33 Cdo 1344/2021-233
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně RI OKNA, a.s., se sídlem Bzenec, Úkolky 1055, identifikační číslo osoby 60724862, zastoupené JUDr. Ing. Pavlem Schreiberem, advokátem se sídlem Brno, Jakubská 121/1, proti žalovanému městu Uherské Hradiště, se sídlem Uherské Hradiště, Masarykovo náměstí 19, identifikační číslo osoby 00291471, zastoupenému JUDr. Josefem Pitnerem, advokátem, se sídlem Uherské Hradiště, Krátká 143, o 333 377 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 2 C 48/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 3. 12. 2020, č. j. 58 Co 152/2020-192, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Uherském Hradišti (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. 2. 2020, č. j. 2 C 48/2019-155, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 333 377 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 333 377 Kč od 20. 11. 2018 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu ohledně úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 30 500 Kč od 20. 11. 2018 do zaplacení (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky III. a IV.). Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 3.
12. 2020, č. j. 58 Co 152/2020-192, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku II. (výrok I.), změnil jej ve výroku I. tak, že zamítl žalobu, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 333 377 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 333 377 Kč od 20. 11. 2018 do zaplacení (výrok II.), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výroky III. a IV.). Soudy obou stupňů vycházely ze zjištění, že účastníci spolu dne 6. 9. 2016 uzavřeli smlouvu o dílo č. 15/2016/1, kterou se žalobkyně jako zhotovitelka zavázala pro žalovaného (objednatele) provést výměnu hlavních vstupních dveří v bytovém domě č. p.
XY v XY, ulici XY za dohodnutou cenu (333 377 Kč). Žalobkyně dílo ve sjednané době (do dne 31. 10. 2016) dokončila s tím, že žalovaný odmítl podepsat předávací protokol. Následně (dne 11. 11. 2016) žalovaný vytkl, že zhotovitelka dílo neprovedla řádným způsobem (na všechny vchodové dveře byl dodán vadný dveřní zámek, všechny vchodové dveře měly odlišnou světlost a uzavírací větrací mřížky namísto v odstínu RAL 9010 byly dodány v odstínu RAL 9016). Žalobkyně s uvedenými výhradami nesouhlasila - s výjimkou odstínu větracích mřížek, jejichž výměnu přislíbila.
Žalovaný dopisem ze dne 10. 7. 2017 od smlouvy o dílo pro vady odstoupil, vstupní dveře nechal demontovat. Na podkladě uvedených zjištění soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně dílo provedla, neboť je dokončila a došlo k jeho předání, přestože žalovaný nepodepsal předávací protokol. Ze znaleckého posudku soud prvního stupně zjistil, že dílo bylo (v kontextu výhrad uplatněných objednatelkou) provedeno podle smlouvy a bez vad, s výjimkou odstínu větracích mřížek; nedodržení odstínu představovalo vadu toliko estetickou, která nebránila tomu, aby dílo sloužilo ke svému účelu.
Odstranění této vady zhotovitelka přislíbila, ale žalovaný jí v tom zabránil, neboť dílo demontoval. Protože dílo nemělo vady a odpovídalo smlouvě, žalovaný nebyl oprávněn od smlouvy odstoupit. Provedením díla žalobkyni vzniklo právo na zaplacení ceny, k jejíž úhradě byl žalovaný marně vyzván; soud prvního stupně proto žalobě vyhověl. Odvolací soud po zopakování dokazování smlouvou o dílo ze dne 6. 9. 2016 zdůraznil, že ač je vznik práva na zaplacení ceny díla vázán na jeho provedení (dokončení a předání), strany si ve smlouvě ujednaly, že splatnost ceny díla nastane do 30 dnů poté, co bude faktura vystavená zhotovitelkou po provedení díla a splňující náležitosti daňového dokladu dle příslušných platných právních předpisů doručena objednateli.
