33 Cdo 1327/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci
žalobkyně Amisk Hescom s. r. o. se sídlem Praha 2, Vratislavova 32/4,
zastoupené JUDr. Petrem Matouškem, advokátem se sídlem Praha 4, Nad Ryšánkou
7/2005, proti žalovaným 1) V. B. a 2) A. H., zastoupeným JUDr. Petrem Orctem,
advokátem se sídlem Karlovy Vary, Na Vyhlídce 53, o 163.400,- Kč s
příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 15 C
423/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 6.
listopadu 2013, č. j. 12 Co 365/2013-225, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným na nákladech dovolacího řízení
14.830,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Petra
Orcta, advokáta se sídlem Karlovy Vary, Na Vyhlídce 53.
řízení, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle § 237
zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 - dále jen „o. s. ř.“ (srovnej čl. II bod 1. a 7. zákona č. 404/2012 Sb.,
čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená otázka posouzena jinak. Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§
42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu
se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje
splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až § 238a o. s. ř.) a čeho se
dovolatel domáhá (dovolací návrh). Podle 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí
odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Spojuje-li žalobkyně přípustnost dovolání s tím, že napadené rozhodnutí závisí
na vyřešení otázek hmotného i procesního práva, při jejichž řešení se odvolací
soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí jít o takové
otázky, na nichž byl výrok rozsudku odvolacího soudu z hlediska právního
posouzení skutečně založen. Takovou není otázka posouzení kompenzační námitky
žalovaných ani otázka posouzení práva na zaplacení ceny díla, jež objednatel
převzal s vadami. Na posouzení těchto právních otázek totiž napadené rozhodnutí
nespočívá. Odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, že účastníci uzavřeli dne 23. 9. 2009 v souladu s § 631 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění
účinném do 31. 12. 2013 - dále jen „obč. zák.“ (srov. § 3028 zákona č. 89/2012
Sb.), smlouvu o dílo č. 030/2009, v níž se žalobkyně zavázala pro žalované
zhotovit spodní stavbu pro rodinný domek na označeném pozemku za sjednanou
cenu. Tu se žalovaní zavázali zaplatit ve smluvených splátkách s tím, že
konečnou úhradu zaplatí v den předání díla. Jelikož žalovaní dílo pro vady, jež
byly odstranitelné s nákladem 255.322,- Kč, nepřevzali, nemá žalobkyně právo na
zaplacení poslední splátky ceny díla ve výši 84.634,- Kč (to bylo vázáno na
dokončení díla a jeho předání). Neopodstatněným shledal odvolací soud i nárok
žalobkyně na zaplacení částky 70.400,- Kč vyúčtované žalovaným za „odsouhlasené
vedlejší rozpočtové náklady“, neboť žalobkyně neprokázala, že žalovaní tyto
náklady odsouhlasili. Nebylo-li žalobě vyhověno co do jistiny, nebylo možno
přiznat ani požadované úroky z prodlení (v kapitalizované výši 8.366,- Kč).
Pokud jde o další argumentaci obsaženou v dovolání, je třeba uvést, že
žalobkyně sice zpochybňuje správnost závěru, že jí nevzniklo právo na zaplacení
částek 84.634,- Kč a 70.400,- Kč, avšak (posuzováno podle obsahu - § 41 odst. 2
o. s. ř.), činí tak procesně neregulérním způsobem. Námitky žalobkyně totiž
primárně míří proti skutkovým zjištěním, na nichž odvolací soud založil právní
posouzení věci. Žalobkyně na podkladě vlastní verze skutku, že žalovaní dílo
převzali, že částka 84.634,- Kč není konečným vyúčtováním díla (jehož zaplacení
je ve smlouvě vázáno na předání díla), ale jednou ze smluvených splátek ceny
díla, a že částka 70.400,- Kč představuje smluvenou cenu za vedlejší rozpočtové
náklady, prosazuje oproti odvolacímu soudu právní názor, že má nárok na
zaplacení žalovaných částek. Pomíjí, že uplatněním způsobilého dovolacího
důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení
věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení
věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající
se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř.) nelze úspěšně
napadnout dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 o. s. ř.
Konečně namítá-li žalobkyně nepřezkoumatelnost rozsudku odvolacího soudu,
nenapadá žádný jeho právní závěr vyplývající z hmotného nebo procesního práva,
na němž je rozhodnutí věci založeno, nýbrž vytýká odvolacímu soudu, že řízení
zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K
takové vadě však dovolací soud přihlíží pouze v případě, jedná-li se o dovolání
přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3
věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. října 2014
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu