33 Cdo 1465/2023-134
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobce L. P., bytem v XY, zastoupeného Mgr. Radkem Chaloupkou, advokátem se sídlem v Plzni, Bedřicha Smetany 167/2, proti žalované ROBSTAV k.s., se sídlem v Praze 4, Mezi Vodami 205/29 (identifikační číslo osoby 274 30 774), zastoupené Mgr. Filipem Toulem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Otakarova 1427/41, o zaplacení 104 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 43 C 319/2021, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2022, č. j. 28 Co 347/2022-92, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 6 728 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Radka Chaloupky, advokáta.
Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 31. 3. 2022, č. j. 43 C 319/2021-58, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 104 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 104 000 Kč od 30. 4. 2021 do zaplacení, uložil žalobci zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 4 soudní poplatek ve výši 5 200 Kč a rozhodl o nákladech řízení.
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 9. 11. 2022, č. j. 28 Co 347/2022-92, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrdil, ve výroku o nákladech řízení ho změnil jen tak, že náhrada nákladů řízení přisouzená žalobci činí 38 583,90 Kč; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že žalobce, jako vlastník pozemku parc. č. XY, v k. ú. XY, obec XY (dále „předmětný pozemek“), zahájil u Okresního soudu Plzeň-sever řízení, v němž se po žalované domáhal vyklizení svého pozemku, který žalovaná užívala k uskladnění věcí bez právního důvodu. Okresní soud usnesením ze dne 4. 8. 2020, č. j. 4 C 396/2018-104, schválil smír účastníků, ve kterém se žalovaná zavázala vyklidit předmětný pozemek do 31. 8. 2020 s tím, že neučiní-li tak, je povinna uhradit žalobci smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč za každý den prodlení se splněním této své povinnosti.
Usnesení o schválení smíru nabylo právní moci dne 20. 8. 2020. Zjevnou písařskou chybu (nesprávné označení názvu a sídla žalované v záhlaví usnesení) Okresní soud Plzeň-sever opravil usnesením ze dne 30. 9. 2020, č. j. 4 C 396/2018-112; opravné usnesení nabylo právní moci dne 22. 10. 2020. Žalovaná pozemek vyklidila až 4. 3. 2021. Žalobce žalovanou požádal o zaplacení smluvní pokuty ve výši 370 000 Kč, neboť v prodlení s vyklizením byla od 1. 9. 2020 do 4. 3. 2021. Žalovaná mu uhradila 266 000 Kč s odůvodněním, že jde o smluvní pokutu za dobu od 22.
10. 2020 do 4. 3. 2021; zbytek smluvní pokuty nezaplatila. Na podkladě těchto zjištění dospěl odvolací soud shodně se soudem prvního stupně k závěru, že žalovaná byla v prodlení s vyklizením žalobcova pozemku od 1. 9. 2020. Připomněl, že schválený smír má účinky pravomocného rozsudku, tedy to, co bylo účastníky dohodnuto, se schválením soudem stává povinností. V rámci uzavřeného smíru si strany sjednaly, že žalovaná pozemek vyklidí do 31. 8. 2020; lhůta k vyklizení byla jednoznačně stanovena a opravné usnesení Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 30.
9. 2020, č. j. 4 C 396/2018-112, které nabylo právní moci dne 22. 10. 2020, na ni nemělo vliv. Nevyklidila-li žalovaná pozemek do 31. 8. 2020, byla od 1. 9. 2020 se splněním povinnosti v prodlení. Žalobce jak v předžalobní výzvě z 20. 4. 2021, tak i v návrhu na zahájení řízení srozumitelně a jednoznačně uvedl, z jakého důvodu a v jaké výši mu vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty, kdy a kolik mu žalovaná na smluvní pokutě již zaplatila a jakou částku zbývá doplatit.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost zdůvodnila tím, že napadené rozhodnutí závisí na otázce hmotného práva („zda je dlužník oprávněn v případě, že jím poskytnuté plnění nepostačuje na pokrytí všech závazků, před plněním určit, na který závazek plnění poskytuje“), při jejímž řešení se odvolací soud podle jejího názoru odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Připomněla, že žalobci uhradila smluvní pokutu za období od 22. 10. 2020 do 4. 3. 2021 v celkové výši 266 000 Kč. Požadavek na zaplacení 104 000 Kč žalobce odůvodnil tím, že žalovaná byla v prodlení s vyklizením nemovitosti od 1.
