,- Kč s 0,5 % úrokem z prodlení od 16.
6. 2004 do zaplacení; zároveň potvrdil zamítavý výrok o požadavku na zaplacení
0,5 % úroku z prodlení ze žalované částky za dobu od 29. 7. 2003 do 15. 6. 2004
a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Vycházeje ze stejných
skutkových zjištění jako soud prvního stupně, neztotožnil se s jeho právním
posouzením věci. Jestliže je smlouva o půjčce včetně ujednání o možnosti od ní
odstoupit (§ 48 odst. 1 obč. zák.) platným právním úkonem, neplatí totéž o
smlouvě o zajišťovacím převodu práva. Jejím předmětem může být jen existující
převoditelné právo dlužníka. Ze čl. I. a V. této smlouvy vyplývá, že žalovaná v
době převodu (tj. dne 29. 7. 2003) nebyla vlastnicí uvedených dvou kusů cenných
papírů a z tohoto důvodu je smlouva o jejich zajišťovacím převodu absolutně
neplatná, neboť tento úkon (smlouva) „svými účinky zákon, jeho účel a smysl
obchází (§ 39 obč. zák.). Má-li totiž zajišťovací institut podle § 553 obč.
zák. plnit svou roli, musí právo, jehož převodem má být splnění závazku
zajištěno, existovat již v době tohoto převodu. Proto je neplatná nejen smlouva
o zajišťovacím převodu práva ze dne 29. 7. 2003, ale rovněž ta ujednání ve
smlouvě o půjčce, která na uvedenou smlouvu o zajišťovacím převodu výslovně
odkazují. Neplatností není postiženo ujednání o možnosti žalobce odstoupit od
smlouvy o půjčce v případě, že ve lhůtě 150 dnů od podpisu této smlouvy na něj
žalovaná nepřevede vlastnické právo k uvedeným cenným papírům. Žalobci tak nic
nebránilo, aby po uplynutí sjednané lhůty od smlouvy o půjčce odstoupil, což
učinil dopisem ze dne 14. 3. 2004. Plnění ze zrušené smlouvy je tak žalovaná
povinna žalobci vrátit.
V dovolání, jehož přípustnost žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovozuje z §
237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., odvolacímu soudu vytýká, že jeho rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení věci a vychází ze skutkového zjištění,
které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Není srozuměna se závěrem, že smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva
ze dne 29. 7. 2003 je podle § 39 obč. zák. absolutně neplatná a že neplatností
jsou postiženy rovněž ty části smlouvy o půjčce, které se na ni odvolávají,
zejména zákaz jednostranného odstoupení od smlouvy o půjčce v případě, že
žalobce včas a řádně nesplní svoje závazky plynoucí ze smlouvy o zajišťovacím
převodu práva, neboť tyto povinnosti se staly součástí smlouvy o půjčce. V té
souvislosti odvolacímu soudu vytýká nesprávný skutkový závěr, že ke dni
uzavření smlouvy o zajišťovacím převodu práva neměla na svém účtu u společnosti
B. p., sporné cenné papíry; tuto skutečnost odvolací soud vůbec nezjišťoval a
dovodil ji pouze výkladem čl. I smlouvy o zajišťovacím převodu práva. S tímto
odůvodněním dovolatelka navrhla zrušit rozsudek odvolacího soudu a vrátit mu
věc k dalšímu řízení.
Žalobce navrhl dovolání zamítnout.
Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou a je přípustné podle § 237
odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal v napadeném rozsahu,
jsa vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak byly obsahově vymezeny
(§ 242 odst. 3 o. s. ř.).
Podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. lze dovolání podat z důvodu, že
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávným právním
posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou
aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis,
než který měl správně použít, nebo sice aplikoval správný právní předpis, ale
nesprávně jej vyložil, popřípadě ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné
právní závěry.
Naplnění tohoto dovolacího důvodu spatřuje žalovaná v nesprávném závěru
o neplatnosti smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva ze dne 29. 7.
2003.
Podle čl. I. smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva uzavřené dne 29.
7. 2003 (dále jen „smlouva o zajišťovacím převodu práva“) mezi účastníky
řízení, převodce (dovolatelka) prohlašuje, že zakoupí cenné papíry „U. S. T. S.
