33 Cdo 1519/2018-339
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Krbka a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci
žalobkyně FIN-STAV REAL, s.r.o., se sídlem v Děčíně, Pohraniční 328/16
(identifikační číslo 272 81 426), zastoupené Mgr. Martinem Kolářem, advokátem
se sídlem v Děčíně, Na Vinici 1227/32, proti žalované L. Z., bytem XY,
zastoupené Mgr. Narcisem Tomáškem, advokátem se sídlem v Děčíně, U Starého
Mostu 111/4, o 96.572 Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu žalované, vedené
u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 25 C 61/2012, o dovolání žalobkyně proti
rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 9. 2017, č.j. 8 Co 183,
184 a 185/2017-309, t a k t o:
Dovolání se odmítá.
Okresní soud v Děčíně rozsudkem ze dne 16. 10. 2015, č.j. 25 C
61/2012-237, ve spojení doplňujícími rozsudky ze dne 2. 5. 2016, č.j. 25 C
61/2012-270, a ze dne 14. 2. 2017, č.j. 25 C 61/2012-288, zamítl žalobu, jíž se
žalobkyně po žalované domáhala zaplacení 96.572 Kč „se smluvní pokutou z částky
96.572 Kč ve výši 0,05% za každý den prodlení od 27. 12. 2011 do zaplacení,“
uložil žalobkyni zaplatit žalované 4.305 Kč, 28.570 Kč a 4.600 Kč se
specifikovanými úroky z prodlení a rozhodl o nákladech řízení.
Rozsudkem ze dne 18. 9. 2017, č.j. 8 Co 183, 184 a 185/2017-309,
Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodnutí soudu prvního stupně – vyjma výroku o
povinnosti žalobkyně zaplatit žalované 28.570 Kč s příslušenstvím a výroku o
náhradě nákladů řízení, které zrušil a v tomto rozsahu vrátil věc soudu prvního
stupně k dalšímu řízení – potvrdil. Odvolací soud se ztotožnil se soudem
prvního stupně v tom, že žalobkyně nemá právo na doplatek ceny ve výši 96.572
Kč vycházející z položkového rozpočtu vyhotoveného 19. 12. 2011. Žalovaná
(objednatelka) od smlouvy o dílo z 6. 9. 2011 důvodně odstoupila podle § 642
odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz. § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., dále jen „obč. zák.“), neboť bylo
zřejmé, že dílo nebude provedeno včas a řádně, a žalobkyně neučinila nápravu
ani v poskytnuté přiměřené lhůtě, naopak sdělila, že neakceptuje vytýkané vady. Zavázala-li se žalobkyně provést dílo podle dohodnutého rozpočtu, nebyla
oprávněna takto sjednanou cenu jednostranně zvyšovat; právo na zaplacení ceny
„víceprací“ by jí vzniklo, jen pokud by je žalovaná (i dodatečně) písemně
schválila nebo pokud by je písemně objednala (§ 635 odst. 1 obč. zák.). Takovým
schválením, popř. objednávkou – argumentuje odvolací soud – není projev
žalované vztahující se k aktualizovanému rozpočtu vyhotovenému žalobkyní 30. 11. 2011. Oprávněnost nároků uplatněných žalobou navzájem (vyjma částky 28.570
Kč) zdůvodnil platným ujednáním o smluvní pokutě ve smlouvě o dílo (4.305 Kč) a
škodou vzniklou žalované odstraněním vadně provedeného díla (4.600 Kč). Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, které není přípustné. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona
č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o.s.ř.“). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí
odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí
závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se
odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím
soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní
otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.). Podle § 241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí
odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o.s.ř.). Odvolací soud vyšel z toho, že se žalobkyně smlouvou z 6. 9. 2011 zavázala pro
žalovanou rekonstruovat byt č. XY v domě č.p. XY, na ulici XY, XY, a to v
termínu od 21. 11. 2011 do 14. 12. 2011. Účastnice sjednaly, že dokončením díla
je jeho úplná realizace, řádné předání spolu s případným odstraněním
reklamovaných vad. Pro případ nedodržení termínu provedení byla sjednána
smluvní pokuta ve výši 0,5% z ceny díla za každý den prodlení. Součástí smlouvy
bylo ujednání o ceně podle položkového rozpočtu s uvedením cen za jednotky nebo
množství materiálu a prací (172.271 Kč včetně daně z přidané hodnoty).
