33 Cdo 1386/2007
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové
ve věci žalobce K. V., proti žalované R., akciové společnosti, zastoupené
advokátem, o 68.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mostu
pod sp. zn. 11 C 342/2002, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v
Ústí nad Labem ze dne 6. října 2006, č. j. 11 Co 759/2005-46, takto:
I.Dovolání se zamítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Mostu (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne
23. června 2005, č. j. 11 C 342/2002-28, zamítl žalobu, kterou se žalobce
domáhal vůči žalované zaplacení částky 68.000,- Kč s blíže specifikovaným
příslušenstvím. Vzal za prokázané, že účastníci poté, co se žalobce zúčastnil
semináře, na kterém mu byl vysvětlen princip fungování žalované, uzavřeli
smlouvu o půjčce částky 68.000,- Kč, jež byla podmínkou účasti v projektu
nazvaném „A.“; téhož dne uzavřeli rovněž smlouvu o zajišťovacím převodu práva.
V listopadu 2001 žalobce obdržel od žalované návrh na uzavření komisionářské
smlouvy mezi ním a obchodníkem s cennými papíry. Po ověření hodnoty zajištění
smlouvu s obchodníkem s cennými papíry neuzavřel. Z tohoto důvodu nebylo možno
převést na účet obchodníka cenné papíry typu S., které měly sloužit k zajištění
poskytnuté půjčky. Žalobce dne 2. 12. 2001 a opakovaně dne 6. 2. 2002 odstoupil
od uzavřené smlouvy o půjčce, přičemž žalovaná tento jeho krok odmítla
akceptovat. Na tomto skutkovém základě soud prvního stupně uzavřel, že
účastníci uzavřeli smlouvu o půjčce, kterou žalobce půjčil žalované částku
68.000,- Kč splatnou do 20 let od podpisu této smlouvy proti zpětnému převodu
vlastnického práva ke 2 ks cenných papírů „U. S. T. S. S. I. P. 0,00%“, k nimž
měl žalobce získat vlastnické právo smlouvou o zajišťovacím převodu
vlastnického práva. Smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva byla
uzavírána pro případ, že by žalovaná ve lhůtě splatnosti půjčenou částku
žalobci nevrátila. Žalobce se zavázal zřídit si u žalovanou určeného obchodníka
s cennými papíry účet, na který mu měly být cenné papíry ve lhůtě 150 dnů od
uzavření smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva převedeny. Jestliže
žalobce potřebnou součinnost neposkytl, neměl právo od smlouvy o půjčce
odstoupit (viz čl. I. smlouvy o zajišťovacím převodu práva a čl. III. smlouvy o
půjčce). Protože dosud nenastala splatnost půjčky a žalobce neměl právo od
smlouvy o půjčce odstoupit, nemohlo být jeho žalobě vyhověno.
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 6. října 2006, č. j.
11 Co 759/2005-46, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil žalované
povinnost zaplatit žalobci částku 68.000,- Kč s 6,5% úrokem z prodlení od 21.
2. 2002 do zaplacení; zároveň potvrdil zamítavý výrok o požadavku na zaplacení
6,5% úroku z prodlení ze žalované částky za den 20. 2. 2002 a rozhodl o
nákladech řízení
před soudy obou stupňů. Vyšel ze zjištění, že dne 20. 8. 2001 uzavřeli
účastníci smlouvu o půjčce ve výši 68.000,- Kč splatnou včetně úroku do 20ti
let od podpisu smlouvy oproti zpětnému převodu vlastnického práva ke 2 ks
cenných papírů „U. S. T. S. S. I. P. 0,00%“, k nimž měl žalobce získat
vlastnické právo smlouvou o zajišťovacím převodu vlastnického práva uzavřenou
rovněž 20. 8. 2001. Ve smlouvě o půjčce bylo dohodnuto, že žalobce je oprávněn
od ní jednostranně odstoupit v případě, že na něho žalovaná nepřevede ve lhůtě
150 dnů od podpisu této smlouvy vlastnické právo k uvedeným cenným papírům. V
případě odstoupení se žalovaná zavázala vrátit půjčku bez zbytečného odkladu.
Žalobci právo na odstoupení nemělo vzniknout, pokud řádně a včas nesplní své
závazky ze smlouvy o zajišťovacím převodu práva, zejména jestliže si nezaloží
na své jméno účet u žalovanou určeného obchodníka s cennými papíry nezbytný k
realizaci převodu vlastnického práva. Účelem zajišťovacího převodu vlastnického
práva k uvedeným cenným papírům bylo zajištění závazku žalované vrátit půjčku.
