U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Václavem Dudou ve
věci žalobců a) Ing. V. Š. a b) N. Š., zastoupených JUDr. Richardem Čičkem,
advokátem se sídlem v Praze 7, Milady Horákové 533/28, proti žalovanému O. P.,
zastoupenému JUDr. Jaroslavem Poláčkem, advokátem se sídlem v Pardubicích,
náměstí Republiky 53, o zaplacení 1.850.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u
Okresního soudu v Pardubicích, pod sp. zn. 106 C 93/2012, o dovolání žalobců
proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové-pobočky v Pardubicích ze dne
16. 12. 2015, č. j. 27 Co 414/2015-271, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovanému
částku 16.940,- Kč a žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému dále částku
12.826,- Kč na náhradě nákladů dovolacího řízení k rukám JUDr. Jaroslava
Poláčka, advokáta.
Dovolání proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí neobsahuje obligatorní
náležitost, a sice vymezení toho, v čem žalobci (dále též „dovolatelé“)
spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání [§ 241a odst. 2 zákona č.
99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (čl. II
bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) - dále
jen „o. s. ř.“]; o tuto náležitost již dovolání nemůže být doplněno (§ 241b
odst. 3 o. s. ř.).
Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., musí
dovolatelé vymezit, které z tam uvedených hledisek považují za splněné, přičemž
k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho
části).
Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Obsahově (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) dovolatelé v rozsáhlém dovolání pouze
polemizují s tím, jak odvolací soud rozhodl, přičemž dovolacímu přezkumu v
souladu s ustanovením § 237 o. s. ř. nepředkládají žádnou konkrétní otázku
hmotného práva související s výkladem § 37 obč. zák. (závěr o neurčitosti
dohody o narovnání), která: a) v rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu nebyla
dosud vyřešena, nebo b) při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od
„ustálené rozhodovací praxe“ (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9.
2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované jako R 4/2014 ve Sbírce soudních
rozhodnutí a stanovisek), c) je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popř.
otázku, d) jež byla dovolacím soudem již vyřešena, avšak má být posouzena
opětovně, ale jinak (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen.
zn. 29 NSČR 55/2013 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29
Cdo 1172/2013, která jsou dostupná veřejnosti na webových stránkách Nejvyššího
soudu). Argument dovolatelů, že rozhodnutí odvolacího soudu nerespektuje blíže
citovanou judikaturu Ústavního soudu, není řádným vymezením přípustnosti
dovolání v režimu § 237 o. s. ř.
Dovolatelé požadavku § 241a odst. 2 o. s. ř. tak nedostáli. Nejvyšší soud proto
jejich dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť v
dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat (viz usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 11. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013).
Žalovaný má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z
odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Poté, co Ústavní soud
zrušil vyhlášku č. 484/2000 Sb. (srov. nález ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl.
ÚS 25/12, publikovaný ve Sbírce zákonů České republiky pod č. 116/2013), výši
mimosmluvní odměny dovolací soud určil podle ustanovení § 1 odst. 1, 2, § 2, §
6 odst. 1, § 7 bod 6., § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996
Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb,
ve znění do 31. 12. 2013 (srovnej čl. II. vyhlášky č. 486/2012 Sb., čl. II.
vyhlášky č. 390/2013 Sb., a čl. II. vyhlášky č. 120/2014 Sb. - dále jen
„advokátní tarif“), s přihlédnutím k tomu, že v rozsahu částky 1.350.000,- Kč
se žalobci domáhali solidárního plnění, a že v rozsahu částky 500.000,- Kč
uplatňovala žalobkyně svůj separátní požadavek. Součástí nákladů jsou paušální
částky náhrady za úkon právní služby (vyjádření k dovolání) po 300,- Kč (§ 13
odst. 1, 3 advokátního tarifu) a částky odpovídající 21% dani z přidané hodnoty
(§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinní, co jim ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný
podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 30. června 2016
JUDr. Václav Duda
předseda senátu