33 Cdo 1278/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce Ing. J. M., proti žalované Š. Š., zastoupené Mgr. Petrem Renthem, advokátem se sídlem v Náchodě, Karlovo náměstí 88, o zaplacení 467.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 54 C 215/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. listopadu 2010, č. j. 20 Co 494/2010-180, takto:
V dovolacím řízení bude jako s procesní nástupkyní zemřelého žalobce Ing. J. M. pokračováno s M. M..
Proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové podal žalobce dne 7. ledna 2011 dovolání, poté dne 9. ledna 2011 zemřel. Podle § 107 odst. 1 občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“) jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než bylo řízení pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením. Podle § 107 odst. 2 o. s. ř. ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li to povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, její dědici, popř. ti z nich, kteří podle výsledku dědického řízení převzali práva a povinnosti, o něž v řízení jde. Vzhledem k tomu, že žalobce ztratil za dovolacího řízení způsobilost být účastníkem řízení a protože povaha projednávané věci umožňuje, aby bylo v řízení pokračováno, Nejvyšší soud ve smyslu § 243c odst. 1, § 107 odst. 1 a 2 o. s. ř. rozhodl, že v řízení bude místo dosavadního žalobce pokračováno s M. M., které v důsledku pravomocně skončeného dědického řízení podle zprávy soudního komisaře JUDr. Jaroslava Bálka, notáře se sídlem notářského úřadu v Trutnově, Horská 634, ze dne 22. července 2011, připadla pohledávka za žalovanou ve výši 467.000,- Kč, o niž jde v dovolacím řízení. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 27. března 2013
JUDr. Václav D u d a předseda senátu
Soud: Nejvyšší soud
Spisová značka: 33 Cdo 1278/2011
Datum rozhodnutí: 28.03.2013
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Dotčené předpisy: čl. 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012
Kategorie rozhodnutí: E
33 Cdo 1278/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně M. M., jako právní nástupkyně Ing. J. M., zemřelého 9. 1. 2011, proti žalované Š. Š., zastoupené Mgr. Petrem Renthem, advokátem se sídlem v Náchodě, Karlovo náměstí 88, o zaplacení 467.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 54 C 215/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. listopadu 2010, č. j. 20 Co 494/2010-180, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.463,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Petra Rentha, advokátem.
O d ů v o d n ě n í: Dovolání proti v záhlaví uvedenému rozsudku krajského soudu, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 22. července 2010, č. j. 54 C 215/2009-153, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 467.000,- Kč, a bylo rozhodnuto o nákladech řízení, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (čl. II. bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Původního žalobce Ing. J. M. po podání dovolání dne 9. 1. 2011 zemřel. Nejvyšší soud usnesením ze dne 27. března 2013, č. j. 33 Cdo 1278/2011-220, rozhodl, že v řízení bude pokračováno s jeho procesní nástupkyní M. M. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží. Bez významu z hlediska přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je proto výhrada, že v řízení nebyla prokázána dohoda o podstatných náležitostech smlouvy o dílo (tj. o předmětu a ceně, popř. dohoda podle § 634 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku – dále jen „obč. zák.“). Totéž platí o námitce k závěru, že v řízení byly prokázány shodné projevy vůle účastníků řízení směřující k uzavření smlouvy o dílo. Nejde o zpochybnění právního posouzení věci, nýbrž o uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 o. s. ř., který míří na pochybení ve zjištění skutkového stavu věci. Podstatou těchto dovolacích námitek je výtka týkající se nesprávně, případně neúplně zjištěného skutkového stavu věci, resp. vadného hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru). Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska takové výhrady nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumat (srovnej znění § 237 odst. 3 část věty za středníkem o. s. ř.). Výhrady k právnímu posouzení věci, tedy proti tomu, jaký právní předpis byl na zjištěný skutkový stav aplikován, jak byl tento právní předpis vyložen nebo jaké právní závěry byly vyvozeny ze zjištěného skutkového stavu, nebyly v dovolání uplatněny. Pokud je argumentováno nesprávným právním posouzením věci, pak jen v tom smyslu, že kdyby odvolací soud vycházel z jiného (podle ní správného) skutkového závěru, musel by návazně dospět k jinému právnímu posouzení věci, tj. že smlouva o dílo vznikla a právo na zaplacení ceny díla (na rozdíl od práva na vydání bezdůvodného obohacení) není promlčeno. Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je odmítl [§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř.]. Podle § 243b odst. 5 věty prvé, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. je žalobkyně povinna nahradit žalované náklady dovolacího řízení. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta ve výši 10.000,- Kč [§ 2 odst. 1, § 3 odst. 1 bod 5., ve spojení s § 10 odst. 3, § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění platném do 29. 2. 2012 – viz čl. II. vyhlášky č. 64/2012], z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§ 2 odst. 1 a § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění do 31. 12. 2012 – viz II. vyhlášky č. 486/2012) a z částky 2.163,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty ve znění pozdějších předpisů (§ 137 odst. 3 o. s. ř.); platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 27. března 2013
JUDr. Václav D u d a předseda senátu