33 Cdo 1658/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobců a) M. B., b) B. B., proti žalované M. K., zastoupené advokátem, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 85 C 10/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 10. 2007, č.j. 8 Co 542/2007-82, takto:
Dovolání se odmítá.
Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.307,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta.
Dovolání žalobce B. B. proti v záhlaví citovanému rozsudku, kterým krajský soud ve věci samé potvrdil rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 17. 4. 2007, č.j. 85 C 10/2006-52 (ve znění usnesení ze dne 17. 5. 2007, č.j. 85 C 10/2006-58), není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., dále jen „o.s.ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť hodnocením v dovolání obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o.s.ř). Dovolací soud proto dovolání odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).
Vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu nesprávný výklad obsahu rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 30. 8. 2002, č.j. 82 C 415/2001-84 (jímž bylo nahrazeno prohlášení vůle žalobců), a potažmo nesprávný výklad obsahu kupní smlouvy co do ujednání o splatnosti kupní ceny, jedná se o námitky, které vystihují dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o.s.ř., jenž míří na pochybení soudu ve zjištění skutkového stavu věci (srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/2000 pod č. 73). Takové námitky jsou však v řízení o dovolání přípustném jen podle § 237 odst. 1
písm. c) o.s.ř. nevýznamné, takže i právní závěry, které z nich dovolatel – bez ohledu
na to, zda správně – dovozuje (že účinnost kupní smlouvy byla vázána na splnění nemožné odkládací podmínky a že žalovaná svůj závazek zaplatit kupní cenu nesplnila řádně a včas, tedy v dvouměsíční lhůtě podle ustanovení § 605 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů /dále jen obč. zák./, čímž bylo její předkupní právo konzumováno a kupní smlouva byla podle ustanovení § 518 obč. zák. zrušena), jsou pro účely daného dovolacího přezkumu bezcenné.
Nebyl-li procesně regulérním způsobem zpochybněn závěr odvolacího soudu, že žalovaná svůj závazek zaplatit kupní cenu splnila řádně a včas, ztrácí význam
i námitka dovolatele, že k odstoupení od kupní smlouvy mělo dojít i pro opožděné splnění této povinnosti, neboť ustanovení § 48 obč. zák. nepodmiňuje právní účinnost odstoupení uvedením jeho důvodu, „když důvodem odstoupení je neplatnost kupní smlouvy, jelikož byla pro opožděné splnění zrušena dle ust. § 518 obč. zák.“
Domáhá-li se dovolatel takového výkladu obsahu kupní smlouvy (respektive rozsudku nahrazujícího prohlášení vůle žalobců), podle něhož bylo v kupní smlouvě (rozsudku) obsaženo zmocnění žalované k zastupování žalobců ve smyslu ustanovení § 10 odst. 3 zákona č. 337/1992, o správě daní a poplatků ve znění pozdějších předpisů, jde opět o námitky podřaditelné dovolacímu důvodu podle § 241a odst. 3 o.s.ř., takže ani právní oponentura, kterou dovolatel na těchto námitkách – opět bez ohledu na to zda správně – vystavěl (že žalovaná řádně a včas nedostála své povinnosti splnit za žalobce „nezpůsobilé účasti v daňovém řízení“ jejich daňovou povinnost, k čemuž jako jejich zástupkyně nepotřebovala jejich součinnost, že tudíž nedošlo k naplnění odkládací podmínky, na jejíž splnění byla vázána právní účinnost kupní smlouvy, a že soud neměl aplikovat ustanovení § 563 obč. zák., je-li doba splatnosti daňové povinnosti stanovena zákonem), nemá při posuzování přípustnosti dovolání význam.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. Žalovaná má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Výši odměny dovolací soud určil podle ustanovení § 1 odst. 1, § 2, § 5 písm. b), § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1, věty první, vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, částkou 5.000,- Kč. Součástí nákladů je dále paušální částka náhrady za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč (§ 13
odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a náhrada za 19 % daň z přidané hodnoty ve výši 1.007,- Kč (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobci dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 25. listopadu 2009
JUDr. Pavel K r b e k , v. r.
předseda senátu