33 Cdo 1358/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci
žalobce Ing. L. B., zastoupeného JUDr. Ivanou Kejmarovou, advokátkou se sídlem
ve Slušticích 1, proti žalované B. B., zastoupené JUDr. Ing. Rudolfem Kutnarem,
advokátem se sídlem v Praze 6, Na Višňovce 1044/1, o určení vlastnictví, vedené
u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. 12 C 91/2010, o dovolání žalobce
proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. ledna 2013, č. j. 28 Co
27/2013-276, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud Praha - východ usnesením ze dne 29. října 2012, 12 C 91/2010-253,
ustanovil žalobci zástupcem pro dovolací řízení JUDr. Tomáše Matouška, Ph.D.,
advokáta se sídlem v Praze 1, Senovážné nám. 978/23.
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 29. ledna 2013, č. j. 28 Co 27/2013-276,
usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrh žalobce na ustanovení
zástupce pro dovolací řízení zamítl.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Nesouhlasí se závěrem
odvolacího soudu, že nesplňuje předpoklady vymezené v § 30 o. s. ř. pro
ustanovení zástupce z řad advokátů, neboť za situace, kdy mu již marně uplynula
lhůta pro podání dovolání, by případné dovolání bylo zřejmě bezúspěšným
uplatňováním práva. Prosazuje názor, že podáním žádosti o ustanovení zástupce z
řad advokátů pro dovolací řízení došlo ve smyslu ustanovení § 241b odst. 3 věty
druhé o. s. ř. k přerušení lhůty k podání dovolání. Protože dovolací soud tuto
otázku dosud neřešil („odvolací soud na podporu svého názoru žádnou judikaturu
necituje“ a „použitelná judikatura nebyla na internetu nalezena“), má dovolatel
za to, že jsou splněny důvody přípustnosti dovolání. Dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu není podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (srovnej
článek II., bod 1. přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb.), přípustné,
neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí na vyřešení otázky hmotného
nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené
rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu
dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, a nejedná
se ani o případ, kdy má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena
jinak (§ 237 o. s. ř.). Podle § 240 o. s. ř. může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení
rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li
odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného
usnesení. Podle § 241b odst. 3 věty druhé o. s. ř. platí, že nebyla-li v době podání
dovolání splněna podmínka tzv. povinného zastoupení v dovolacím řízení, běží
tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této
podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce,
běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o
této žádosti rozhodnuto. K dovolacímu přezkumu předložená otázka, „zda plyne lhůta k podání dovolání,
pakliže byla podána toliko žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů pro
dovolací řízení, aniž žadatel podal dovolání“ (tj. otázka včasnosti dovolání),
kterou odvolací soud coby otázku prejudiciální správně promítl do úvah o zřejmé
bezúspěšnosti žalobcem uplatněného práva, nemůže činit dovolání přípustným,
neboť nepatří mezi ty, které nebyly dovolacím soudem řešeny (jde naopak o
notorietu, neboť včasnost dovolání je dovolacím soudem posuzována vždy, výklad
ustanovení § 240 o. s. ř. je zcela ustálený a nečiní v teorii ani praxi žádné
potíže), a odvolací soud se při jejím řešení neodchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu. Lze přisvědčit žalobci, že tzv. povinné zastoupení dovolatele je zvláštní
podmínkou dovolacího řízení, která musí být splněna. Nelze však pomíjet, že
dovolací řízení je zahájeno podáním dovolání. Podání žalobce ze dne 21. 10. 2012 není podle obsahu dovoláním, čehož si žalobce je - jak vyplývá z jeho
argumentace - ostatně dobře vědom.
Jestliže žalobce nepodal dovolání, nebylo
dovolací řízení zahájeno a logicky vzato již proto je vyloučeno, aby mu soud
pro neexistující řízení ustanovil zástupce z řad advokátů. Požadovat ustanovení
zástupce z řad advokátů pro dosud nezahájené dovolací řízení po marném uplynutí
lhůty k dovolání nelze hodnotit jinak než jako zřejmě bezúspěšné uplatnění
práva. Ustanovením § 241b odst. 3 věty druhé o. s. ř., jehož se žalobce
dovolává, nelze danou situaci poměřovat právě proto, že jeho aplikovatelnost
předpokládá samu existenci dovolání. Dovoláním zpochybněný závěr odvolacího
soudu je tudíž konformní s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, od níž nemá
dovolací soud důvodu se odchylovat ani v posuzovaném případě. Zcela bez významu pak je námitka žalobce, že se soudy dostatečně nevypořádaly s
jeho majetkovými a výdělkovými poměry. Tato námitka směřující proti
nesprávnému, resp. neúplnému skutkovému zjištění není podle současné právní
úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz § 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario). Nejvyšší soud nepřípustné dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 věta první o. s. ř.).
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího
řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 29. října 2013
JUDr. Ivana Z l a t
o h l á v k o v á
předsedkyně senátu