Z toho dovodil, že v případě, že zhotovitelka dílo doposud neprovedla (tj. nedokončila a nepředala), právo na zaplacení ceny díla jí nevzniklo, a v případě jeho provedení (dokončení a předání) není nárok dosud splatný, neboť nebyla splněna ve smlouvě sjednaná podmínka splatnosti (ceny díla) vázané na doručení (řádné) faktury. Protože žalobkyně fakturu žalovanému dosud nedoručila, je dle odvolacího soudu z pohledu výsledku sporu nadbytečné se zabývat tím, zda dílo bylo provedeno, či „obranou žalovaného“.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (čl. II zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.; dále jen „o. s. ř.“), neboť je přesvědčena, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, které dosud nebyly dovolacím soudem řešeny, nebo při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Dovolatelka vytýká odvolacímu soudu, že nevyřešil otázku, zda jako zhotovitelka dílo dokončila, což považuje za stěžejní pro posouzení věci. Kdyby totiž dílo dokončeno nebylo, pak se musí uplatnit ustálená rozhodovací praxe dovolacího soudu (konkrétně rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 4092/2007, ze dne 29. 10. 2009), podle níž v případě, že objednatel nechá dokončit dílo třetí osobou, zaniká tím závazek původního zhotovitele dílo dokončit pro dodatečnou nemožnost plnění. V takovém případě nastávají obdobné účinky jako při odstoupení od smlouvy, tj. zanikají práva a povinnosti stran ze smlouvy a strany jsou povinny si vrátit poskytnutá plnění.
K dovolacímu přezkumu proto dovolatelka předkládá (první) otázku, u níž má za to, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (představované výše citovaným rozhodnutím), zda v případě, pokud provedení díla znemožní objednatel, když dílo demontuje, respektive demontuje a nechá jej provést třetí osobou, zaniká závazek ze smlouvy z důvodu následné nemožnosti plnění.
Za dosud dovolacím soudem neřešenou pokládá otázku, zda „zaniká závazek zhotovitele předat dílo pro následnou nemožnost plnění, když zhotovitel dílo dokončil, ale objednatel nechal dílo před předáním demontovat, respektive demontovat a následně provést třetí osobou“.
Dále se podle dovolatelky odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení otázky, zda „když zhotovitel dílo dokončí, ale předání díla znemožní objednatel, který dílo demontuje, respektive demontuje a nechá jej znovu provést třetí osobou, zaniká závazek ze smlouvy jako celek, nebo zaniká pouze část závazku; pokud zaniká pouze část závazku, tak která“. Jako poslední dovolatelka předkládá k posouzení otázku dosud dovolacím soudem neřešenou, zda se „v případě, pokud je vystavení faktury zhotovitelem podmíněno provedením díla (tj. jeho dokončením a předáním), stává takové vystavení faktury nesplnitelným (právně nemožným), pokud objednatel znemožní dílo předat, když jej demontuje, respektive demontuje a nechá je provést třetí osobou“.
Protože se odvolací soud nezabýval otázkou dokončení a předání díla, právními dopady demontování díla ze strany žalovaného a jeho provedení třetí osobou a případně i oprávněností odstoupení od smlouvy o dílo ze strany žalovaného, je
jeho právní posouzení neúplné.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o. s. ř.).
Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud; skutkový stav, na němž odvolací soud založil meritorní rozhodnutí, přezkumu nepodléhá a pro dovolací soud je závazný. Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 a § 211 o.
s. ř.), jehož výsledkem jsou skutková zjištění rozhodná pro aplikaci právní normy, nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem nesprávného právního posouzení. Námitky dovolatelky týkající se dokončení a předání díla (tj. zda dílo bylo provedeno) mají základ v polemice se skutkovými zjištěními odvolacího soudu. Důkazům, které byly v řízení provedeny a následně zhodnoceny, odpovídá skutkový závěr, že žalobkyně na základě uzavřené smlouvy dokončila a předala dílo (spočívající v rekonstrukci vchodových dveří domů žalovaného), jež při předání vykazovalo pouze drobnou vadu spočívající v odlišné barevnosti odstínu jeho součásti (větracích mřížek), kterou se žalobkyně zavázala odstranit.
Provedením díla žalobkyni vzniklo právo na zaplacení ceny díla, jejíž splatnost, která byla podle ujednání ve smlouvě vázána na doručení řádně vystavené faktury, však dosud nenastala. Není zde extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, jejichž hodnocení není založeno na libovůli, takže ani bezdůvodně namítané pochybení odvolacího soudu při zjišťování, zda došlo k dokončení a předání díla, nemohlo založit porušení ústavně zaručených práv a svobod žalobkyně (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17.
