33 Cdo 1562/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce Statutárního města Brna proti žalovanému P. M., zastoupenému Prof. JUDr. Ivo Telcem, CSc., advokátem se sídlem v Brně, Solniční 14, o 42.860,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 53 C 91/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 1. 2011, č.j. 15 Co 393/2009-95, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v záhlaví citovaným rozsudkem (mimo jiné) změnil rozsudek městského soudu ze dne 30. 6. 2009, č.j. 53 C 91/2008-74, tak že žalobu co do 85.556,- Kč s příslušenstvím zamítl. Uvedená částka představuje jednak uplatněný a promlčený nárok za odtah 1.000,- Kč a úhradu za ujeté kilometry 96,- Kč, jednak úhradu za uložení vozidla za období od 16. 9. 2003 do 24. 6. 2006.
Žalující město napadlo rozsudek odvolacího soudu dovoláním, které směřuje (hodnoceno podle obsahu) proti části výroku ve věci samé, jíž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně co do úhrady za uložení vozidla za období od 18. 2. 2005 do 24. 6. 2006. Prosazuje, že mu měla být tato úhrada s příslušenstvím (úroky z prodlení) přiznána za období od 18. 2. 2005 do 1. 2. 2007 (ve výši 65.060,- Kč s úroky z prodlení), a nikoliv pouze za období od 25. 6. 2006 do 1. 2. 2007 (ve výši 22.200,- Kč s úroky z prodlení). Podle ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), není dovolání přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V souzené věci bylo dovoláním dotčeným výrokem rozhodnuto o peněžitém plnění ve výši 42.860,- Kč (s příslušenstvím); jde o náklady za skladování vozidla za období od 18. 2. 2005 do 24. 6. 2006, a sice od 18. 2. 2005 do 31. 12. 2005 (317 dnů) ve výši 80,- Kč za den a od 1. 1. 2006 do 24. 6. 2006 (175 dnů) ve výši 100,- Kč za den. Dovolání žalobkyně tudíž není přípustné. Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. Žalovanému, který by na jejich náhradu jinak měl právo, žádné účelně vynaložené náklady v tomto stadiu řízení podle obsahu spisu nevznikly. Za takové nelze považovat náklady spojené s podáním advokátem sepsaného vyjádření k dovolání, neboť toto nijak nevystihuje, že je dovolání objektivně nepřípustné. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. srpna 2012
JUDr. Pavel Krbek, v. r. předseda senátu