33 Cdo 1303/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr.
Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce
JUDr. V. Sch., proti žalované E. M., zastoupené JUDr. Jitkou Zemanovou,
advokátkou se sídlem v Praze 8, Prosecká 20, o 200.000,- Kč, vedené u Okresního
soudu Praha-západ pod sp. zn. 4 C 133/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Praze ze dne 11. července 2013, č. j. 19 Co 48/2012-255,
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení
9.400,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky JUDr.
Jitky Zemanové.
Okresní soud Praha-západ (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 24.
června 2011, č. j. 4 C 133/2008-158, zamítl žalobu o zaplacení 825.000,- Kč s
příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. července 2013, č. j. 19 Co
48/2012-255, změnil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci
samé tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci 625.000,- Kč; jinak jej
(tj. co do částky 200.000,- Kč včetně příslušenství) potvrdil; zároveň rozhodl
o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání
Každé podání účastníka řízení - tudíž i dovolání - je nutné posuzovat podle
jeho obsahu (§ 41 odst. 2 o. s. ř.). Žalobce se dovoláním domáhá zrušení
rozsudku odvolacího soudu, přičemž z obsahu dovolání vyplývá, že ve skutečnosti
brojí pouze proti rozsudečnému výroku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek
soudu prvního stupně. Ostatně proti výroku, jímž odvolací soud rozsudek soudu
prvního stupně (ve prospěch žalobce) změnil (tak, že žalobě do částky 625.000,-
Kč vyhověl), by dovolání nebylo subjektivně přípustné, neboť k podání dovolání
je oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu
nastala újma odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96,
uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 1998, pod č. 28). Podle § 241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění
účinném do 31. 12. 2013 (bod 2. čl. II. zákona č. 293/2013 Sb. - dále jen „o. s. ř.“), v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno,
proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá,
vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů
přípustnosti dovolání (§ 237 až § 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací
návrh). Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti
každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže
napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítl podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř.,
neboť (posuzováno opět podle jeho obsahu) neobsahuje údaje o tom, v čem
dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení proto nelze pokračovat. Může-li být totiž dovolání
přípustné jen podle § 237 o. s. ř., musí dovolatel vymezit, které z tam
uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí
pouhá citace ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části). Domáhá-li se dovolatel
revize řešení několika otázek, ať již hmotného či procesního práva, musí ve
vztahu ke každé z nich vymezit, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti
dovolaní, tzn., že je povinen uvést, v čem se při jejím řešení odvolací soud a)
odchýlil od „ustálené rozhodovací praxe“ dovolacího soudu nebo b) že jde o
otázku v rozhodování dovolacího soudu dosud nevyřešenou nebo c) že uvedená
právní otázka je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, d) popř. že tato, již
dříve dovolacím soudem vyřešená otázka má být dovolacím soudem posouzena
(opětovně, ale) jinak. Žalobce ve svém dovolání vycházel z nesprávného očekávání, že věc bude
posuzována podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12.
2012,
když uvádí, že jeho dovolání je podané „ve smyslu ust. § 229 odst. 1, § 237
odst. 1 písm. a) a c), odst. 3, § 241a odst. 2 písm. a) a b), odst. 3, § 243b
odst. 2 o. s. ř.“, přičemž tato ustanovení, na která odkazuje (mimo ustanovení
§ 229 odst. 1), občanský soudní řád ve znění účinném od 1. 1. 2013 již nezná. Přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. není od 1. 1. 2013 budována na
kriteriu „zásadní právní významnosti“ napadeného rozhodnutí. Jestliže napadené
rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva 1) při
jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu nebo 2) která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo 3) která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo 4) která
má být dovolacím soudem (jako dříve vyřešená právní otázka) posouzena jinak,
pak je dovolání (s výjimkami dle § 238 o. s. ř.) přípustné bez dalšího (viz
rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R
80/2013). V důsledku nesprávné domněnky o použití občanského soudního řádu ve
znění účinném do 31. 12. 2012 žalobce předpoklady přípustnosti taxativně
uvedené v § 237 o. s. ř. řádně nevymezil.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §
243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaná má právo na
náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování
advokátem v dovolacím řízení. Poté, co Ústavní soud zrušil vyhlášku č. 484/2000
Sb. (srov. nález ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, publikovaný ve
Sbírce zákonů České republiky pod č. 116/2013), výši mimosmluvní odměny
dovolací soud určil podle ustanovení § 1 odst. 1, 2, § 2, § 6 odst. 1, § 7 bodu
5, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách
advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v rozhodném znění
(dále jen „advokátní tarif“), tj. částkou 9.100,- Kč. Součástí nákladů je
paušální částka náhrady za úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši
300,- Kč (§ 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může
oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 30. července 2014
JUDr. Václav Duda
předseda senátu