USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně Y&T Luxury Property Prague Czech Republic s.r.o., se sídlem Praha 1, Josefov, Maiselova 59/5, identifikační číslo osoby 29055113, zastoupené JUDr. Luciou Poliakovou, advokátkou se sídlem Praha, Jakubská 647/2, proti žalovaným 1) A. Y., 2) V. Y., zastoupeným Mgr. Ing. Kateřinou Konečnou, advokátkou se sídlem Praha, Nad Primaskou 138/8, o 3 356 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. 10 C 146/2023, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2024, č. j. 26 Co 255/2024-136, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení 26 849,90 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky JUDr. Lucie Poliakové.
(podle § 243f odst. 3 o. s. ř.)
Krajský soud v Praze (odvolací soud) v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 26. 6. 2024, č. j. 10 C 146/2023-108, jímž Okresní soud Praha – západ (soud prvního stupně) uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni 3 356 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 15. 9. 2021 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení; zároveň odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní (dále též „dovolatelé“) dovolání. Žalobkyně navrhla dovolání odmítnout. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022, dále jen „o. s. ř.“ (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.). Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř. Dovolání není projednatelné. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.
s. ř.). Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až § 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání.
Dovolatel je povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části. Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod č. 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 4/2014“), jakož i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28.
11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod č. 460/2017 Sb. Má-li být dovolání přípustné proto, že dovolacím soudem je řešená právní otázka rozhodována rozdílně, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání jen tehdy, je-li z dovolání patrno, jaká rozdílná řešení dané právní otázky a v jakých rozhodnutích se z judikatury dovolacího soudu podávají (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3032/2013). Dovolatelé uvedeným požadavkům nedostáli, neboť splnění přípustnosti dovolání odůvodňují pouze tím, že odvolacím soudem učiněný závěr je v rozporu s rozsudkem velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11.
1. 2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022, aniž by bylo zřejmé, jaký konkrétní závěr mají dovolatelé, kteří pouze ocitovali pasáž odůvodnění napadeného rozsudku, na mysli a aniž v dovolání právní otázku (kterou odvolací soud řešil a na jejímž řešení jeho rozhodnutí závisí) formulují. Takovou otázku nelze vyvodit z celého obsahu podaného dovolání, ani z citací rozhodnutí v něm uvedených.
Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z tvrzení, že „koncentrační zásada byla prolomena“ ani z výtky, že „se odvolací soud nezabýval argumentací obsaženou v odvolání a nepovažoval za nutné provést jakékoliv další důkazy“. K doplnění dovolání podáním ze dne 19. 3. 2025 dovolací soud nepřihlížel, neboť bylo podáno po uplynutí lhůty k dovolání (§ 240 odst. 1 věta první ve spojení s § 240 odst. 2 větou první). Jelikož dovolání trpí vadou, jež nebyla ve lhůtě (§ 241b odst. 3 o. s. ř.)
odstraněna a pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat (§ 243c odst. 1 o. s. ř.), Nejvyšší soud je podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu žalovaných na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Za situace, kdy nejsou splněny předpoklady pro jeho meritorní projednání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí [§ 243 písm. a) o. s. ř.]. O odkladu vykonatelnosti či právní moci napadeného rozhodnutí podle § 243 o. s. ř. lze uvažovat teprve tehdy, jsou-li splněny podmínky dovolacího řízení, dovolání je bezvadné a alespoň na základě předběžného posouzení se dovolání jeví jako pravděpodobně úspěšné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalovaní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 25. 6. 2025
JUDr. Pavel Horňák předseda senátu