Dalšími
rozpočty (z 10. 11. 2011, 30. 11. 2011, 6. 12. 2011, 15. 12. 2011 a 19. 12. 2011) žalobkyně jednostranně zvyšovala cenu dohodnutou v původním rozpočtu. Na
e-mail z 30. 11. 2011, jímž žalobkyně předložila aktualizovaný rozpočet ve výši
242.317 Kč, žalovaná téhož dne e-mailem odpověděla, že jej „bere na vědomí“ a
že „názvy spotřebičů ještě před konečným objednáním“ odsouhlasí. V průběhu
rekonstrukce bytu zaplatila žalovaná žalobkyni zálohově celkem 180.000 Kč. Účastnice neuzavřely žádný dodatek v písemné nebo ústní formě, kterým by
smlouvu z 6. 9. 2011 co do termínu dokončení díla a co do zvýšení rozsahu
dodávek materiálu a prací nezahrnutých do položkového rozpočtu z 6. 9. 2011
změnily. Rekonstrukci bytu žalobkyně ve sjednaném termínu (do 14. 12. 2011) a
ani v dodatečné lhůtě, kterou ji žalovaná poskytla (do 19. 12. 2011),
nedokončila. Spojuje-li žalobkyně přípustnost dovolání s tím, že napadené rozhodnutí
závisí na vyřešení otázek hmotného nebo procesního práva, při jejichž řešení se
odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo
které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny anebo jsou dovolacím
soudem rozhodovány rozdílně, musí jít o takové otázky, na nichž byl výrok
rozsudku odvolacího soudu z hlediska právního posouzení skutečně založen. Za
jakých předpokladů e-mailová komunikace (právní úkony učiněné elektronickými
prostředky, viz § 40 odst. 3, 4 obč. zák.) splňuje požadavek písemné formy
právních úkonů a zda souhlas objednatele (písemné schválení nebo písemná
objednávka) ve smyslu § 635 odst. 1 obč. zák. má za následek změnu smlouvy o
dílo v ceně dohodnuté rozpočtem (v rozsahu prací a nákladů do rozpočtu
nezahrnutých), takovými otázkami nejsou, protože na jejím posouzení napadené
rozhodnutí nespočívá. Námitky žalobkyně uplatněné v dovolání nesměřují primárně proti
právnímu posouzení věci, nýbrž proti správnosti a úplnosti skutkových zjištění,
na nichž je založen zpochybňovaný právní závěr, že žalovaná důvodně odstoupila
od smlouvy o dílo. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a
odst. 1 o.s.ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného
skutkového stavu, než z kterého vycházel odvolací soud. Ten rozhodl na základě
zjištění, že zhotovitelka a objednatelka neuzavřely dohodu, která by měnila
smlouvu o dílo z 6. 9. 2011, a že objednatelka nesouhlasila s navýšením
rozpočtu a neschválila, příp. neobjednala práce a náklady nezahrnuté do
původního položkového rozpočtu. Žalobkyně oproti tomuto skutkovému stavu
prosazuje opak a vlastním hodnocením důkazů buduje skutkovou konstrukci, podle
níž rozpočet vystavený 30. 11. 2011 žalovaná akceptovala. Na tomto místě je
třeba připomenout, že zjištění obsahu projevené vůle, a to i pomocí výkladu ve
smyslu § 35 odst. 2 obč. zák., je zjištěním skutkovým. Dovolatelka přehlíží, že
v dovolacím řízení nelze úspěšně napadnout soudy nižších stupňů zjištěný
skutkový stav, jímž je dovolací soud vázán. Lze shrnout, že se žalobkyně
předloženou argumentací domáhá přezkumu právního závěru odvolacího soudu
procesně neregulérním způsobem a její právní námitky, byť je podpořila odkazy
na judikaturu Nejvyššího soudu, jsou z tohoto důvodu bezcenné.
Z toho, že žalobkyně na podkladě vlastního subjektivního hodnocení v
řízení provedených důkazů prosazuje odlišnou verzi skutku, nelze dovozovat, že
hodnocení důkazů odvolacím soudem je v extrémním rozporu s jím vyvozenými
závěry (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2005, sp. zn. IV. ÚS 391/05,
a ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 3093/13, popř. usnesení Ústavního soudu ze
dne 28. 3. 2013, sp. zn. III. ÚS 772/13, ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. IV. ÚS
985/15). O výjimečný případ, kdy skutková otázka s ohledem na její průmět do
základních lidských práv a svobod je způsobilá založit přípustnost dovolání
podle § 237 o.s.ř., se tak v posuzovaném případě nejedná.
Ve vztahu k výrokům napadeného rozhodnutí, jimiž odvolací soud rozhodl
o vzájemné žalobě, žalobkyně žádnou relevantní argumentaci v dovolání nevznesla
(za takovou nelze považovat, zda „neplatně sjednané vícepráce mohou
představovat překážku na straně objednatele co do termínu dokončení díla“).
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl (§ 243c odst. 1, věta první,
o.s.ř.).
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím se řízení ve věci nekončí, bude i
o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu
prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 1. 2019
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu