U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci
žalobkyně Dopravního podniku města Brna, a.s. se sídlem v Brně, Hlinky 151,
zastoupené Mgr. Michaelem Buchlovským, advokátem se sídlem v Brně, Kopečná
987/11, proti žalovanému A. H., zastoupenému Mgr. Tomášem Horákem, advokátem se
sídlem v Praze 1, Ovocný trh 580/2, o zaplacení 1.025,- Kč s příslušenstvím,
vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 11 C 45/2013, o dovolání
žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. června 2013, č.
j. 57 Co 525/2013-15, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Opavě elektronickým platebním rozkazem ze dne 16. května 2013,
č. j. EPR 82404/2013-5, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 1.025,-
Kč se specifikovanými úroky z prodlení a nahradit jí náklady řízení ve výši
3.546,- Kč.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 25. června 2013, č. j. 57 Co
525/2013-15, rozhodnutí soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku o
nákladech řízení potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení tak, že žádný
z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost
spatřuje v tom, že odvolací soud nesprávně, v rozporu s ústavně konformní
judikaturou, posoudil otázku účelnosti nákladů, které žalobkyně vynaložila na
své právní zastoupení. Vyjadřuje přitom přesvědčení, že se jedná o vztah
vyplývající ze spotřebitelské smlouvy. Vlastní argumentaci žalovaný podpořil
odkazem na judikaturu Ústavního soudu ve věcech, v nichž byla posuzována
účelnost nákladů vynaložených za zastoupení účastníka řízení advokátem u tzv.
formulářových žalob (např. nález ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/2011).
Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a při současném
zrušení výroku III. rozhodnutí soudu prvního stupně věc vrátil soudu prvního
stupně k dalšímu řízení.
Protože dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 25. 6.
2013, bylo v dovolacím řízení postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 - dále jen „o. s.
ř.“ (srovnej čl. II bod 1. zákona č. 404/2012 Sb., čl. II. bod 2. zákona č.
293/2013 Sb.).
Žalovaný dovoláním - hodnoceno podle jeho obsahu - brojí výlučně proti výroku,
jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku o
nákladech řízení, kterým mu bylo uloženo zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů
řízení před soudem prvního stupně částku 3.546,- Kč.
Podle § 237 o. s. ř., které je namístě aplikovat, je dovolání přípustné též
proti akcesorickým výrokům rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se odvolací řízení
končí, včetně výroků o nákladech řízení. K těmto akcesorickým výrokům patří
nákladové výroky dovoláním napadeného usnesení. I pro ně ovšem platí omezení
přípustnosti dovolání podle § 238 odst. 1 písm. d/ o. s. ř., jež určuje, že
dovolání podle § 237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž
dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím
50.000,- Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní
vztahy nebo o věci uvedené v § 120 odst. 2; k příslušenství pohledávky se
přitom nepřihlíží. Peněžité plnění přiznané výrokem o nákladech řízení přitom
nelze označit pro účely posouzení přípustnosti dovolání za plnění ze vztahu ze
spotřebitelské smlouvy, z pracovněprávního vztahu nebo z věci uvedené v § 120
odst. 2 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn.
29 Cdo 1172/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č.
80/2013).
Protože v posuzované věci směřuje dovolání proti výroku usnesení, jímž odvolací
soud rozhodl o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, přičemž se nejedná
o výjimky uvedené v § 238 odst. 1 písm. d/ o. s. ř., jde o nepřípustné dovolání
a dovolacímu soudu nezbylo než je podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítnout.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 o. s.
ř.). Sluší se pouze uvést, že argumenty užité ve vyjádření žalobkyně k dovolání
žalovaného nebyly pro rozhodnutí o dovolání využitelné.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. dubna 2014