33 Cdo 1473/2023-241
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce L. K., zastoupeného JUDr. Tomášem Hlaváčkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Kořenského 1107/15, proti žalované AURES Holdings a.s., se sídlem v Praze 8, Dopraváků 874/15, identifikační číslo 01759299, zastoupené Mgr. Jiřím Stránským, advokátem se sídlem v Praze 8, Dopraváků 723/1, o 226.959 Kč s příslušenstvím oproti vydání motorového vozidla, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 7 C 136/2021, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 1. 2023, č. j. 20 Co 346/2022-221, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 11.519,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám JUDr. Tomáše Hlaváčka, advokáta.
období od 1. 12. 2020 do 21. 2. 2022 (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III a IV).
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 12. 1. 2023, č. j. 20 Co 346/2022-221, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé a ve výrocích o náhradě nákladů řízení (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Soudy vyšly ze zjištění, že předchozí vlastník automobilu P. V. jej prodal žalované s gumami na litých ráfcích značky XY. Vůz s identickými koly a pneumatikami následně dne 13. 4. 2018 koupil žalobce. V čl. IV přílohy č. 1 kupní smlouvy žalovaná výslovně informovala žalobce, že rozměr pneu/disků souhlasí s technickým průkazem, pneumatiky zimní. Dne 20. 7. 2020 bylo při technické prohlídce na stanici technické kontroly zjištěno, že vůz má vážnou vadu – typ kol nebo velikost (rozměr ráfků) neodpovídá údajům uvedeným v technickém průkazu.
Dne 1. 8. 2020 žalobce žalované vytkl výše uvedenou vadu a požadoval odstranění vady opravou. Reklamace nebyla pro opožděnost žalovanou uznána protokolem ze dne 27. 8. 2020; opakovanou reklamaci žalovaná dne 5. 10. 2020 rovněž pro opožděnost odmítla. Na základě toho žalobce dne 23. 11. 2020 od kupní smlouvy odstoupil. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaná jako profesionální obchodník s ojetými vozidly má povinnost jednat s odbornou péčí, při jejímž zachování by dotyčnou vadu musela zjistit, a nemůže se tedy dovolávat toho, že vozidlo prodala ve stavu, v jakém jej koupila (tím spíše, že žalobce ve smlouvě při předání vozidla ujistila o shodě pneumatik s technickým průkazem).
Žalobce předmětnou vadu reklamoval a žalovaná jeho reklamaci opakovaně odmítla řešit pro tvrzenou opožděnost. Jelikož žalovaná do třiceti dnů od uplatnění reklamace vadu neodstranila (žalobce v právním poměru vystupoval jako spotřebitel), vzniklo žalobci právo od smlouvy odstoupit podle § 19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Žalobce tak oprávněně ve smyslu § 2106 odst. 1 písm. d) zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), od kupní smlouvy odstoupil, přičemž podle § 2993 o.
z. mají smluvní strany povinnost vrátit si vzájemné plnění.
Proti rozsudku odvolacího soud podala dovolání žalovaná (dále jen „dovolatelka“). Jeho přípustnost, spojuje s řešením otázky, zda v daném případě se jednalo o vadu zjevnou nebo skrytou, a tedy, zda žalobci náleží práva z vadného plnění, má za to, že při řešení této otázky se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu představované rozsudky
Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2008, sp. zn. 32 Odo 1604/2006 a ze dne 24. 8. 2010, sp. zn. 32 Cdo 1040/2009. Žalobce navrhl dovolání zamítnout. V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“. Dovolání není přípustné. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Podle § 239 o. s. ř.
přípustnost dovolání (§ 237 až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud; ustanovení § 241b odst. 1 a 2 tím nejsou dotčena. Na vyřešení dovolatelkou formulované právní otázky, zda nesoulad čísla typu ráfku kola s údajem uvedeným v technickém průkazu vozidla je vadou zjevnou, nebyl výrok rozsudku odvolacího soudu z hlediska právního posouzení založen. Otázka, na jejímž řešení rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí, přípustnost dovolání založit nemůže (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.
7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, ze dne 27. 4. 2015, sp. zn. 32 Cdo 5034/2014, a ze dne 31. 8. 2015, sp. zn. 32 Cdo 2894/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 32 Cdo 3570/2015, ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud usnesením ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. II. ÚS 3540/2015, odmítl). Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na závěru, že žalovaná žalobce ve smlouvě ujistila, že rozměr pneu/disků souhlasí s technickým průkazem. Proto i kdyby šlo o zjevnou vadu ve smyslu § 2103 věty první o.
z., žalobci svědčí právo z odpovědnosti za vady (z vadného plnění) podle § 2103 věty druhé o. z. Odmítla-li žalovaná vadu pro tvrzenou opožděnost reklamace meritorně vyřešit ve lhůtě třiceti dnů od uplatnění reklamace, vzniklo žalobci právo od kupní smlouvy odstoupit na základě § 19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb., zákona o ochraně spotřebitele ve znění účinném do 5. 1. 2023.
Protože dovolatelka nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud její dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). Výrok o náhradě nákladů řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).