33 Cdo 1348/2024-222
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Horňákem ve věci žalobkyně FleetCom s.r.o., se sídlem Praha 4, Braník, Branická 1325/91, identifikační číslo osoby 29135389, zastoupené Mgr. Jindřichem Hájkem, advokátem se sídlem Praha 1, Na Poříčí 1071/17, proti žalované E. H., o zaplacení 74 633 Kč, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 12 C 60/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 11. 2023, č. j. 12 Co 153/2023-206, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Okresní soud v Litoměřicích (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 12. 5. 2023, č. j. 12 C 60/2022-174, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč (výrok I.), zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 31 221 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 31 221 Kč od 5. 2. 2020 do zaplacení (výrok II.), žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni 74 633 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 74 633 Kč od 5. 2. 2020 do zaplacení (výrok III.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV.)
2. Krajský soud v Ústí nad Labem (odvolací soud) rozsudkem ze dne 24. 11. 2023, č. j. 12 Co 153/2023-206, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. potvrdil, ve výroku o nákladech řízení změnil výši nákladů řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
3. Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu podané za žalovanou JUDr. Vilémem Peřinou, advokátem se sídlem Ústí nad Labem, Sebuzín 51 (vyškrtnut ze seznamu advokátů od 1. 1. 2025), neobsahuje obligatorní náležitost, a sice vymezení toho, v čem žalovaná spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání a dovolací důvod (§ 241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „o. s. ř.“); o tyto náležitosti již dovolání nemůže být doplněno (§ 241b odst. 3 o. s. ř.).
4. Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
5. Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. je dovolatel povinen v dovolání uvést, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části). Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolaní, znamená, že je povinen uvést, od řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud a) odchýlil od „ustálené rozhodovací praxe“ dovolacího soudu nebo b) která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo c) která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, d) popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena (opětovně, ale) jinak.
6. Podle § 241a odst. 3 o. s. ř. důvod dovolání se vymezí tak, že
dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
7. Z úpravy přípustnosti dovolání je zřejmé, že Nejvyšší soud se nemá zabývat každým vyjádřením nesouhlasu s rozhodnutím odvolacího soudu, nýbrž takové vyjádření nesouhlasu musí splňovat zákonné požadavky (k tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8.6. 2016, sp. zn. II. ÚS 553/16).
8. Obsahově (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) žalovaná v dovolání pouze polemizuje s tím, jak odvolací soud a soud prvního stupně postupovaly a jak rozhodly. Absence údaje o tom, v čem podle ní spočívá splnění předpokladů přípustnosti dovolání, a absence důvodu dovolání zatěžují podání kvalifikovanou vadou, kterou již nelze odstranit.
9. Nadto je vhodné poznamenat, že v dovolání uplatněnou argumentací, kterou zpochybňuje správnost závěru odvolacího soudu týkajícího se dokončení a předání díla, založenou na tvrzení, že podpis na montážním listě „není jejím pravým podpisem“ (a že jej „nepodepsala“), dovolatelka v rozporu s § 241a odst. 6 o. s. ř. uplatnila novou skutečnost.
10. K výzvě soudu prvního stupně učiněnému „doplnění podání z 9. 3. 2024“ dovolací soud nepřihlížel, neboť bylo podáno po uplynutí lhůty k dovolání (§ 240 odst. 1 věta první ve spojení s § 240 odst. 2 větou první), navíc námitky v něm uplatněné, že „nebylo postaveno na jisto, co bylo předmětem smlouvy“ a že „ze spisu není patrné, že by proběhlo nějaké hodnocení způsobilosti díla složit svému účelu“, jsou skutkové povahy; ohledně předmětu uzavřené smlouvy lze odkázat na odstavec 34 odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, který rovněž z provedených důkazů (montážní list a výslech svědka Šestáka) učinil zjištění, že k předvedení funkčnosti tepelného čerpadla došlo.
11. Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 věty první ve spojení s § 243f odst. 2 o. s. ř. odmítl.
12. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 2. 2025
JUDr. Pavel Horňák předseda senátu