S. I. P. 0,00%“ splatné v roce 2023 v nominální hodnotě 1 ks a 1.000 USD.
Nabyvatel (žalobce) se zavazuje, že založí na svoje jméno účet u obchodníka s
cennými papíry, kterého určí převodce a splní podmínky nezbytné pro uskutečnění
převodu vlastnického práva k cenným papírům. Převodce se zavazuje, že při
podpisu této smlouvy oznámí nabyvateli jméno a sídlo obchodníka s cennými
papíry, u kterého si nabyvatel zřídí účet a poté, co mu nabyvatel oznámí číslo
založeného účtu, že převede na nabyvatele 2 ks uvedených cenných papírů, a to
do 150 dnů od podpisu této smlouvy a obdržení oznámení nabyvatele o založeném
účtu. Převod vlastnického práva k cenným papírům oznámí nabyvateli pověřený
obchodník s cennými papíry. Účelem převodu vlastnického práva ke 2 ks uvedených
cenných papírů je zajištění závazků převodce, které má vůči nabyvateli z titulu
smlouvy o půjčce, kterou účastníci uzavřeli dne 29. 7. 2003.
Podle čl. III. smlouvy o zajišťovacím převodu práva, se účastníci dohodli, že
včasné a řádné splnění závazku převodce plynoucího z půjčky, které je zajištěno
touto smlouvou, je rozvazovací podmínkou, tzn. že uplynutím dne, ve kterém
dojde k úplnému zániku zajišťovaného závazku vůči nabyvateli, přechází
vlastnické právo k 2 ks cenných papírů zpět na převodce. Opětovné nabytí
vlastnického práva převodcem bude osvědčeno písemným protokolem podepsaným
oběma účastníky.
Podle čl. IV. smlouvy o zajišťovacím převodu práva, pro případ, že převodce
nesplní svoje závazky z půjčky vůči nabyvateli do 1 měsíce po splatnosti
závazku z půjčky, je nabyvatel oprávněn s cennými papíry nakládat podle svého
uvážení s tím, že pohledávka nabyvatele včetně příslušenství plynoucí z půjčky
je převodem vlastnického práva k 2 ks cenných papírů na nabyvatele zcela
uspokojena.
Podle čl. I. smlouvy o půjčce uzavřené ze dne 29. 7. 2003 mezi účastníky řízení
(dále jen „smlouva o půjčce“), věřitel (žalobce) poskytuje, resp. poskytl
dlužníkovi (žalované) půjčku ve výši 68.000,- Kč splatnou včetně úroku do 20
let od podpisu této smlouvy proti zpětnému převodu vlastnického práva ke 2 ks
cenných papírů „U. S. T. S. S. I. P. 0,00%“, ke kterým získá věřitel vlastnické
právo na základě smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva, kterou
účastníci uzavřou současně s touto smlouvou.
Podle čl. III. smlouvy o půjčce se dlužník zavazuje převést na věřitele
vlastnické právo ke 2 ks cenných papírů uvedených v čl. I. této smlouvy, a to v
souladu se smlouvou o zajišťovacím převodu vlastnického práva ze dne 29. 7.
2003. Věřitel je oprávněn od této smlouvy jednostranně odstoupit v případě, že
na něho dlužník nepřevede ve lhůtě 150 dnů od podpisu této smlouvy vlastnické
právo k uvedeným cenným papírům. Do této lhůty se nezapočítává doba od odeslání
podkladů pro realizaci převodu vlastnického práva ke 2 ks cenných papírů na
věřitele do jejich zpětného doručení dlužníkovi. Odstoupení je účinné dnem
doručení oznámení o odstoupení, dlužník se zavazuje pro tento případ vrátit
půjčku věřiteli bez zbytečného odkladu na účet uvedený věřitelem. Věřitel není
oprávněn od této smlouvy jednostranně odstoupit, jestliže včas a řádně nesplní
svoje závazky plynoucí ze smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva ze
dne 29. 7. 2003.
Podle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem
odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.
