33 Cdo 1653/2023-289
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně Československá obchodní banka, a.s., se sídlem Praha 5, Radlická 333/150, identifikační číslo osoby 00001350, proti žalovanému P. H., bytem XY, zastoupenému Mgr. Václavem Stehlíkem, advokátem se sídlem Česká Lípa, U Synagogy 701/2, o 424 403,43 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 14 C 140/2019, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 7. 2. 2023, č. j. 35 Co 219/2022-239, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (odvolací soud) rozsudkem ze dne 7. 2. 2023, č. j. 35 Co 219/2022-239, potvrdil rozsudek ze dne 26. 1. 2022, č.j. 14 C 140/2019-172, kterým Okresní soud v České Lípě (soud prvního stupně) uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 424 403,43 Kč, 7,5 % úrok z prodlení ročně z částky 359 841,82 Kč od 17. 5. 2019 do zaplacení, smluvní úrok ve výši 8,9 % ročně z částky 357 746,82 Kč od 17. 5. 2019 do zaplacení a náklady řízení ve výši 21 821 Kč; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání proti uvedenému rozhodnutí neobsahuje obligatorní náležitost, a sice vymezení toho, v čem žalovaný spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání a dovolací důvod (§ 241a odst. 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění – dále jen „o. s. ř.“); o tyto náležitosti již dovolání nemůže být doplněno (§ 241b odst. 3 o. s. ř.). Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a odst. 2 o. s. ř., v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle § 241a odst. 3 o. s. ř. důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede
právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle § 241a odst. 2 o. s. ř.) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
K obligatorním náležitostem dovolání (podle § 241a odst. 2 o. s. ř.) rovněž patří popis důvodu dovolání, a to tím způsobem, že dovolatel vyloží, v čem spočívá nesprávnost jím vytýkaného právního posouzení věci (§ 241a odst. 1 věta první o. s. ř.). Vymezit důvod dovolání v souladu s § 241a odst. 3 o. s. ř. pro dovolatele znamená povinnost označit výslovně tu část právního posouzení věci v rozhodnutí odvolacího soudu, kterou považuje za nesprávnou, a zároveň argumentačně vyložit, v čem jeho nesprávnost spočívá, a zpravidla také uvést, jak mělo být (správně) vyloženo a aplikováno použité ustanovení právního předpisu, případně které ustanovení namísto nesprávně použitého měl odvolací soud podle názoru dovolatele užít. Ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. tak zdůrazňuje zaměření dovolání jako mimořádného opravného prostředku na právní podstatu dovolacích námitek tím, že výslovně stanoví, jak má být dovolací důvod nesprávného právního posouzení formulován.
Z úpravy přípustnosti dovolání je zřejmé, že Nejvyšší soud se nemá zabývat každým vyjádřením nesouhlasu s rozhodnutím odvolacího soudu, nýbrž takové vyjádření nesouhlasu musí splňovat zákonné požadavky (k tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. II. ÚS 553/16). Neobsahuje-li dovolání všechny náležitosti vyžadované zákonem (ať už obecné náležitosti podání uvedené v § 42 odst. 4 o. s. ř., nebo zvláštní náležitosti stanovené pro dovolání v § 241a odst. 2 o. s. ř.), jde o vadné podání. Dovolání, které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tuto náležitost doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání (§ 241b odst. 3 věta první o. s. ř.).
Dovolání žalobce požadavku na řádné vymezení přípustnosti dovolání a důvodu dovolání nevyhovuje; o tuto náležitost již nemůže být doplněno (§ 241b odst. 3 o. s. ř.). Dovolatel uvedl, že je má za přípustné pro řešení otázky dosud dovolacím soudem neřešené, zda listiny (žaloba a ostatní „právní úkony“) ze strany žalobkyně byly či nebyly řádně podepsány, avšak k otázce vylíčení důvodu dovolání – posuzováno podle celého obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) – neuvedl vůbec nic. Nadto je třeba poznamenat, že pokud dovolatel v souvislosti s nesprávností právního posouzení předestřené právní otázky prosazuje, že žaloba v projednávané věci neobsahuje elektronický ani vlastnoruční podpis zaměstnankyně žalobkyně, přehlíží zjištění odvolacího soudu, že žaloba byla podána prostřednictvím datové schránky žalobkyně a obsahuje platný elektronický podpis zaměstnankyně žalobkyně.
Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud. Ani v souvislosti s námitkou, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na vadném posouzení hmotněprávní otázky promlčení nároku, dovolatel nevymezil přípustnost dovolání ani dovolací důvod.
Žalovaný požadavku § 241a odst. 2 o. s. ř. nedostál, proto Nejvyšší soud jeho dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř., neboť v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 6. 2023
JUDr. Pavel Horňák předseda senátu