USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudkyň JUDr. Heleny Novákové a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce P. P., zastoupeného Mgr. Janem Sikorou, advokátem se sídlem Vendryně 931, proti žalovanému D. T., zastoupenému Mgr. Barborou Sedlákovou, advokátkou se sídlem Křoví 111, o zaplacení 1 140 000 s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 219 C 30/2021, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 11. 2024, č. j. 37 Co 91/2024-258, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 13 160 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta Mgr. Jana Sikory.
(dle § 243f odst. 3 o. s. ř.)
1. Krajský soud v Brně (odvolací soud) v záhlaví uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 28. 4. 2023, č. j. 219 C 30/2021-179, jímž Městský soud v Brně (soud prvního stupně) uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 1 140 000 Kč s 9 % úrokem z prodlení ročně od 6. 12. 2018 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení; zároveň odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení. 2. Odvolací soud shledal důvodným požadavek žalobce na zaplacení výše uvedené částky s příslušenstvím představující bezdůvodné obohacení vzniklé odstoupením žalobce od smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené účastníky dne 16. 9. 2016. Při zjištění, že žalobce od smlouvy odstoupil dne 29. 10. 2018 a žaloba byla podána 29. 9. 2021, neshledal důvodnou žalovaným uplatněnou námitku promlčení.
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný (dále též „dovolatel“) dovolání, jehož součástí je i žádost o odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Ohledně přípustnosti ohlašuje, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního nebo hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3447/2021, prosazuje, že okamžikem, kdy právo bylo uplatněno poprvé, je okamžik výzvy k dodatečnému splnění smluvní povinnosti, od jejíhož doručení (dne 11.7.2018) počala běžet promlčecí lhůta, která uplynula dne 11. 7. 2021 a žaloba byla podána 29. 9. 2021, tedy až po jejím uplynutí.
4. Žalobce navrhl dovolání odmítnout.
5. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022, dále jen „o. s. ř.“ (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.). Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř.
6. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
7. Dovolání není přípustné pro dovolatelem tvrzený odklon od toho, co Nejvyšší soud uvedl v rozhodnutí, na něž poukazuje dovolatel, který zjevně ztotožňuje běh promlčecí lhůty u nároku na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého odstoupením od smlouvy s během lhůty pro uplatnění práva z porušení smluvní povinnosti. V dotyčném usnesení ze dne 25. 5. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3447/2021, jímž Nejvyšší soud odmítl dovolání jako nepřípustné, nejde o skutkově ani právně totožnou věc, proto nemůže obstát námitka, že soudy v této nyní projednávané věci nerespektovaly „závazný právní názor“ v otázce promlčení uplatněného nároku, resp. že se (soudy) při stanovení počátku běhu promlčecí lhůty od dotyčného rozhodnutí odchýlily.
8. Z výše uvedeného plyne, že podmínky přípustnosti dovolání stanovené v § 237 o. s. ř. nebyly naplněny, a proto Nejvyšší soud dovolání žalovaného podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
9. Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu žalovaného na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o dovolání. Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí [§ 243 písm. a) o. s. ř.]. O odkladu vykonatelnosti či právní moci napadeného rozhodnutí podle § 243 o. s. ř. lze uvažovat teprve tehdy, jsou-li splněny podmínky dovolacího řízení, dovolání je bezvadné a alespoň na základě předběžného posouzení se dovolání jeví jako pravděpodobně úspěšné.
10. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 18. 6. 2025
JUDr. Pavel Horňák předseda senátu