33 Cdo 150/2026-75
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci oprávněných K. K. a R. P., proti povinným P. R. a D. H., o žalobě pro zmatečnost proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2022, č. j. 20 Co 261/2022-554, a proti usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 17. 5. 2022, č. j. 8 E 20/2015-521, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 20 Co 261/2022-MOP, o dovolání povinného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 7. 2025, č. j. 5 Co 66/2025-52, a proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2025, č. j. 20 Co 261/2022-MOP-43, t a k t o:
I. Řízení o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2025, č. j. 20 Co 261/2022-MOP-43, se zastavuje. II. Dovolání povinného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 7. 2025, č. j. 5 Co 66/2025-52, se odmítá.
Proti usnesení soudů obou stupňů podal povinný dovolání. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, jímž lze napadnout výhradně rozhodnutí odvolacího soudu. Občanský soudní řád tudíž ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti je takovým nedostatkem podmínky řízení, jehož důsledkem je vždy zastavení řízení (srov. § 104 odst. 1 věta první o.
s. ř.). Nejvyšší soud jako vrcholný článek soustavy obecných soudů a soud, který je funkčně příslušný k rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutím odvolacích soudů, proto řízení o dovolání povinného směřujícímu proti rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2025, č. j. 20 Co 261/2022-MOP-43, podle § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99, ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 433/2002, ze dne 26. 10 2011, sp. zn. 20 Cdo 3313/2011, nebo ze dne 21.
12. 2016, sp. zn. 33 Cdo 4856/2016).
Dovolání proti rozhodnutím, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o.s.ř., tedy proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost, není podle § 238 odst. 1 písm. e/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (dále jen „o. s. ř.“) přípustné. Nejvyšší soud nepřípustné dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 ve spojení s § 238 odst. 1 písm. e/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení, včetně nákladů tohoto dovolacího řízení, bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci (§ 151 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 1. 2026
JUDr. Ivana Zlatohlávková předsedkyně senátu