Podle smluvního ujednání včasné a řádné splnění závazku žalované plynoucího z
půjčky, který je zajištěn touto smlouvou, je rozvazovací podmínkou, tedy že
uplynutím dne, ve kterém dojde k úplnému zániku zajišťovaného závazku vůči
žalobci, přechází vlastnické právo ke 2 ks cenných papírů zpět na žalovanou. V
případě, že žalovaná nesplní své závazky z půjčky vůči žalobci do jednoho
měsíce po splatnosti závazku z půjčky, je žalobce oprávněn s cennými papíry
nakládat podle svého uvážení s tím, že jeho pohledávka včetně příslušenství
plynoucího z půjčky, je převodem vlastnického práva ke dvěma kusům cenných
papírů na žalobce zcela uspokojena. Žalovaná následně zaslala žalobci k podpisu
návrh na uzavření komisionářské smlouvy o obstarání obchodů se zahraničními
cennými papíry č. 01-5575 za účelem zřízení účtu u obchodníka s cennými papíry
společnosti B. & p., a. s., kterou žalobce odmítl podepsat. Dopisem ze dne 3.
2. 2002 žalobce odstoupil od smlouvy o půjčce z důvodu uplynutí lhůty určené k
převodu cenných papírů; současně požádal o vrácení částky 68.000,- Kč.
Na základě shora uvedené rekapitulace skutkových zjištění se odvolací soud
neztotožnil s právním posouzením věci soudem prvního stupně. Jestliže je
smlouva
o půjčce včetně ujednání o možnosti od ní odstoupit (§ 48 odst. 1 obč. zák.)
platným právním úkonem, neplatí totéž o smlouvě o zajišťovacím převodu práva.
Jejím předmětem může být jen existující převoditelné právo dlužníka a nikoliv
třetí osoby.
Ze čl. I. a V. smlouvy o zajišťovacím převodu práva vyplývá, že žalovaná v době
převodu (tj. dne 20. 8. 2001 – viz čl. II. smlouvy o zajišťovacím převodu)
nebyla vlastnicí uvedených dvou kusů cenných papírů a z tohoto důvodu je
smlouva o jejich zajišťovacím převodu absolutně neplatná, neboť tento úkon
(smlouva) „svými účinky zákon, jeho účel a smysl obchází (§ 39 obč. zák.)“. Má-
li totiž tento zajišťovací institut podle § 553 obč. zák. plnit svou roli, musí
právo, jehož převodem má být splnění závazku zajištěno, existovat již v době
tohoto převodu. Proto je neplatná nejen smlouva o zajišťovacím převodu práva ze
dne 20. 8. 2001, ale rovněž ta ujednání ve smlouvě o půjčce, která na uvedenou
smlouvu o zajišťovacím převodu výslovně odkazují (kromě jiného i poslední věta
čl. III. smlouvy). Neplatným není ujednání o možnosti žalobce odstoupit od
smlouvy o půjčce v případě, že ve lhůtě 150 dnů od podpisu této smlouvy na něj
žalovaná nepřevede vlastnické právo k uvedeným cenným papírům. Žalobce tak
platně po uplynutí sjednané lhůty od smlouvy o půjčce odstoupil dopisem ze dne
3. 2. 2002. Plnění ze zrušené smlouvy je tak žalovaná povinna žalobci podle §
457 a § 451 obč. zák. vydat.
V dovolání, jehož přípustnost žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovozuje
z § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., odvolacímu soudu vytýká, že jeho
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a vychází ze skutkového
zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném
dokazování. Není srozuměna se závěrem, že smlouva o zajišťovacím převodu
vlastnického práva ze dne 29. 7. 2003 je podle § 39 obč. zák. absolutně
neplatná a že neplatností jsou postiženy i ty části smlouvy o půjčce, které se
na ni odvolávají, zejména zákaz jednostranného odstoupení od smlouvy o půjčce,
v případě, že žalobce včas a řádně nesplní svoje závazky plynoucí ze smlouvy o
zajišťovacím převodu práva. Odvolacímu soudu vytýká nesprávný skutkový závěr,
že ke dni uzavření smlouvy o zajišťovacím převodu práva neměla na svém účtu u
společnosti B. & p., a. s. sporné cenné papíry; tuto skutečnost odvolací soud
vůbec nezjišťoval a dovodil ji pouze výkladem čl. I smlouvy o zajišťovacím
převodu práva. Taktéž se odvolací soud nezabýval tím, ke kterému okamžiku
smlouva o zajišťovacím převodu práva nabyla účinnosti (viz čl. V. této
smlouvy). Nadále pak prosazuje názor, že žalobce nebyl oprávněn od smlouvy o
půjčce odstoupit, jelikož neposkytl žalované potřebnou součinnost, na kterou
byl zajišťovací převod vlastnického práva vázán. S tímto odůvodněním
dovolatelka navrhla zrušit rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátit k dalšímu
řízení.
Žalobce navrhl dovolání zamítnout.
Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou a je přípustné podle
§ 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal v napadeném rozsahu,
jsa vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak byly obsahově vymezeny
(§ 242 odst. 3 o. s. ř.).
Podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. lze dovolání podat z důvodu, že
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávným právním
posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou
aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis,
než který měl správně použít, nebo sice aplikoval správný právní předpis, ale
nesprávně jej vyložil, popřípadě ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné
právní závěry.
Naplnění tohoto dovolacího důvodu spatřuje žalovaná v závěru o neplatnosti
smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva ze dne 20. 8. 2001.
Podle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem
odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.
Podle § 553 odst. 1 obč. zák. splnění závazku může být zajištěno převodem práva
dlužníka ve prospěch věřitele (zajišťovací převod práva).
Podle § 553 odst. 2 obč. zák. smlouva o zajišťovacím převodu práva musí být
uzavřena písemně.
Otázkou zajišťovacího převodu vlastnického práva a platností smluv, na jejichž
základě k převodu má dojít, se zabýval velký senát Nejvyššího soudu v rozsudku
ze dne 15. října 2008, sp. zn. 31 Odo 495/2006. V něm přijal závěr, že
zajišťovacím převodem práva ve smyslu § 553 obč. zák. se i bez výslovného
zakotvení rozvazovací podmínky ve smlouvě rozumí ujednání o převodu práva s
rozvazovací podmínkou, jejímž splněním se vlastníkem věci bez dalšího stává
původní majitel (dlužník, který toto zajištění dal). Nejvyšší soud se
jednoznačně postavil za názor, že smlouva o zajišťovacím převodu práva, která
neobsahuje ujednání o tom, jak se smluvní strany vypořádají v případě, že
dlužník zajištěnou pohledávku věřiteli řádně a včas neuhradí, je absolutně
neplatná. Totéž platí, obsahuje-li uvedená smlouva v dotčeném směru pouze
ujednání, podle kterého se věřitel při prodlení dlužníka s úhradou zajištěné
pohledávky bez dalšího (nebo na základě jednostranného úkonu věřitele) stane
trvalým vlastníkem převedeného majetku při současném zániku zajištěné
pohledávky.
Z pohledu těchto přijatých zásad je správný závěr odvolacího soudu, že smlouva
o zajišťovacím převodu vlastnického práva k cenným papírům je neplatná.
Smluvní ujednání, podle něhož v případě prodlení žalované se splněním závazku
vyplývajícího ze smlouvy o půjčce „… je nabyvatel oprávněn s cennými papíry
nakládat podle svého uvážení s tím, že pohledávka nabyvatele včetně
příslušenství plynoucí z půjčky je převodem vlastnického práva k 2 ks cenných
papírů na nabyvatele zcela uspokojena“ (čl. IV. smlouvy o zajišťovacím převodu
vlastnického práva ze dne
20. 8. 2001), je oním případem nepřípustného ujednání ve smlouvě o zajišťovacím
převodu práva, s nímž je spojována neplatnost takové smlouvy (jde o obdobu tzv.
propadné zástavy).
Je-li neplatná smlouva o zajišťovacím převodu práva, nelze se domáhat splnění
dohodnutých povinností, na které byl převod práva na žalobce vázán (poskytnout
potřebnou součinnost ke splnění závazku dovolatelky). Tato okolnost se
bezprostředně dotýká smlouvy o půjčce ze dne 20. 8. 2001, neboť zákaz od ní
odstoupit vztažený
k porušení povinnosti žalobce řádně a včas splnit své závazky ze smlouvy
o zajišťovacím převodu práva se v důsledku neplatnosti posledně citované
smlouvy stává obsoletním. Nezajistila-li dovolatelka převedení 2 ks dohodnutých
cenných papírů na žalobce ve lhůtě 150 dnů od podpisu smlouvy o půjčce, vzniklo
mu na základě dohody v souladu s § 48 odst. 1 obč. zák. právo od smlouvy o
půjčce odstoupit.
Z pohledu dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. a jeho
obsahového vymezení je rozsudek odvolacího soudu správný.
S ohledem na shora učiněný závěr o neplatnosti smlouvy o zajišťovacím převodu
práva se dovolací soud již nezabýval výhradou dovolatelky vůči skutkovému
závěru odvolacího soudu; není-li smlouva o zajišťovacím převodu práva platná,
je nadbytečné zabývat se tím, zda skutkové zjištění o vlastnictví žalované k
převáděných cenných papírů je správné či nikoliv; i kdyby tato výhrada byla
důvodná, nemohla by mít vliv
na správnost právního posouzení věci.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první,
§ 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. za stavu, kdy žalobci
podle obsahu spisu nevznikly v této fázi řízení žádné náklady, na jejichž
náhradu by jinak měl vůči žalované právo.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. června 2009
JUDr. Václav Duda, v. r.
předseda senátu