9. 2020 do 4. 3. 2021, tj. 185 dnů, což při smluvní pokutě 2 000 Kč denně čítá celkem 370 000 Kč. Protože mu uhradila toliko 266 000 Kč, zbývá doplatit žalovanou částku. Ani v předžalobní výzvě a ani v žalobě žalobce nespecifikoval, za jaké dny požaduje smluvní pokutu zaplatit. Uvedl-li, že uhrazenou částku započetl na pohledávku nejstarší, pak žaloval zaplacení smluvní pokuty od 11. 1. 2021 do 4. 3. 2021, za toto období ale již plnění od žalované obdržel. Dovodil-li odvolací soud, že žalobce v předžalobní výzvě i v návrhu na zahájení řízení srozumitelně a jednoznačně ozřejmil, z jakého důvodu požaduje částku 104 000 Kč, odchýlil se od rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 14.
12. 2004, sp. zn. 29 Odo 511/2004, a ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 32 Cdo 1432/2010. Žalovaná má za to, že smluvní pokuta se nestala splatnou; splatnost totiž nastává až po výzvě, která musí být určitá, stejně jako následná žaloba, z níž musí být seznatelné, za jaké období je smluvní pokutu požadována. Žalobce se v podaném vyjádření zcela ztotožnil se závěrem odvolacího soudu, že v předžalobní výzvě i v žalobě srozumitelně a jednoznačně uvedl z jakého důvodu, v jaké výši a za jaké období nárok na zaplacení smluvní pokuty uplatňuje.
Navrhl, aby dovolací soud dovolání žalované odmítl. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“). Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V posuzovaném případě soud schválil smír účastníků, v němž se žalovaná zavázala vyklidit žalobcův pozemek p. č. XY v k. ú. XY, obec XY do 31. 8. 2020 s tím, že neučiní-li tak, je povinna uhradit mu smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč za každý den prodlení se splněním této povinnosti. Jestliže pozemek vyklidila teprve 4. 3.
2021, byla v prodlení se splněním své povinnosti 185 dnů, což při sjednané sankci 2 000 Kč denně představuje celkem 370 000 Kč. Žalobce zcela jednoznačně a srozumitelně uvedl za jaké období (1. 9. 2020 až 4. 3. 2021) požaduje po žalované zaplacení smluvní pokuty. Je přitom nepochybné, kolik dní byla žalovaná se splněním vyklizovací povinnosti v prodlení (185 dnů) a jakou částku tudíž má žalobci na smluvní pokutě zaplatit (370 000 Kč); uhradila-li pouze její část, měl žalobce právo na doplacení zbývající části.
Pro posouzení oprávněnosti požadavku žalobce na doplacení smluvní pokuty (zaplacení neuhrazené části) je nevýznamné, na který časový úsek (1. 9. 2020 – 4. 3. 2021) započetl již uhrazenou částku. Tato skutečnost by byla významná pouze z hlediska promlčení nebo pro stanovení úroků z prodlení, nicméně k promlčení práva na smluvní pokutu nedošlo a úroky z prodlení žalobce požaduje až ve vazbě na předžalobní výzvu (od 30. 4. 2021), kdy byla splatná již celá částka smluvní pokuty. Odvolací soud se od žalovanou namítaných rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14.
12. 2004, sp. zn. 29 Odo 511/2004, a ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 32 Cdo 1432/2010, neodchýlil, neboť žalobce zcela jednoznačně a srozumitelně uvedl důvod požadovaného plnění, které řádně vyčíslil, resp. specifikoval za jaké období (1. 9. 2020 až 4. 3. 2021) požaduje po žalované zaplacení smluvní pokuty. Žalovaná v dovolání výslovně uvedla, že jím brojí proti rozsudku odvolacího soudu v celém rozsahu, tedy také proti nákladovým výrokům, ve vztahu k nim však není dovolání podle § 238 odst. 1 písm. h) o.
s. ř. přípustné. Protože dovolatelka nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 20. 6. 2023
JUDr. Ivana Zlatohlávková předsedkyně senátu