12. 2014, sp. zn. I. ÚS 3093/13). Obrana, založená na přesvědčení dovolatelky, že odvolací soud nevyřešil otázku, zda dílo dokončila a zda došlo k jeho předání, není zpochybněním právního posouzení věci odvolacím soudem. Odvolací soud se sice ve svém odůvodnění omezil na právní závěry vyplývající ze zjištění týkajícího se splatnosti ceny díla (konstatoval, že v případě, že zhotovitelka dílo doposud neprovedla, tj. nedokončila a nepředala, právo na zaplacení ceny díla jí nevzniklo, a v případě jeho provedení /dokončení a předání/ není nárok dosud splatný, neboť nebyla splněna ve smlouvě sjednaná podmínka splatnosti ceny díla vázané na doručení (řádné) faktury), nicméně po skutkové stránce se nijak neodchýlil od závěrů soudu prvního stupně, který zjistil, že žalobkyně dokončené dílo předala bez vad, jež by opodstatňovaly právo žalovaného od smlouvy odstoupit.
Dovolatelka formulaci otázek, jež předkládá k dovolacímu přezkumu, staví na své vlastní skutkové verzi, prosazuje-li (dovolávaje se rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2009, sp. zn. 23 Cdo 4092/2007), že (i) objednatel znemožnil provedení díla, že (ii) zhotovitel dílo dokončil, ale objednatel nechal dílo před jeho předáním demontovat a že (iii) objednatel předání díla znemožnil. Z toho plyne, že žalobkyně se předloženou argumentací domáhá přezkumu právního závěru odvolacího soudu procesně neregulérním způsobem.
Její námitky, byť je podpořila odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu, jsou z tohoto důvodu bezcenné. Námitkou týkající se nedostatečného odůvodnění rozhodnutí dovolatelka nenapadá žádný právní závěr odvolacího soudu vyplývající z hmotného nebo procesního práva, na němž je rozhodnutí o věci založeno, ale vytýká soudu, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K takové vadě dovolací soud ovšem přihlíží jen v případě, jedná-li se o dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o.
s. ř.); tento předpoklad však v dané věci splněn není.
Sluší se poznamenat, že i judikatura Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) zastává názor, že ačkoliv čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod soudy zavazuje, aby svá rozhodnutí odůvodňovaly, nemůže být tento závazek chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument, a proto rozsah této povinnosti se může měnit podle povahy rozhodnutí a musí být analyzován ve světle okolností každého případu [srov. rozsudky ESLP ve věcech Van de Hurk versus Nizozemsko ze dne 19.
4. 1994 (stížnost č. 16034/90), Ruiz Torija versus Španělsko ze dne 9. 12. 1994 (stížnost č. 18390/91), Higgins versus Francie ze dne 19. 2. 1998 (stížnost č. 20124/92, Sbírka rozsudků a rozhodnutí 1998-1) a Hirvisaari versus Finsko ze dne 27. 9. 2001 (stížnost č. 49684/99)]. Odvolací soud se tak při zamítnutí odvolání v principu může omezit na převzetí odůvodnění rozhodnutí nižšího soudu [viz rozsudek ESLP ve věci Helle versus Finsko ze dne 19. 12. 1997 (stížnost č. 20772/92)]. Shodně judikuje i Ústavní soud ČR (srov. odůvodnění nálezu ze dne 11.
5. 2004, sp. zn. III. ÚS 266/03). Odvolací soud se sice ve svém odůvodnění omezil na právní závěry vyplývající z jeho zjištění týkajícího se splatnosti ceny díla, nicméně je zřejmé, že se po skutkové stránce neodchýlil od závěrů soudu prvního stupně, který zjistil, že žalobkyně dokončené dílo předala bez vad. To nakonec potvrzuje sama dovolatelka ve svém dovolání, uvádí-li, že odvolací soud „pouze konstatoval, že se ztotožnil s postupem a závěrem soudu prvního stupně“.
Žalobkyně napadla rozsudek odvolacího soudu výslovně v celém rozsahu, tj. i ve výrocích o nákladech odvolacího řízení; ve vztahu k nim však žádnou argumentaci – natož tu, jež by se vázala k obligatorním údajům ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř. doplnitelným jen ve lhůtě uvedené v § 241b odst. 3 o. s. ř. – nevznesla.
Navíc dovolání směřující proti výroku o náhradě nákladů řízení není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Nepředložil-li dovolatel k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§ 243f odst. 3 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 4. 2022
JUDr. Pavel Horňák předseda senátu