Podle § 553 odst. 1 obč. zák. splnění závazku může být zajištěno převodem práva
dlužníka ve prospěch věřitele (zajišťovací převod práva).
Podle § 553 odst. 2 obč. zák. smlouva o zajišťovacím převodu práva musí být
uzavřena písemně.
Otázkou zajišťovacího převodu vlastnického práva a platností smluv, na jejichž
základě k převodu má dojít, se zabýval velký senát Nejvyššího soudu v rozsudku
ze dne 15. října 2008, sp. zn. 31 Odo 495/2006. V něm přijal závěr, že
zajišťovacím převodem práva ve smyslu § 553 obč. zák. se i bez výslovného
zakotvení rozvazovací podmínky ve smlouvě rozumí ujednání o převodu práva s
rozvazovací podmínkou, jejímž splněním se vlastníkem věci bez dalšího stává
původní majitel (dlužník, který toto zajištění dal). Nejvyšší soud se
jednoznačně postavil za názor, že smlouva o zajišťovacím převodu práva, která
neobsahuje ujednání o tom, jak se smluvní strany vypořádají v případě, že
dlužník zajištěnou pohledávku věřiteli řádně a včas neuhradí, je absolutně
neplatná. Totéž platí, obsahuje-li uvedená smlouva v dotčeném směru pouze
ujednání, podle kterého se věřitel při prodlení dlužníka s úhradou zajištěné
pohledávky bez dalšího (nebo na základě jednostranného úkonu věřitele) stane
trvalým vlastníkem převedeného majetku při současném zániku zajištěné
pohledávky.
Z pohledu těchto přijatých zásad je správný závěr odvolacího soudu, že smlouva
o zajišťovacím převodu vlastnického práva k cenným papírům je neplatná.
Smluvní ujednání čl. IV. smlouvy o zajišťovacím převodu práva, podle něhož v
případě prodlení žalované se splněním závazku vyplývajícího ze smlouvy o půjčce
„… je nabyvatel oprávněn s cennými papíry nakládat podle svého uvážení s tím,
že pohledávky nabyvatele včetně příslušenství plynoucí z půjčky je převodem
vlastnického práva k 2 ks cenných papírů na nabyvatele zcela uspokojena“, je
oním případem nepřípustného ujednání ve smlouvě o zajišťovacím převodu práva, s
nímž je spojována neplatnost takové smlouvy (jde o obdobu tzv. propadné
zástavy).
Je-li neplatná smlouva o zajišťovacím převodu práva, nelze se domáhat splnění
dohodnutých povinností, na které byl převod práva na žalobce vázán (poskytnout
potřebnou součinnost ke splnění závazku dovolatelky). Tato okolnost se
bezprostředně dotýká smlouvy o půjčce ze dne 29. 7. 2003, neboť zákaz od ní
odstoupit vztažený
k porušení povinnosti žalobce řádně a včas splnit své závazky ze smlouvy o
zajišťovacím převodu práva se v důsledku neplatnosti posledně citované smlouvy
stává obsolentním. Nezajistila-li dovolatelka převedení 2 ks dohodnutých
cenných papírů na žalobce ve lhůtě 150 dnů od podpisu smlouvy o půjčce (viz čl.
III.), vzniklo mu podle dohody (§ 48 odst. 1 obč. zák.) právo od smlouvy o
půjčce odstoupit.
Z pohledu dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. a jeho
obsahového vymezení je rozsudek odvolacího soudu správný.
S ohledem na shora učiněný závěr o neplatnosti smlouvy o zajišťovacím převodu
práva se dovolací soud již nezabýval výhradou dovolatelky vůči skutkovému
závěru odvolacího soudu; není-li smlouva o zajišťovacím převodu práva platná,
je nadbytečné se zabývat tím, zda skutkové zjištění o vlastnickém právu
žalované k převáděných cenných papírů je správné či nikoliv; i kdyby tato
výhrada byla důvodná, nemohla
by mít vliv na správné právní posouzení věci.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první,
§ 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. za stavu, kdy žalobci
podle obsahu spisu nevznikly v této fázi řízení žádné náklady, na jejichž
náhradu by jinak měl vůči žalované právo.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. června 2009
JUDr. Václav D u d a , v. r.
předseda senátu