33 Cdo 1312/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce R. Z., proti žalovanému P. K., o zaplacení 259.815,10 Kč, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 12 C 175/2009, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 5. října 2010, č. j. 35 Co 366/2010-44, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Děčíně (soud prvního stupně) usnesením ze dne 6. dubna 2010, č. j. 12 C 175/2009-32, v důsledku zpětvzetí žaloby zastavil řízení o zaplacení 509.815,10 Kč a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci k odvolání žalobce usnesením ze dne 5. října 2010, č. j. 35 Co 366/2010-44, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž rekapituluje své pohledávky za žalovaným, připomíná, že žalovaný mu dosud nedoplatil ani částku 13.000,- Kč, která mu již byla soudem pravomocně přiznána, a uvádí, že nadále trvá na tom, aby mu žalovaný „zaplatil auta, která si vzal na leasing a dodnes je splácí“ (tedy částku 259.815,10 Kč). Dovolání bylo podáno včas k tomu legitimovaným subjektem (žalobcem), není však v dané věci přípustné. Podle § 237 o. s. ř. není přípustnost dovolání dána již proto, že rozhodnutí o zastavení řízení podle § 96 o. s. ř., není rozhodnutím ve věci samé (k výkladu pojmu „věc sama“ srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné pod R 61/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání v dané věci rovněž nezakládají, neboť rozhodnutí o zastavení řízení podle § 96 o. s. ř., není mezi tam taxativně vyjmenovanými případy. Lze tudíž uzavřít, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto bez jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) jako nepřípustné odmítl (§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c/ o. s. ř.), aniž se jím mohl zabývat z pohledu v něm uplatněných námitek. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalovanému v dovolacím řízení nevznikly náklady, na jejichž náhradu by jinak měl právo. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 27. dubna 2011
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r. předsedkyně senátu